Never before - H.S.

Část 55 - I need to talk with her

                  

„Nat, zlato vstávej, musíme do letadla." Cloumala se mnou Jenny, pomalu jsem otevírala oči. Chvilku mi trvalo než si na světlo přivikly. Začala jsem se kolem sebe rozhlížet, než mi došlo, kde to vlastně jsem.

„Že to byl, jenom sen?" Zeptala jsem, přitom mi dělalo velkou námahu se vůbec z tý sedačky zvednout.

„Promiň, zlato." Zašeptala Jenny a zakroutila hlavou.

Před očima se mi začaly míhat všechny ty věci, znova a znova. Naštěstí slzy, kterých jsem měla požehnaně už došly. Cítila jsem se naprosto prázdná, ale i přes to všechno ho pořád miluju. Proč sakra?!

Jenny mě chytla za ruku a tlačila mě ke vstupu.

„Kde je Zayn a Josh?" Až teprve teď mi došlo, že jsme tu jenom my dvě.

„Odletěli před chvílí rovnou do LA. Chtěli se rozloučit, ale když viděli, že pořád spíš tak tě nechali. Přece jenom se uvidíme za pár dní." Usmála se na mě.

„Dobře." Řekla jsem.

Letuška nebo kdo to byl, nás uvítala u vstupní brány. Ani jsem se neobtěžovala si nandat sluneční brýle. Momentálně mě fakt nezajímá, jak vypadám. Dostaly jsme překvapivě krásný  místa, asi viděli, jak vypadám a chtěli mi aspoň těma místama pomoct.

Usadila jsem se k okýnku, abych měla aspoň kam koukat.

„Vím, že to pro tebe musí být těžké, ale nechceš si o tom promluvit? Pomůže ti to." Usmála se na mě Jenny, zároveň měla starostlivý výraz.

„Asi to bude nejlepší." Řekla jsem, Jenny mi naznačila, že mám pokračovat.

„Víš, tak nějak jsem věděla, že není dobrý, když se zamiluju. Nikdy jsem nevěřila, že láska je bůhví jak silná, ale když jsem poznala všechny pocity. To štěstí, to když máš někoho, kdo se tě zastane, kdo tě ochrání a miluje. Je to neskutečně krásný. Bylo to tak intenzivní a krásný, že se něco prostě posrat muselo. Ale i přes to všechno, co se dneska v noci stalo, co jsem viděla, ho pořád miluju. Cítím zradu, ale pořád vím, že ho miluju. Sice ho nechci vidět a ještě to potrvá, protože jestli ho uvidím tak mu zakroutím krkem. Miluju ho Jenny, proč sakra?!"

Jenny na mě chvilku zírala a k tomu mě hladila po ruce. „ Zlato, je vidět že pro tebe znamená hodně, když ho pořád miluješ. Bůhví co se vlastně v noci stalo, čímž ho ale nechci obhajovat, to co udělat je sviňský. Všechno se určitě vysvětlí, až se vzbudí a dojde mu, co udělal, tak tě bude nahánět. Navíc Niall mu taky dá určitě solidní sodu." Usmála se na mě povzbudivě.

„To je fakt." Usmála jsem se na ní.

Ani jsem se nepodívala na mobil, určitě tam od Harryho nic nebude. Přece jenom je brzo ráno a on si ještě v klidu spí. Začala jsem ho vytahávat z tašky, stejně ho budu muset vypnout.

„Niall psal." Řekla jsem

„Jo?" Zeptala se Jenny, a sama se prohrabovala v tašce.

„Doufám, že už je ti líp. Šťastnej let." Přečetla jsem.

Začala jsem ťukat na dotykový displej. „Už je mi celkem dobře. Díky. Užij si poslední dny, doufám, že se brzo uvidíme." Odeslala jsem mu sms a mobil vypla. Jenny ho zrovna taky vypínala, jelikož už jsme na to byli upozorněné.

Letadlo se pomalu začalo vznášet, zabořila jsem se do sedačky a zavřela oči. Cítila jsem, jak pomalu usínám. Let je dlouhej jako kráva, tak bych si aspoň mohla trochu odpočinout.

HARRYHO POHLED

Ležím na posteli a můj pohled míří do blba. Niall pořád ještě nepřitáhl, navíc mu začal cinkat mobil. Děsně mi to zvonilo v uších. Proto jsem se zvednul a šel ten krám vypnout. Na displeji svítila sms stará asi 2 hodiny. Nechápu, proč to zvoní teď.

Ta smska je od Nat. Psala: Už je mi celkem dobře. Díky. Užij si poslední dny, doufám, že se brzo uvidíme.

Připadal jsem si jako totální vůl. Teď ještě víc. Zvednul jsem svůj mobil, a začal jí prozvánět. Hned mi to hlásilo, že je nedostupná. Měl jsem takovou chuť s tím mobilem třísknout o zeď. Napsal jsem jí asi milion zpráv.

Slyšel jsem, jak se Niall vracel.

„Potřebuju s ní mluvit. Potřebuju za ní." Řekl jsem směrem k němu.

„Tomu věřím, zaslouží si vysvětlení, ale ne teď. Věř mi, dej jí čas, kdyby ses teď objevil před jejíma dveřma zabila by tě." Řekl a usmál se, na odlehčení situace.

„Nejradši bych nasedl na další letadlo, který letí do Londýna." Pronesl jsem okamžitě.

„To nedělej, dej jí čas. Potřebuje ho. Navíc kolem 10. září se stěhuje do LA." Řekl.

„Ale já jí prostě musím vidět. Musím jí to vysvětlit." Řekl jsem znova naprosto zoufalým hlasem.

„Chápu to Harry, ale když za ní teď půjdeš tak to akorát zhoršíš. Počkej, až přistane a zkus se s ní spojit, neříkám, že ti to vezme, ale zkusit to musíš. Ty jí fakt miluješ, co?" Zeptal se.

„Dobře, podívám se na to, kdy má přistát. Jasně, že jí pořád miluju." Řekl jsem.

„Máš krásný nateklý oči a koukám, krev na ruce. Doufám, že si tu nic nerozbil, nechci mít zase nějaký problémy." Řekl a zasmál se.

„Díky. Psala ti Nat." Hodil jsem po něm jenom mobil.

Rychle ho chytil a zprávu si přečetl. Jenom se nad tím usmál a podíval se na mě, bylo vidět, že neví, jak má zareagovat.

„Díky, že si jí pomohl, když potřebovala. Lepšího kamaráda si asi nemohla přát." Řekl jsem a sklonil hlavu dolů.

„To bude dobrý Harry, jenom tomu musíš dát čas. 10. září přiletí a 13. máme koncert. Všechno se spraví, uvidíš." Řekl povzbudivě.

„Snad jo, jinak budu na těch koncertech naprosto nepoužitelnej." Tohle byla naprostá pravda, jestli se to nezlepší tak nevím, co budu dělat.

Svezl jsem se zpátky na svojí postel. V ruce jsem měl pořád mobil, který jsem odemkl a přejel rovnou do fotografií. Díky úložišti na icloud tam vidím i fotky od ostatních kluků. Byli tam naše fotky s Nat. I videa, která Niall natočil. Všechno jsem si začal projíždět a hlavou se mi vířily další vzpomínky a myšlenky.

Po chvilce mi došlo, že jsem vlastně chtěl hledat dobu příletu do Londýna. Podle toho, co jsem četl, měla přistát až tak za 10 hodin. Na to abych si rozmyslel, co jí řeknu, když mi náhodou zvedne, mám ještě dost času.

Tak co myslíte, že jí řekne? :D Děkuju moc, za všechny vaše komentáře a hvěždičky. Děláte mi tím neskutečnou radost. Jen tak dál! :D

Omlouvám, se za chyby! Nezapomínejte hvězdičkovat a komentovat!