ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

37

„Oh je naživu." Prohlásil Pětka, jakmile jsme vešli do místnosti. Můj pohled spadl k Lile, která obstarávala Diegovi ránu. Vypadá to, že jsme dnes všichni tři potkali nějakého rodinného člena. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Tedy aspoň vzhledem k možnostem.

„Zklamanej." Lila se podívala na Pětku, zatímco na zamířila ke stolu pro vatový polštářek.

„Že tě vidím? Vždycky." Pětka se ironicky usmál a já po něm hodila můj klasický pohled. Přistoupila jsem zpět k němu a opatrně přiložila látku k jeho zraněnému krku.

„Tolik agrese v tak malým balení. Pořezal ses při holení? Naučím tě, jak se holit, jako velkej kluk." Navrhla sarkasticky Lila a já se nenápadně uchechtla.

„Ne, jen jsem potkal starýho známýho." Vzdychl Pětka. Mou pozornost náhle upoutalo chrápání a já si všimla spícího, avšak svázaného Eliota.

„Tys ho nerozvázala?" Vykulila jsem oči a vydala se k němu.

„To jsem měla?" Odpověděla nevinně a já protočila očima, zatímco jsem Eliota rozvazovala.

Jakmile jsem měla dokonáno vydala jsem se zpět k Pětkovi a blíže se podívala na jeho krk. Následně jsem uchopila jeho ruku a vedla do koupelny.

„Tady někdo chce druhý kolo? Nebudu lhát čekal jsem, že to přijde. Jen ne tak brzo." Ušklebil se.

„Moc si nefandi, zlato." Mrkla jsem na něho a zároveň ho zatáhla dovnitř a zavřela dveře. Pětka se posadil na malou linku a já ve skříňce nad umyvadlem hledala lékárničku. Úspěšně. Naštěstí Eliot jich měl po celém domě hned několik.

„Neříkej, že se ti to nelíbilo." Rozšířil svůj úsměv a já se trochu zasmála. Mé tváře zrudly, když jsem si vzpomněla na ráno.

„To neříkám. Líbilo a hodně. Jenže teď máme jiné priority." Políbila jsem ho na tvář a vytáhla desinfekci. „A navíc bychom se oba měli prospat." Nalila jsem tekutinu na vatový polštářek a přiložila to k jeho krku, načež lehce sykl bolestí.

„Nehýbej se!" Rozkázala jsem mu, když jsem odhodila látku do koše a vytáhla náplast, kterou jsem zakryla jeho ránu.

„Hotovo." Uklidila jsem použité věci zpět do lékárničky a věnovala mu pohled. Pomalu jsem k němu přistoupila a odložila ruce na jeho ramena, zatímco ty jeho mě za boky protáhlý blíž.

„Miluju tě." Hluboce mi zíral do očí a já ho vtáhla do procítěného polibku. Pětka je se mnou stále víc a víc, jako medvídek. Většina lidí by Pětku nazvala spíše psychopatem, ale já ne. Vše, co kdy udělal, udělal pro dobrou věc. A to jsem na něm milovala.

„Já tebe taky." Uchopila jsem jeho tváře a znovu ho políbila. Při nedostatku kyslíku jsme se odtáhli a jednoduše skončili v objetí.

Pětka nás chvíli na to teleportoval do ložnice a já přemístila hlavu na jeho hruď. Jeho ruce se obalili kolem pasu a já mu věnovala poslední letmý polibek, než jsem se vydala do říše snů.

Nějakou dobu na to jsem pod s sebou ucítila pohyb a zvedla pohled na Pětku, který se chystal někam jít.

„Kam jdeš?" Prolnula jsem si oči.

„Eliot něco potřebuje. Hned jsem zpátky." Políbil mě do vlasů a zmizel ve dveřích, zatímco já se vyčerpaně zachumlala do deky.

Modré světlo probliklo v místnosti a já znovu otevřela oči. Když jsem se ujistila, že je to jen Pětka rozevřela jsem pro něj náruč a čekala až si lehne zpět do postele.

Když tak neudělal věnovala jsem mu nechápavý pohled a posadila se.

„Vím, kde je Vanya." Dal pramen mých vlasů za ucho a mé oči se náhle rozzářily.

„Tak na co čekáme?" Usmála jsem se, jakmile jsem vyskočila na nohy. Byla jsem unavená, ale tohle jsem si nemohla nechat ujít. Vanya mě potřebovala.

Pětka úsměv vrátil a nabídl mi ruku, kterou jsem přijala. Během chvilky jsem ucítila studený vítr ve vlasech a zjistila, že už se nenacházíme v Eliotovo ložnici.