Never before - H.S.

Část 43 - We go into town

Po osvěžující ranní koupely, jsem se lehce nalíčila abych vypadal aspoň trochu k světu, né že by mi na tom nějak záleželo. Na svůj vzhled, už kluky uhánět nepotřebuji, přece jenom mám Harolda.

Prázdiny tady v Mexiku už se nám bohužel nemilosrdně krátí, už nám nezbývá ani celý měsíc. Jen něco kolem 3 týdnů. Nechci se vrátit domů, nebo domů moc dlouho tam vlastně nepobudu. Možná 2 týdna a pak tradá do LA, na jednu stranu z toho mám opravdu velkou hrůzu, ale na tu druhou se mi pomalu plní sen.

Slyšela jsem, jak se otevírají dveře. Otočila jsem se za zvukem a spatřila Jenny. Na obličeji měla uvolněný úsměv. Evidentně si minulou noc užila.

„Ahoj, Jenny tak co? Přeháněj!" Houkla jsem na ní okamžitě. Chci znát všechny podrobnosti, který mezi těma dvouma nastali.

„Taky tě ráda vidím. Užili jsme si to spolu se Zaynem." Mrkla na mě.

„Jenny, chci podrobnosti." Začala jsem na ní naléhat, samozřejmě s úsměvem.

„No tak jsme povečeřeli na pláži, prošli jsme se kolem moře no a pak na to vlítli, stačí?"

Zůstala jsem na ní zírat teda až do chvíle než jsem vybuchla smíchy. Čekala jsem, že Jenny si dá chvíli na čas, vždycky dávala. Ale Zayn je neodolatelnej, tak co co víc k tomu dodat.

„No nekecej!" Pověděla jsem jí, jakmile jsme se přestaly smát.

„Nekecám, oba jsme už potřebovali upustit páru." Řekla a zasmála se.

„Takt to je super!" Pronesla jsem ještě a obejmula jí. Opravdu hrozně moc jí přeju někoho, kdo jí bude milovat z celého srdce, a vím, že Zayn jí tohle dát může.

Sedla si ke mně na mojí postel a řešili jsme všechno. Povídala jsem jí o svých připálených zádech, a ona o romantické večeři. Jsem za ní tak šťastná.

„Hale, co jet do města? Ještě jsme nevytáhly prdele z hotelu." Řekla jsem.

„To je super nápad. Myslíš, že by jeli i kluci od vedle?" Zeptala se.

„Nevím, možná?" Vůbec netuším, co dneska mají v plánu. Ale jelikož tu jsou na prázdninách tak, by s námi přeci jenom jet mohli.

„Tak se zatím oblíknem a upravíme. A pak pro ně dojdeme, mohli bychom se najíst až ve městě ne? Přece jenom, nějaký speciality jsme ještě neměli." Řekla jsem, no spíš přemýšlela na hlas.

„Dobře. Doufám, že jsme si přibalily nějaký klobouky. Nehodlám dostat úpal." Řekla Jenny.

Kývla jsem jí hlavou na souhlas a běžela jsem ke skříni najít nějaký kraťasy a tílko. Padli mi do oka černé kraťasy od NIKE a klasické bílé tílko. K tomu jsem si vybrala klasické botasky. Klobouk mi naštěstí ležel ještě v kufru, mám skoro všechno ještě mi chybí kabelka. Někam jsem jí naposledy hodila a netuším kam. Kroužila jsem hlavou po pokoji, než jsem jí konečně uviděla ležet na křesle. To jsem přesně já.

Jenny lítala po pokoji, už taky skoro hotová. Klobouk i brýle měla. Oblečená taky byla. Na poslední chvíli jsem si vzpomněla na foťák, který jsem si pověsila na krk. Potřebuji udělat nějaké pěkné fotky. Přece jenom jich opravdu moc nemám.

„Jdeme se teda zeptat kluků? Nebo to bude dámská jízda?" Zeptala jsem se Jenny.

„Řekla bych, že díky naším orientačním smyslům se bez nich fakt neobejdeme. Znáš nás, jsme schopný se ztratit všude." Začala se Jenny smát. V tomhle měla pravdu, stačí se jednou otočit a mnohdy už netuším, kde vlastně jsem.