ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

65

„Vím, že my můžeme být tvoje rodina. Když nám to dovolíš." A s tím stál Diego pár centimetrů od Lily. Najednou do stodoly vešla Jednatelka se zbraní, ale než stihla vystřelit Pětka, který stál vedle vchodu, ji zbraň rychle sebral a namířil ji na ni. Byla jsem zmatená, jelikož jsem ještě před chvilkou svírala jeho rukáv.

„Je to pravda, že?" Optala se Lila Jednatelky. „To, co říkal Pětka." Na to Jednatelka pouze mlčela a koukala na své boty. „Odpověz! Je to pravda?"

„No...." Začala Jednatelka, ale nedostala možnost doříct svou myšlenku, jelikož se za ní zjevil jeden ze švédů a několikrát na ni vystřelil, čímž žena spadla na zem, kde naposledy vydechla, než se její oči zavřeli a dech zastavil.

Všichni jsme stáli zaskočení na místě a sledovali tělo na zemi. První, kdo něco udělal byla Lila, která se rozeběhla ke kufříku, který ještě před chvílí svírala jednatelka.

„Kufřík!" Luther po ní skočil, ale Diego ho zastavil, čímž se Lila dostala ke kufříku a zmizela v modrém světle.

Ve stodole už jsme byli jen my a švéd, který mířil na Pětku. Chlapec zprvu mířil na oplátku na švéda, ale následně odhodil zbraň k zemi se slovy. „Už dost."

Muž se zamyslel, než též odhodil zbraň na zem. „Už dost." Zopakoval a pomalu opustil budovu. Všichni jsme vydechli úlevou a obrátili pohledy k Lutherovi, který ležel na Diegovi.

„Skoro jsem ji měl. Proč jsi mě zastavil, sakra?" Přerostlý bratr se opatrně zvedl.

„Protože ji miluju." Odpověděl Diego s mírný úsměvem, který určitě člověk dělá ,když myslí na svojí bývalku.

„Co to bylo sakra za chlapa?" Klaus byl trochu mimo, jelikož očividně nezaregistroval, že po nás už nějakou dobu šlo trio ozbrojených švédů.

„Vanyo, pomoc!" Ozvalo se někde v dolní části stodoly.

„Harlan." Vanya se rozeběhla za zdrojem zvuku a my ji po chvíli následovali. Sešli jsme schody dolů a zpozorovali malou namodralou kouli, ve které se nacházel skoulený Harlan. Naše sestra neváhala a vběhla rovnou dovnitř za ním. „Harlane. Ať to bylo cokoli, můžu to vzít zpátky." S tím umístila ruce na Harlanovo kolena a modrá koule zazářila. Pod chlapcovo kůží se zjevovala oranžová světýlka, která se přemisťovala na Vanyinu kůži. Po chvíli světlo prudce problýsklo, než úplně zmizelo.

Sissy se rozeběhla k chlapci, kterého s úsměvem objala, zatímco Vanya se na nás usmála. Všichni jsme na ni byli opravdu pyšní, jelikož dokázala něco neuvěřitelného.

Pětka s Diegem si od nového vedení komise získali kufřík, který nás dostane domů. Konečně jsem měla pocit, že všechno vychází přesně jak má. Mohli jsme se konečně vrátit domů, ačkoliv to pro některé z nás bylo těžké, kvůli životům, které jsme si zde vytvořili.

„Musím se zeptat." Zvedla jsem hlavu z Pětkovo ramene a navázala oční kontakt. „Dneska ve stodole jsi stál vedle mě a já držela tvůj rukáv, ale během sekundy jsi stál na druhém konci. Jak je to možný? A neříkej mi, že jsi se přemístil, jelikož já vím ,že ne."

Pětka se zprvu zarazil a přemýšlel, jak zformuluje svou odpověď, než odpověděl. „Cestoval jsem časem."

„Proč?" Pokračovala jsem ve svém malém výslechu.

„Protože jste všichni umřeli." Odvrátil pohled a mě spadla čelist. „Jednatelka vás všechny zastřelila. Byl jsem poslední přeživší."

„Proboha." Nedokázala jsem si ani představit, co teď musí prožívat. „Ale zachránil jsi nás." Za bradu jsem ho točila zpět k sobě a umístila procítěny polibek na jeho rty, který opětoval a prohloubil.

_________

Slunce zapadlo a na obloze se rozplýval svit měsíce. Všichni naši sourozenci se vrátili na farmu a my mohli konečně vyrazit domů.

„Připraveni?" Optal se Pětka, který nějak nastavoval kufřík.

„Jo, jdeme na to." Souhlasil Luther, kterého stejně jako nás ostatní pohlcovala nervozita.

„Dobře." Všichni jsme se uchopili a Pětka se chystal stisknout tlačítko na kufříku, ale Klaus ho přerušil.

„Počkat." Náš dlouhovlasý bratr se rozeběhl k verandě domu a popadl černý klobouk, který si následně nasadil.

„50 babek, když ho tu necháme." Pošeptal Diego Pětkovi, načež jsem se uchechtla.

Klaus se konečně vrátil a my se znovu chytli. Pětka otevřel kufřík a společně s tím se otevřel portál, který nás vcucl.

„Kristepane." Luther se společně s ostatními chytl za hlavu, když jsem se zjevili v akademii. Cestování časem není úplně příjemná záležitost. Dodnes jsem nechápala, jak to Pětka může tak klidně snášet.

„Co je za den?" Podívala jsem se na chlapce v modré uniformě, který uchopil uchopil noviny ze stolu.

„2. dubna 2019." Přečetl Pětka, načež jsem se pro sebe usmála. Byli jsme doma. „Den po apokalypse."

„Zastavili jsme to." Zaradovala se Allison.

„Vážně se nám to povedlo?" Klaus tomu též nemohl uvěřit. „To je neuvěřitelný." Se smíchem si přiložil ruku k hrudi. „Nevím, jak vy, ale já potřebuju drink." Řekl hned potom. „Vlastně hned několik."

Já mezitím následovala Pětku do obývacího pokoje, kde jsem mu věnovala objetí, které k mému překvapení opětoval, než mi dal letmý polibek na rty. Mou radost však utlumil pohled na obraz nad krbem, na kterém již nenyl Pětka, ale Ben.

„Proč je nad krbem obraz Bena?" Diego si té podivnosti též všiml.

„Já věděl, že se jednou ukážete." Z křesla na druhé straně obývacího pokoje se zvedl nás otec.

„Tati. Ty žiješ." Všichni jsme ho nevěřícně pozorovali.

„Proč bych neměl?" Udivil se Reginald.

„No jo. Jo, máš pravdu. Jen mám radost, že jsme doma a zase spolu."

„Doma? Vy tu nejste doma." Přerušil Luthera, načež jsme byli ještě víc zmatení.

„Co to povídáš?" Snažila jsem se pochopit, co se děje.

„Tohle je Umbrella Academy." Dodala Allison.

„Zase špatně." Opravil ji otec. „Tohle je Sparrow Academy." Na to jsme za s sebou uslyšeli kroky a uviděli několik postav stojících u zábradlí v druhém patře. Přistoupila jsem blíže k Pětkovi, zatímco Diego vytáhl jeden ze svých nožů.

„Tati, co je to, hergot, za blbce?" Do místnosti vešel náš dlouho mrtvý bratr Ben, načež jsem si přiložila ruku k puse a tou druhou propojila prsty s těmi Pětkovými.

„A sakra." Zakleli jsme všichni naráz. V hlavě nám všem lítala stejná myšlenka. Zase jsme to podělali.

Here we go! Poslední kapitola druhé série. Jsem neskutečně ráda za vaši dokonalou podporu ❤️❤️❤️ Převážně komentáře, které mi často vytváří neskutečný úsměv na tváři❤️. Příběh Power není u konce, jelikož bude po vydání třetí série opět pokračovat. Ale jsou s tím spojené i dobré zprávy (tedy aspoň pro ty, co četli mou druhou knihu if i know) Jelikož brzy začnu vydávat kapitoly if i know II.!!!!🎉🎉🎉🎉

Love ya💕