ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

47

Měla jsem výčitky, že jsem Lutherovi ublížila, ale někdo mu ten rozum vtlouct musel. Navíc to není tak, že by si to nezasloužil.

Pětku jsem od jeho poslední teleportace neviděla. Usoudila jsem, že si šel jen pročistit hlavu, ale to nezmenšilo moje obavy o něj. Mrzelo mě, čím vším si znovu prošel. Nedokázala jsem si ani představit bolest, kterou prožívá. Cítila jsem se bezmocně, jelikož jsem nevěděla, jak mu to celé odlehčit.

Vrátila jsem se do obývacího pokoje za zbylými sourozenci a rozvalila se na pohovku.

„Víte, co? Teď bych si dal tacos. Co ty Allison?" Klaus prolomil ticho, které panovalo v místnosti.

„Tacos? Nepočkáme na ně?" Allison se ohlédla k prázdnému schodišti.

„Vždyť je znáš. Může trvat věčnost, než si to bráchové vyřeší. Zvláště potom, co Florence jednoho nakopla do intimního trojúhelníčku." Klaus se uchechtl nad svými posledními slovy a pohledy všech se upřeli na mě.

„Co je? Omlouvat se za to nebudu." Zvedla jsem ruce nad hlavu.

„Měla jsi to udělat už dávno." Zašeptal Klaus a následně pohlédl na menší hnědovlásku. „ Vanyo, tacos?"

„Můžou tacos nějak způsobit konec světa?" Zeptala se ironicky, zatímco Allison popadla svou kabelku.

„Existuje jedinej způsob, jak to zjistit, ne? Postavil se náš připitý bratr.

„To jo." Souhlasila Vanya.

„Florence, tacos?" Přitancoval ke mně Klaus a za ruce mě vyhoupl na nohy.

„Mám snad jinou možnost?" Ušklebila jsem se a Klaus záporně zavrtěl hlavou. Nevinný úsměv mu na tváři nechyběl.

_______________

„To je idiot. Nevyjde jedna věc a hned jsem nepřítel. Copak mě nezná? Kdepak, Rayi, znáš mě moc dobře. Jen to neuneseš. Já ho chráním." Seděli jsme v kadeřnictví, které vlastnila Allison a její manžel manžel Ray, na kterého si aktuálně stěžovala.

„Před čím?" Klaus vdechl nikotin ze své cigarety.

„Tak například před koncem světa." Uvedla Allison s vážným výrazem.

„Fakt svět za šest dnů končí?" Ozvala se vedle mě Vanya. Pořád nebyla úplně ve své kůži, ale tušila jsem, že už je připravená o tom mluvit.

„Posledně skončil, a to jsme dělali vše, co bylo v našich silách." Vydechla jsem. Strach, že tentokrát bude stejný výsledek stále neopustil mou mysl.

„Hele, nebylo by vtipný, kdyby z Pětky vyrostl hezoun?" Zmínil Klaus a já ucítila, jak se na mých tvářích zjevuje červený odstín.

„No ne."

„Fuj."

„ On už je." Vyhrkla jsem, než jsem si uvědomila, co jsem právě vypustila z pusy. Pohledy mých znechucených sester se na mě překvapeně podívaly, zatímco Klaus se pouze ušklebil. Poznala jsem, že se mu v hlavě honí zvrhlé scénáře.

„Ale no tak, slečno Luther byl můj milenec." Přemístila jsem pozornost k Allison.

„Ani jsme se nepolíbili." Bránila se.

„Jo, ale celou pubertu jste na sebe hrozně nenápadně házeli smutný psí oči a tekly vám sliny." Podotkl Klaus, než se napil alkoholu v mé lahvi.

„Copak nejsme bratři a sestry?" Vanya se zmateně otočila směrem k tmavovlásce.

„No, čistě technicky...." Začaly jsme s Allison naráz. Až teď jsem si uvědomila, co si o mě s Pětkou Vanya musela myslet, když nás viděla poprvé. Snad ne to nejhorší. Naštěstí incest v této rodině neprovozujeme. Tedy ne úplně.

„Technicky?" Zopakoval posměšně Klaus. „ Když musíte říct slovo „technicky", tak už máte průšvih."

„Hele, mohli bychom se soustředit?" Allison se snažila změnit téma. Vtuhle chvíli jsem ji to neměla za zlé. „ Takže dneska svět nezachráníme, ale možná bychom mohli zachránit mý manželství."

„Ne." Protestoval Klaus, který si naléval alkohol. Tedy myslela jsem, že ho naléval sobě, ale místo toho skleničku daroval mě a popadl celou lahev. Zahodila jsem to za hlavu a jednoduše se napila ze skleničky. „ To je jako zeptat se jeptišky, jak nejlíp někomu vyhonit péro." Nad jeho poslední větou jsme všechny nasadily něco mezi znechuceným a zmateným výrazem. „ Kdo tady něco ví o vztazích? Tahle?" Ukázal na Vanyu. „Co tajně miluje nějakou frau z farmy?

„Jmenuje se Sissy." Vzdychla sestra.

„Což je po jejím posledním vztahu se sériovým vrahem zlepšení." Dodal Klaus.

„Cože?" Viděsila se Vanya. Nebudu lhát, chápala jsem ji. Zrovna tahle věc měla radši zůstat nevyřčena a zapomenuta.

„Ale já miluju vojáčka, kterýho jsem vlastně ještě ani nepoznal. A Luther miluje svou sestru." Pokračoval Klaus.

„Tak znova nejsme pokrevní příbuzní." Allison nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Přiznejme si to. Jedinej, kdo v týhle rodině má přijatelnej vztah je Pětka, a to píchá nevlastní sestru a figurínu."

„Píchal figurínu. Teď už píchá jen nevlastní sestru." Opravila jsem ho a dopila svůj nápoj. Nedošlo mi, že alkohol bude mít na mé tělo tak rychlý účinek. Vyloženě jsem v tu chvíli začala přemýšlet, nad tím, zda ti figurínu opravdu klátil. Zkušenosti na to má.

„Jediný, co členové Umbrella Academy vědí o lásce, je to, jak ji podělat." Klaus mi dolil do skleničky další várku hnědé tekutiny. Nic jsem nenamítala.

„Na zdraví." Allison zdvihla svůj nápoj do vzduchu, což nás všechny přimělo nechat hořkou tekutinu projít naším hrdlem.

„Jak to vůbec zvládáte? To všechno. Cestování v čase, vidění mrtvých, konec světa." Zeptala se Vanya.

„Já se sjíždím. Allison, ta lže sama sobě. Florence skončí s Pětkou v posteli. A ty potlačuješ všechny svý pocity hluboko do sebe, dokud něco nevyhodíš do vzduchu." Vysvětlil Klaus. Podle výrazu sestry jsem poznala, že ji ještě více zmátl.

„No jo, to už bych radši nedělala." Hnědovláska se hluboce nadechla.

„To bys byla hodná." Zaklonila jsem hlavu, očividně plně pohlcená alkoholem.

„Na to máš šest dní, slečinko." Připomněl nám Klaus.

„Co máme stihnout za šest dní, sakra?" Allison se flustrovaně vydechla, očividně též otrávená neustálým honem za apokalypsou.

„Řeknu Sissy, že ji miluju." Vyhrkla Vanya, načež získala naše překvapené pohledy. „Nechci žádná tajemství."

„Všichni přípitek na Vanyu." Zakřičela jsem a znovu se napila. V tom se spatřila záblesk modrého světla a zvědavě odložila skleničku.

„Florence, všude jsem tě hledal. Co tady děláš?!" V jeho hlase jsem uslyšela paniku, ale zároveň úlevu, že mě vidí.

„Rozhodně se tady s ostaníma neopíjím." Nenápadně jsem schovala skleničku a Pětka mě přejel pohledem.

„Fajn...Jde se zpátky k Eliotovi." Pětka ke mě přistoupil a vyzdvihl mě do své náruče. Neměla jsem v plánu se nějak vzpírat, jelikož jsem byla mimo.

Naši sourozenci pokračovali v konverzaci a Pětka nás přemístil k Eliotovi. Opatrně mě položil na postel a odhrnul vlasy z mého obličeje.

„Znaš se vystřízlivět. Teď potřebuju střízlivou Florence, dobře?" Věnoval mi vážný výraz.

„Píchal jsi někdy figurínu?" Ignorovala jsem jeho slova.

„Cože?!" Nevěřícně pozoroval mou opilou figuru.