Never before - H.S.

Část 56 - Back to home

Snažím se otevřít moje zalepené oči, usnula jsem ani nevím na jak dlouho. V letadle nám dali najíst 3x a pokaždý mi to chutnalo, ale skoro nic jsem nesnědla. Nemůžu. Z kabelky jsem si vyndala zrcátko, moje oči už nevypadají tak nateklé, řekla bych docela normální. Letadlo začalo pomalu klesat k zemi.

„Zpátky doma, co?" Řekla Jenny, z jejího hlasu se těžko dalo poznat, jestli šťastná či ne.

„To mi povídej." Odvětila jsem jí a zabořila se do sedačky. Nesnáším přistání.

Na naše kufry jsme tentokrát nemuseli čekat dlouho. Vyjely skoro první, až jsem se divila. Obě jsme naše zavazadla popadly a vyběhli k exitu. Venku bylo asi milion lidí, čekající na náš let.

Rozhlíželi jsme se kolem, až jsem uviděla naše rodiče i Jenny. Nadšeně na nás mávali. Máma měla v očích slzy, takže já taky...

„Zlatíčko, ani nevíš, jak ráda tě vidím." Řekla a silně mě objala, měla jsem co dělat abych se nadechla.

„Pojď ke mně." Řekl táta.

Jenny se se mnou rozloučila a vydala se svými rodiči domů. Stejně se brzo určitě uvidíme. Za pár dní odletáme do LA. Nechci si ani představit kolik řečí, budu muset snést. Zase.

Táta mi vzal kufr a nasměroval mě k našemu autu. Jen co jsme vyšli z areálu mi začalo chybět to horko, které nás obklopovalo celé 2 měsíce. Chybělo mi to.

„Zlatíčko, vypadáš nějak zklesle, ale opálená jseš nádherně. Doufám, že máš tak milion fotek." Řekla mamka a usmála se na mě.

„Jsem vyčerpaná, fotek mám opravdu hodně. Hned vám je ukážu, neboj." Opřela jsem se o sedadlo a zavřela oči. Zatím nemá cenu jim říkat, co se stalo. Nechci aby mě zase někdo litoval.

K našemu domu jsme dojeli, asi tak za 20 minut. Táta začal rvát kufr z auta, který se tam nějak zašprajcl, ale naštěstí ho nezničil. Venku bylo příjemně, ale radši bych zase to teplo. Před barákem stál nějaký člověk s mikrofonem a kamerou. Ježiši, hlavně ať to nejsou...

„Halo, Natalie? Přítelkyně Harryho Stylese? Dozvěděli jsme se, že se zase brzo uvidíte, je to mezi vámi opravdu tak vážné?" Začal na mě sypat otázky. Stála jsem na místě jako přikovaná, tohle musí být zlý sen.

Oba rodiče se na mě otočili, ale bez komentáře se vydali do domu. Tohle jim asi nevysvětlím. Kord teď.

Pořád na mě měl, nějaký podělaný otázky. Bohužel na něj nemůžu nijak vyletět, protože ta špatná bych zase byla já.

„Prosím vás, teď jsem se vrátila z dovolené. Jsem příšerně utahá, takže se omlouvám." Řekla jsem a nasadila falešný úsměv. Rychle jsem ho obešla a vběhla do domu. Naštěstí mě nenásledoval.

„Ehm, Ehm ..." Mamka se za mnou ozvala.

„Mami, no vždyť jsem ti říkala, že je Harry známí zpěvák ne?" Řekla jsem.

„To jo, ale že tě takhle budou nahánět?" Zavrtěla mamka hlavou a otočila se na tátu.

„Neboj, to brzo skončí, navíc to mezi mnou a jím, není až tak dobrý." Pokrčila jsem rameny. Bylo vidět, že se máma chce hned zeptat, ale naštěstí to neudělala.

„Tak si jdi lehnout, jsi určitě utahaná a zítra nám všechny ty fotky ukážeš." Řekl táta a já mu poděkovala úsměvem.

Vešla jsem do pokoje, který byl uklízený jako nikdy. Sedám si na postel, kabelku hodím vedle sebe. Musím si zapnout mobil. Hned jak ho zapnu se mi na dispeji ukáže tak 30 zpráv a 20 volání do Harryho.