ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

44

„To bylo ubohý." Byla Diegova reakce na Lutherovo vyprávění.

„No, aspoň mě nebodl do břicha." Vrátil mu Luther, zatímco si pochutnával na svých míchaných vajíčkách, která nevypadala v jeho podání zrovna lákavě.

„Ne, brácho, tebe bodl do srdce." Pokračoval Diego v této zbytečné hádce a já s Pětkou jsme pouze beze slova přihlíželi na naše zvláštní sourozence.

„Není to můj župan?" Eliot se zjevil v místnosti a udiveně pozoroval Lutherův oděv.

„Ne." Luther ztuhl na místě a já se snažila zadržet smích.

„Koho zajímá, koho kam bodnul? Ví o cestování časem." Pětka pokračoval v předchozí konverzaci. Věděla jsem, že rozhovor s otcem pro něj v téhle situaci opravdu znamená a nedivila jsem se mu, přeci jen to mohlo vyřešit celý náš aktuální problém.

„Počkat, proč nepoužiješ ten svůj trik a neskočíš s náma v čase?" Zeptal se zmateně Eliot, který očividně neznal Pětkovu historii s cestováním časem.

Pětka se jen hluboce nadechl a zvedl se ze svého místa u stolu. „Chce to někdo vysvětlit?" Vydal se k lince, o kterou jsem byla opřená a začal si nalévat kávu.

„Prvně se ztratil v apokalypse." Začal Luther.

„Pak se vrátil bez chlupů v rozkroku." Pokračoval Diego.

„Posledně jsem při tom rozházel sourozence přes tři různý roky v Texasu a možná způsobil konec světa." Dokončil Pětka s ironickým úsměvem na tváři.

„Další dotazy, Eliote?" Nevinně jsem se uculila.

„Ne." Odpověděl jednoduše Eliot a dál vstřebával své nově zjištěné a matoucí informace.

„Uniká vám to podstatný. "Ozval se Diego od stolu s vážným výrazem. „Táta je vůdcem zákeřný kliky, která plánuje zabít prezidenta."

„Kliky?" Promluvil Luther s plnou pusou, což tlumilo jeho slova, kterým bylo ztěžka rozumět.

„Nevšímej si ho." Setřásla jsem téma, které nakousl Diego.

„Podle mě máme jedinou možnost." Pětka obalil ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž.

„Jo, a jakou?" Eliot zkřížil ruce a prsou a zvědavě vyčkával na odpověď. Byla jsem ráda, že se nám snaží pomoct. Vlastně Eliot nám podstatně ulehčoval celou naši situaci, tedy hlavně mě, jelikož mi v nejtěžší chvíli poskytl střechu nad hlavou.

„Musíme sjednotit Umbrella Academy." Vysvětlil Pětka, načež se Luther neochotně zamračil.

„No super. Rodinná sešlost." Prohlásil ironicky Diego. Na rozdíl od mých bratrů jsem já měla z rodinné sešlosti radost, ačkoliv jsem věděla, že to nebude jednoduché. Není to tak dlouhá doba, co jsem naposledy viděla ostatní, ale stejně mi všichni chyběli.

„Dojdete pro Allison vy?" Zeptal se sklesle Luther.

„Pořád mezi váma něco je?" Vyzvídal Diego, načež Luther nejistě zakýval hlavou. „Musíme to probrat." Naklonil se blíže.

„Ne, je vdaná." Procedil Luther skrze zuby.

„Ty jo, to je smůla." K mému překvapení nasadil Diego lítostný výraz ,který se při pohledu na mě s Pětkou změnil v úšklebek. „Hold, ne každý má to štěstí na to, aby mohl píchat nevlastní sestru."

„Já to přežiju." Luther se ironicky usmál a já je oba probodla pohledem.

„Žárlíte hodně?" Pětka se narovnal a majetnicky dal ruku okolo mých ramen.

„My ji vyzvedneme." Navázala jsem na předchozí téma, jelikož to aktuální mně znervózňovalo.

„Já ji vyzvednu." Opravil mě Pětka, čímž si ode mně vysloužil nechápavý výraz. „Měla by jsi si chvíli odpočinout. " Naznačil na mé stále lehce klepající se nohy.

„Fajn." Nesouhlasně jsem zabručela.

„Za chvíli jsem zpátky." Políbil mě do vlasů, než se vydal ke dveřím.

„Dokážeš sehnat Vanyu, aniž bys ji umačkal k smrti?" Pětka se při odchodu ještě otočil na Luthera.

„Pokusím se." Lutherův hlas přímo čpěl sarkasmem.

Během chvilky Pětka zmizel v modrém světle a místností se rozlehlo ticho, které přerušil Eliot.„ Počkat, co mám dělat já?"

„Připrav se na hosty." Usmál se Diego, načež se Eliot přemístil ke kuchyňské lince a začal vytahovat různé suroviny.

Luther se vydal pro Vanyu a já zamířila do koupelny, čímž jsem v místnosti zanechala pouze Diega s Eliotem. Rozhodla jsem se, že tuto volnou chvilku využiju k tomu, abych si mohla dát teplou uklidňující sprchu. Přeci jen už je to pár dní, co jsem naposledy měla příležitost si nějakou dát. Celá tahle věc s druhou apokalypsou mě jednoduše stresuje.

Vylezla jsem ze sprchy a oblékla se do čistého oblečení. Vysušila jsem si své delší vlasy ručníkem a vyšla z koupelny. V kuchyni již nikdo nebyl, tak jsem následovala hlasy vycházející z obývacího pokoje.

Můj pohled spadl na Diega, který si pohrával s nožem, Vanyu, která seděla bez života na gauči a Luthera, který poslouchal Eliotovo zvláštní vyprávění.

„Ahoj Vayno." Nejistě jsem se usmála na svou sestru a posadila se do křesla na proti. Hnědovláska mi úsměv vrátila a znovu sklopila pohled. Poznala jsem, že ji zevnitř něco opravdu sžírá, ale rozhodla jsem se, že ji dám prostor. Místo toho jsem se zapojila do konverzace, kterou vedl Luther s Diegem.

„ Při výrobě musíte vyvařit hromadu kopyt. Koňský, kravský, prasečí, to je fuk." Vysvětloval Eliot a já se ze všech sil snažila zjistit, co. „Ale ne každýmu se doma valí hromada kopyt. Ale když.....pár vychytralejch Newyorčanů přišlo na to, jak ji vysušit, tak si i my ostatní můžeme vychutnat tenhle dezert." Ukázal na mísu želé před sebou, čímž jsem konečně zjistila o čem celou dobu mluvil.

„Když si dáme, sklapneš?" Zeptal se znuděně Diego.

„Možná .Tak.." Eliot začal nandavat pokrm, načež jsem já se svými sourozenci zkřivila obličej.

„Jak ti je?" Luther se ušetřil pohled na nevábné želé a věnoval pohled zdrcené Vanye.

„Popravdě řečeno mizerně." Odpověděla sklesle.

„Jak to vidíš na škále od jedný do zničení veškerýho života na světě.?" Diego si dál házel z jedním ze svých nožů.

„Diego!" Vyjela jsem po něm.

„Jako fakt?" Vanya k němu přemístila pohled.

„Dej ten nůž pryč, ty vole. Je v pohodě." Luther se naklonil blíže k Diegovi. Překvapilo mě, že zrovna Luther bránil Vanyu, ale tohle asi rok 1963 s člověkem udělá.

„Když jsem ji viděl minule, držela mě ve vzduchu sála ze mě život energetickým chapadlem. Mám nárok chvíli to vstřebat." Diego namířil nůž na Luthera.

„Energetický chapadlo bych rád viděl-"

„Eliote." Zastavila jsem ho, jelikož tohle nebyla nejlepší chvíle pro jeho zvědavost.

„Už mlčím." Zvedl poraženě ruce nad hlavu a já se začala znovu věnovat konverzaci.

„Nepamatuju si, co jsem provedla, ale omlouvám se. Jestli to pro tebe něco znamená." Vanya se snažila udobřit s Diegem.

Na to se bratr uklidnil a odložil svůj nůž. „Znamená. Jen je toho na mě moc. Jde o jednu holku, co se mi líbí." Začal Diego a já vykulila oči nad jeho otevřeností. „Myslel jsem, že se jí líbím taky, ale nakonec...."

Diego neměl příležitost dokončit své svěření, jelikož se z prvního patra ozvali hlasy našich sourozenců.

„Díky bohu." Zaradoval se Luther a my společně s ním přistoupili k zábradlí, abychom konečně mohli vidět zbytek rodiny.