ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

22

„Co teď?" Hazel odložil, již prázdnou nádobu a otočil se k nám.

„Abych řekl pravdu, tak nevím. Pronásledoval jsem to dlouho, že jsem nikdy nepomyslel na den potom. " Pětka si pohrával s brčkem od své margarity.

„ Asi budeme prostě žít." Pokrčila jsem rameny. Sama jsem neměla žádné nápady. „Co ty?" Zeptala jsem se Hazela.

„Já s tímhle šílenstvím končím. Je na čase začít znovu. A vy by jste měli udělat to samý."

„To se snadno řekne" Vzdychl Pětka.

„Nemusí to být těžký. Podívej se na to takhle, kdybys necestoval v čase a nezapletl se s jednatelkou, co by se stalo?"

„Asi bych vyrostl v emočně nevyzrálý děcko, jako ostatní z rodiny." Pokrčil rameny. Měl pravdu, ale stejně jsem mu dala pohlavek, jelikož mě prakticky nazval nevyzrálým děckem.

„No, tak vidíš. Teď můžeš dospět a zamilovat se." Nad Hazelovo slovy mě Pětka přitáhl blíž. Hazel se mezitím zvedl a chystal se odejít.

„Hazele." Zastavila jsem ho. Když už tu byl, mohl by nám pomoct.

„Povídej." Otočil se na mě.

„Kdo z vás byl střelec na agentku Patchovou?" Zeptala jsem se s nadějí.

„Střelkyně." Na to jsem jen zklamaně vzdychla a sklopila pohled.

„Škoda. Zbraň mohla očistit bratra." Vysvětlil mu Pětka, zatímco přejížděl rukou po mých zádech.

„No..dneska máš šťastný den, amigo." Hazel přistoupil a na stůl položil dvě zbraně. „Nech si je obě. S tímhle životem jsem skončil." A s tím Hazel odešel.

„Jdu se podívat na Allison. Uvidíme se později. Ocenila bych, kdyby byl Diego naživu, až se vrátím." Vlepila jsem mu letmý polibek na rty.

„Nic neslibuju." Políbil mě zpět a já opustila místnost. Až se Diego probudí a zjistí, že jsme Hazela nechali jít bude zuřit. A já u toho rozhodně nechci být.

Vešla jsem do místnosti, kde jsem uviděla Luthera u spící Allison. Vešla jsem dovnitř a vyměnila si pohled s Lutherem.

„Jak je jí?" Strčila jsem pramen vlasů za její ucho.

„Brzy by se měla probudit." Vzdychl a já si stoupla vedle něho. Položila jsem ruku na jeho rameno a společně s ním pozorovala Allison. Dýchala ztěžka, ale dýchala. Aspoň to mi dávalo naději, že se opravdu vzbudí. Její dech byl lehce zrychlený a nepravidelný, kvůli její řezné ráně na krku, která určitě poškodila hlasivky. Stále jsem se snažila zjistit, co se stalo a začínala jsem si myslet, že tohle ji neudělal Jenkins.

Allison se zničeho nic probudila a její dech byl teď opravdu zrychlený. Přeběhla jsem k ní na druhou stranu a uchopila její volnou ruku, kterou nedržel Luther. Sestra se snažila něco říct, ale nemohla. Jediné, co bylo slyšet byli její vzlyky.

„Jsem tady. Jsem tu." Oznámil ji Luther, aby ji uklidnil. Nahrnuli se mi slzy do očí, buď z radosti, že je v pořádku, nebo z lítosti, že si tímto musí procházet.

„Nemluv. Ještě víc si ublížíš." Dal jsem sledovala Luthera uklidňujícího Allison. Nebyla jsem schopná slova. Prostě jsem tam stála a pozorovala svou vyděšenou sestřičku.

„Allison. Je mi strašně líto, že jsem tam nebyl." Na jeho slovy jsem se zarazila. Kde vlastně byl, když Allison s Diegem odjeli? I když raději to nechci vědět.

„Bude to dobrý." Slza spadla z mé tváře na lehátko, na kterém Allison ležela.
Ničilo mě ji takhle vidět. Bezbrannou. Snažila jsem se ignorovat krev nasáklou do jejího, kdysi bílého trička. Celé mi to přinášelo flashbacky na chvíli, kdy jsme ji našli.

Na její tváři se zjevilo uvědomění a naznačila Lutherovi, že potřebuje něco na psaní.

„Tady." Luther ji podal malý kroužkový bloček, do kterého byla zapíchnutá propiska. Allison okamžitě popadla fixu a začala psát. Na první stránku napsala ' Vanya' a já udivila.

„Nevíme, kde je?" Luther pokrčila rameny a já nevěřícně zavrtěla hlavou. Vybral si dobrou chvíli, jak naší raněné sestře zdělit, že naše druhá sestra může být stále v nebezpečí.

Allison ale zavrtěla hlavou a napsala další slovo ' schopnosti'. V hlavě se mi začala dávat dohromady skládačka informací a v tu chvíli mi vše došlo. Tohle ji neudělal Jenkins.

„Já to nechápu." Luther ji věnoval nechápavý pohled. Chtěla jsem promluvit, ale přerušily mě kroky přicházející z chodby.

„Já ano. Je na čase odhalit poslední tajemství vašeho otce." Pogo se zjevil ve dveřích a chystal se vše vysvětlit. Už teď jsem věděla, že mou děsivou teorii potvrdí.