ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

16

Konečně jsme zastavili před akademií a Allison s Diegem odnesli Pětku dovnitř.

„Měli jsme ho vzít do Nemocnice." Postěžovala si Allison.

„Začínám si to myslet taky." Vzdychla jsem, dokud mou pozornost neupoutal Pětkův hlas.

„Děcko po šrapnelu by asi vyvolalo rozruch". Zachraptěl. Měl stále zavřené oči, ale slyšet jeho hlas mě uklidňilo.

„Jo to i vrahounská svatyně na půdě Harolda Jenkinse." Allison s Diegem položili Pětku opatrně na gauč, načež potichu sykla bolestí. Uchopila jsem jeho ruku a přejížděla po ní palcem.

„Pořád krvácí. Co uděláme?" Zeptala se nervózně Allison.

„Musíme vyndat kulku." Otočila jsem se na Diega, který už nestál na svém místě. Začínala jsem znovu panikařit, když Pětka přestal reagovat. Naštěstí se po chvíli konečně zjevil Diego, který přivedl mamku. Odnesl Pětku do pokoje, kde se o něj máma postarala.

Byla jsem opřená o rám dveří a pozorovala, jak mu oblepuje ránu. Diego stal opřený o druhou stranu se skříženýma rukama.

„Bude v pohodě." Všiml si mé stále nervózity.

„Já vím." Věděla jsem to, ale vidět ho skoro umírat v mojí náruči rozhodně nepatřilo na seznam věcí, které jsem chtěla zažít. Moje obavy o něj se zvětšily a jeho nehybné tělo se mi stále zjevovali před očima.

„Máš něco?" Zeptal se Diego přicházející Addison, která byla hledat Vanyu.

„U Vanyi doma nic. A recepční v její hudební škole řekla, že dnes nepřišla učit." Pohlédla na spícího Pětku. Musela jsem uznat, že ikdyž je to špatná situace, odpočinek je přesně to, co Pětka potřebuje.

Diego jen přikývl a odstoupil od dveří.
„Jsi v pohodě?" Následovala ho Allison.

„Jo. Jen je neskutečný ji tady vidět." Vysvětlil a já se zasekla.

„O čem to mluvíš?" Nechápal jsem.

„Oh. Um..před pár dny mamka zemřela, když akademii napadli ti magoři." Řekla mi opatrně Allison. Zamrzla jsem na místě a sklopila pohled. Všechnu svou pozornost jsem věnovala Pětkovi s apokalypsou, že jsem si ani nevšimla smrti vlastní robotické matky. Samozřejmě, že jsem nebyla doma, ale ranilo mě to. Tolik proto být dobrou dcerou.

„Chtěl bych ji říct, že ..." Diego zastavil a my mu věnovali zmatený výraz.
„Nemáne čas, musíme jít." Změnil téma.

„No, nevím, Diego. Pětka tam leží v bezvědomí." Znejistila Allison, načež jsem souhlasila.

„Allison má pravdu. Vy běžte já tu s ním zůstanu." Navrhla jsem, ale Diego zavrtěl hlavou.

„Tady jde o záchranu světa, Florence. Líbat se s Pětkou můžeš až zabráníme apokalypse." Zvýšil na mě hlas a já ho probodla pohledem.

„Hele, jestli si chceš vyjet na výlet, tak běž, ale oba víme, že bez Pětky to nikam nevede. Potřebujeme ho. Takže ano. Raději zůstanu tady s ním, než abych strávila poslední dny něčím, co nikam nevede." Vyhrkla jsem.

„Zvládneme to i bez něj."

„Vážně? Pokud si vzpomínám posledně jsme umřeli." Zamračila jsem se. „Teď mě laskavě omluv. Jdu dělat něco vážně užitečnýho. Snažte se neumřít, pa." Mávla jsem na ně a zamířila k Pětkovo posteli.

Mamka s úsměvem odešla pokoje a já se posadila na malou židli, které byla u jeho postele. Allison s Diegem už nestali na chodbě a já předpokládala, že odešli.

Propojila jsem své prsty s těmi Pětkovo a zvedla pohled, když jsem na zpět dostala slabý stisk. Byl vzhůru.

„Vyděsil jsi mě k smrti, idiote." Pousmála jsem se, když jsem prsty zajela do jeho vlasů. Na to se zjevil i malý úšklebek na jeho tváři a já se zasmála.

„Taky tě rád vidím." Zašeptal se stále chraplavým hlasem. Jeho oči se lehce otevřeli a střetli se s těmi mými. Ucítila jsem, jak můj černobílý svět opět získával svou barvu. Všechny mé problémy teď odletěli stranou.

„Měl by jsi ješte odpočívat." Přerušila jsem oční kontakt a postavila se.

„Ty taky." Posunul se na stranu, čímž mi uvolnil místo na posteli. Jeho akce mě překvapila. Vždycky se ke mě choval lépe než k ostatním, ale né vždy byl otevřený. Měla jsem tuhle jeho stránku ráda a od doby, co jsme měli naši chvilku tahle stránka přetrvávala.

„Fajn." Zaplula jsem vedle něj a opatrně položila hlavu na jeho hruď. Bála jsem se, že mu ublížím. On přes náš přehodil deku a obmotal kolem mě ruce. Projel mnou příjemný pocit a má víčka se pomalu zavírala. Po dlouhé době jsem měla konečně bezstarostný a klidný spánek.

Kratší kapitolka, ale stejně ji mám ráda 😂❤️Chci ještě říct, že jste všichni naprosto úžasní a prostě miluju vaše komentáře a vás🙏❤️ Mega moc mi zvedáte náladu a všech si vás nehorázně moc vážím ❤️

Love ya❤️