MATE !Prochází úpravami

MATE x 1 - Pilot

Rychle jsem se otočil a znovu si začal stěžovat: „Snad jsem říkal, abyste obě odeš-"
Přistálo na mně něco těžkého a dokonce to začalo mluvit! „Vstáváme, Mitchie!"
„Bože můj, zbláznil ses?!" Lechtal mě a já sebou šil, jak to šlo, jen se ho zbavil. Bohužel, když se mladý Ratliff do něčeho pustí, tak to dodělá.
„No tááák, Adame, musíme do školy, ty máš psát dva testy z matematiky, jeden z historie a další z chemie! A mě čeká biologie! Vsadím se, že ses neučil ani na jeden..." nasadil hloupý, dětský hlas. Bylo těžké mu v ten moment jednu nevrazit. Dvěma prsty vzal mou tvář a snažil se ji natáhnout.
„Dost, dost, jsem vzhůru, psycho," setřásl jsem ho na postel vedle sebe. Nekontrolovatelně se smál, pravděpodobně mně. Wow, dobrý start dne, hned od rána dělat klauna.

„Jak ses sem vůbec dostal?"
„Dveřmi," odpověděl, když se trochu uklidnil a já zakroutil hlavou: „Nečekaně."
„Taky jsem mohl lézt oknem," žertovně na mě vyplázl jazyk a podepřel se lokty, aby na mě líp viděl.
„Jsi magor, Tommy," prohrábl jsem si vlasy a spadl zpátky na polštář. Na to blonďák chytil nějaký hyperaktivní záchvat a začal mě znovu budit: „Ne, ne, Mitchie, nespi, musíme do školy."
„Ještě jednou mi řekneš Mitchie a budu mít osypky. Je to Mitchel a je to výmysl mého otce, to ti nestačí k tomu, abys to nepoužíval?"
„Tak fajn. Lamberte, okamžitě vysoukej ten svůj velký zadek z postele, jinak tě odhlásím z motocrossu a ty víš, že to dokážu!" použil své ruce jako megafon a hlasitě mi řval přímo do ucha.
„Ratliffe, jsou to tak čtyři hodiny, cos mi psal, že máš odvoz, hm?! Tak si jeď sám, třeba na koni, je mi to u mé velké prdele!"
Jeho hlasitý monolog se mu vrátil až tak, že se ode mě musel odtáhnout a párkrát překvapeně zamrkat, aby ho vstřebal.
„Adame, nedělej to naschvál," lehl si na moje rameno a všechny své blond vlasy mi nechtěně nacpal do pusy, „když tě hezky poprosím, mohl bys mě odvézt do toho pekla, kterému všichni říkají střední škola?" I přes plnou pusu jeho vlasů se mi nechtělo ho od sebe odhánět. Na tom zase zapracovala moje pohodlnost, kdo by sakra dobrovolně odháněl zahřátí navíc?
„Možná, když zavřeš hubu a dáš mi kurva pokoj, tak třeba za hodinu, za dvě..."
Únava se projevila hlasitým zívnutím, které mi uniklo z pusy.
„Prosím, prosím, potřebuju získat alespoň pár dobrých známek, abych prolezl ve zdraví a bylo ze mě něco víc než popelář," lísal se ke mně ještě blíž. Choval se jako malý, dotěrný blbeček.
„Tommy, sakra, jsem unavený, když ti půjčím auto, necháš mě spát?"
Kompromis by mohl občas taky vyjít.
„Nemám absolutní potuchy, jak se řídí auto," držel si svůj klidný, nezaujatý tón hlasu. Kompromis necháme na jindy...
„Ah, shit, totálně mi to vypadlo. Pořád nechceš, abych ti zaplatil ten kurz?" udělal jsem další nabídku. Nespočetněkrát padlo téma: „Tommy, je ti devatenáct, kdy si uděláš řidičák?" a nespočetněkrát mu bylo nabídnuto, že mu ho zaplatím, protože přiznejme si, Tommy nikdy nebyl nejbohatší. Ale ne, frajer se radši nechával vozit unaveným kuřákem, který trávil své noci na internetu. A ještě je tam trávil s ním.
„Nechci, abys mě sponzoroval, nějak to s mamkou zvládneme," povzdechl si, „najdu si brigádu, nebo dvě, jednu třeba na noc, nebo tak. A teď už vstávej!"
„Jsem tvůj kamarád už tolik let, proč bych ti nemohl zaplatit jeden debilní kurz řízení?" osočil jsem se na něj a posadil se. Sice prachy nepatřily přímo mně, ale mému otci, ale co se tatínek nedoví, to mu neublíží.
„Prostě už mlč," dal mi ruku na pusu a důležitě na mě kývl: „Já vymyslím, jak ukecáme Brownovou, aby nás zase nenaháněla po škole s tím, že jdeme pozdě a že chce vysvětlení. Jak jí mám asi říct, že můj odvoz spí tak dlouho?" Stáhl si ruku zpátky k tělu a nevinně se usmál.
„Sám jsi mi psal, že máš odvoz, tak neměj kecy," zaprskal jsem otráveně.
„To proto, že jsem sem chtěl přijít, víš? Vždycky je hezké tě vidět jako nedokonalého, neupraveného, jen v triku. Zvedá mi to ego, když vím, že nejsi úplně bezchybný."
„Blbče."
Koutkem oka jsem zahlédl, jak se na mě vítězně usmívá, než jsem zapadl do koupelny.

O chvíli později jsme už oba seděli v mém milovaném černém jeepu. Dobře, možná se "chvíle" trochu protáhla...
„Jeď, jeď, teď těsně stíháme přijet na druhou hodinu," otočil klíčem v zapalování, mezi tím, co já ještě v autě dojídal svoji snídani. Naše ruce se o tři vteřiny na to střetly na řadící páce.
Potichu jsem se nadechl, jakoby mi měl něco udělat, kdyby mě slyšel, a snažil jsem se své překvapení zakecat: „Uhni, Tommy, však s tím neumíš."
Na chvíli se zasekl, než si něco přihodil: „Tak promiň, pane dokonalý, ale byl bys tak laskavý a dopravil nás oba do školy? Víš, zpátky ve svém pokoji jsi na mě byl ještě milý."
„Tak jsme měli zůstat u mě v pokoji. Neměls mě tahat z postele, tak si kurva nestěžuj. Neměl jsem cigaretu, nestihl jsem vůbec nic a ještě se ve škole musím šrotit na ty stupidní testy. A netvrď mi, že tě baví se učit."
„Bože, to tvoje věčné kouření. Navíc, nemůžeš se pořád vymlouvat," odpověděl, „a ne, nebaví mě učení, ale nechci to flákat. Bavili jsme se o tom už milionkrát. Ty jsi z povolání syn, víš? A já jsem jenom nějaký Ratliff, ze kterého něco být musí, protože nemá nic jiného, než starý dům a svoji drahou mámu." Škádlil mě, provokoval. Krev v mých žilách začala vřít hned, co to dořekl.
„Nejsem z povolání syn a ty nejsi jen Ratliff," prsty křečovitě tiskly volant a moje noha pomalu pouštěla spojku.
„Oh, promiň, jsem Tommy, kamarád nezodpovědného syna z povolání," rýpl si znovu. To jako vážně? Fajn, asi to právě přestalo být vtipné.
„Víš co, říkej si, co chceš, ale pak mi nevyčítej, že já jsem tu ten, co je protivný, fajn?!"
„To byla sranda, citlivko," nahodil na mě nechápavý pohled a mně tím vykouzlil dokonalou náladu, „bože, jsi tak náladový." Jednou rukou jsem si podepřel bradu a druhou řídil. Tommy celou cestu nemluvil. Slyšet byl jen tichý zvuk motoru a country písničky v rádiu, které ani jeden z nás nepřepnul. Nenápadně jsem kontroloval, co dělá. Kousal si rty nebo si hrál se svými prsty v klíně. Celá cesta byla k nevydržení a mé myšlenky se draly na povrch, abych zahájil nějakou konverzaci, ale něco mi našeptávalo, že bude lepší, když budu mlčet. Představa, že mě s Tommym čeká několik společných hodin, mě přinejmenším znepokojovala. Konflikty s ním nebyly potřeba, měl jich dost ve škole.