ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

55

Část našich obav odplula, když se v uličce konečně objevil jeden z našich sourozenců. Luther k nám udýchaně přiběhl a s nechápavým pohledem se rozhlížel kolem.

„Hej, kde jsou všichni?" Byla první slova, která ze sebe náš bratr vydal.

„Jsi tu první?" Usmál se Pětka svým spíše děsivým úsměvem, který čpěl ironií.

„Cože?" Udivil se Luther.

„Jo." Nervózně jsem si prohrábla vlasy, než mou pozornost upoutaly kroky vycházející ze vstupu do uličky. K mému překvapení patřily Klausovi.

„Hej! My jsme to stihli!" Zaradoval se a já se udivila nad volbou jeho slov.

„Jak „my"? Odpověď jsem bohužel nedostala. Místo toho se Klaus začal podivně svíjet, což mi pomalu nahánělo hrůzu, kterou jsem po chvilce setřásla. Přeci jen..je to Klaus, že?

„Vypadni!" Zakřičel a já byla zmatenější, než předtím. Brzy jsem si fakt poskládala informace a vše začínalo dávat smysl. Ben.

„Ven!" Byla poslední slova, která bratr řekl, než se vyzvracel na okraj uličky, načež jsem já a ostatní přítomní odvrátila pohled.

„To není možný. Zvládnul to tenhle!" Vztekal se Luther.

„Teoreticky tihle." Opravila jsem ho, načež mě jen nechápavě přejel pohledem.

„Máme osm minut." Pětka nervózně svíral kufřík a kontroloval své malé hodinky.

To byl ten nejšílenější sen." Vzdychl vyčerpaně Klaus.

„Kde jsou ostatní?" Pětka měl už jen malou špetku trpělivosti, zatímco já si klekla vedle Klause a zjišťovala, zda je v pořádku.

„Už jen minuta!" Luther popocházel sem a tam, očividně rozrušený z časového nátlaku.

„Co se děje, lidi? Jedem teda někam?" Dlouhovlasý bratr byl stále rozvalený na zemi a úplně mimo.

„Byl to jednoduchej úkol. Úplně prostej." Chlapec v modré uniformě ztratil naději v to, že by se ukázal někdo další. „Stačilo jen přijít." Přistoupil ke mě a já jen přikyvovala, jelikož jsem nevěděla, co jiného dělat. „Souboj s mořskou příšerou? Ne. Co armáda mutantů? Nein."

„To není možný." Luther nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Dostali jsme to na stříbrným podnose." V Pětkovo hlase byl nyní pouze vztek. Věděla jsem, že má slova ho teď neuklidní a tak jsem ho pouze přitáhla blíže k sobě a položila bradu na jeho rameno.

„Mohl bys fňukat míň nahlas? Třeští mi hlava." Klaus se otráveně vyhoupl do sedu a Pětka mu vyslal vražedný pohled.

„Poslouchej mě, ty poblijone." Pětka se k němu rozzuřeně vydal. „Právě jsme zahodili šanci zachránit svět!" Vysvětlil a otočil se ke kufříku, ze kterého vycházeli podivné zvuky.

„Zatraceně." Zaklel a uchopil kufřík zpět do svých rukou a ohodil ho pryč. Kufřík se však na zem už nevrátil, jelikož zmizel v modrém světle, které se podobalo tomu Pětkovu.

„Byli jsme tak blízko." Pohled mého přítele se otočil na mě. „Tak blízko." Vztek v jeho hlase byl nyní utlumený. Nyní převládalo zklamání.

„Co teď?"

„Teď už nic, Luthere, jasný? Jen se usmiř s bohem." Vyjel Pětka po Lutherovi.

„Co?" Velký bratr se nad těmito slovy vyděsil.

„Co Allison a Vanya?" Luther měl stejně jako já starosti.

„Kašlu na ně. Měly přijít." Pětka se opřel o stěnu.

„A co Diego? Ten je celkem zodpovědnej mladej muž, no ne?"

„ Pětko...." Položila jsem ruku na jeho rameno, ale on ji setřásl. Věděla jsem, že to tak nemyslel, ale stejně mě to ranilo, ačkoliv jsem to nehodlala dát najevo.

„ Něco se jim muselo stát." Oznámila jsem svou teorii.

„Kašlu na ně." Kašlu na všechny. Samotnýmu v apokalypse mi bylo líp." Pětka byl v tuhle chvíli už dost hrubý.

„Pětko! No tak." Snažila jsem se ho trochu srovnat, jelikož jeho slova u mě už překračovala hranici trpělivosti.

„Víte co? Odteď každej sám za sebe. Co vy na to? " S tím Pětka odešel dovnitř a nezapomněl za s sebou prásknout dveřmi.

„Pětka je teď ještě víc protivnej? Florence zklidni si ho." Rozkázal unaveně Klaus a já ho na odpověď probodla pohledem.

„ Klausi, jdi se podívat na Allison, jestli ji nic není, jo? Najděte ostatní a sejdeme se tu. Já jdu za Pětkou." Luther se vydal dovnitř.

„Zpomal opičko. Takže bude to takhle. Vy půjdete najít ostatní a já se postarám o Pětku, jasný?" Skřížila jsem ruce na prsou a Luther protočil očima.

„Proč bys zrovna ty měla jít za Pětkou?" Zeptal se otráveně.

„Protože ho může neomezeně píchat."

„Protože jsem jeho přítelkyně." Na to jsme si s Klausem vyměnili zmatené pohledy, než se naše pozornost znovu upoutala na Luthera.

„Stačí ti to? Jelikož já nemám čas se dohadovat. Dej mi vědět, zda jsou ostatní v pohodě." Mrkla jsem na ně, než jsem vešla dovnitř, čímž jsem oba zaskočené sourozence zanechala v uličce.

„Pětko, zlato jsi v pohodě?" Vycházela jsem schody nahoru, když jsem položila otázku, na kterou jsem již znala odpověď. Pětka však neodpověděl a já myslela, že se prostě přemístil pryč.

Sotva jsem ale vyšla nahoru ucítila jsem ruce, které mě přitlačili ke zdi. Nebránila jsem se, jelikož jsem tušila, že je to Pětka.

„Přijdu ti v pohodě, Florence? Jsme v prdeli. Musím teď udělat nemyslitelný a fakt jsem doufal, že k tomu nedojde." Upřeně mi zíral do očí.

Ahojky😅 Ano jsem pořád naživu, akorád mám teď dost málo času. Každopádně hodně z vás se mě ptá, kdy vyjde if i know II, načež já nejsem schopná přesně odpovědět. Jednoduše řečeno If i know vyjde po dopsání Power, které jsem měl mít v plánu dopsané už tak měsíc zpátky. Tudíž vám přesné datum opravdu dát nemůžu. Zatím odhaduji, že cca do měsíce by teoreticky mohl vyjít prolog s první kapitolou If i know II ❤️

Love ya❤️