ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

28

Z Beňová těla se vynořila dlouhá chapadla, která během pár sekund začala napadat střílející může. Brzy na to byla víc jak polovina můžu mrtvá na zemi. V tuhle chvíli už jsem přestala kulky zastavovat a spustila je jednoduše na zem.

„Ben." Vydechla jsem, když se za mými zády zjevil Pětka a já si s ním propojila prsty. S údivem jsme všichni pozorovali našeho dlouho pohřbeného bratra.

Ben během chvilky zabil zbývající může a hned na to se vytratil. Klausovo ruce už nevydávali žádné modré světlo a v místnosti už nebyli žádní střelci.

„A kdo má teď hlídat?" Prohlásil pyšně Klaus a já se na něj usmála. Žasla jsem nad tím, co právě dokázal.

Můj pohled se přímístil k Vanye, která dál hrála na pódiu. Její oblek s houslemi zbělal a okolo ní vznikla výrázná záře.
Budova se začala třást a my si všimli přicházejícího Diega.

„Kde jsi byl?" Zeptala jsem se zmateně. Ani jsem si nevšimla, že by odešel.

„Ctil jsem památku." Řekl jednoduše a v mé hlavě proběhl náš rozhovor o smrti detektivky Patchové. Ať ji uctil jakkoliv doufám, že mu to přineslo klid do duše.

„Tak jak to chcete ukončit?" Skrčil se Luther. „Půjdeme že všech stran."

„Takže sebevražedná mise." Nad Klausovo slovy jsem věnovala nejistý pohled Pětkovi.

„Smad se k ní někdo dostane. Je to jediná šance, kterou máme." Vysvětlil Pětka a já sklopila pohled.

„Souhlasí všichni?" Ujišťoval se Luther a ostatní přikývli. Též jsem souhlasila, ikdyž mnou procházela spíše nejistota.

Luther nám přidělil strany, že kterých každý z nás vyběhne a my běželi na svá místa.

„ Pětko?" Věnovala jsem mu vyděšený pohled a on se ke mě otočil. Za jeho kravatu jsem ho přitáhla blíž k sobě a procítěně ho políbila. Předpokládala jsem, že tohle je náš konec.

„Miluju tě." Odtáhla jsem se a otočila se zpět k Vanye. Snažila jsem se zakrýt slzy, které se vrhali do mých očí.

On mě však za ruku otočil zpět k němu a položil ruce na mé tváře. Hluboce mi koukal do očí a nakonec jeho pohled spadl k mým rtům, na které přitiskl ty své. „Miluju tě." Zopakoval a nakonec mi daroval poslední letmý polibek, než jsme se připravili k akci.

Luther nám dal povel a my se rozeběhli směrem k Vanye. Chvilku to vypadalo, že opravdu uspějeme, ale Vanya vyslala zvukovou vlnu a následně nás svou energií držela ve vzduchu. Tohle jsem u ní ještě neviděla. Tahle energie byla silnější. Měla jsem pocit, jako by ze mě vysávala život.

Chvilku na to jsem však uslyšela výstřel a okamžitě dopadla zpět na zem. Z hrudníku naší sestry vyšel světelný paprsek, který se hned po jejím pádu vypařil.

Všichni jsme rychle přiběhli k Allison, která měla její hlavu položenou na svém klíně.

„Je naživu?" Znervózněl Luther a Allison přikývla.

„Díky bohu." Odhrnula jsem pramen Vanyiných vlasů za její ucho.

„A je to. Zachránili jsem svět." Povzdechl si Luther a já se usmála na Pětku. Přistoupila jsem k němu a vtáhla do pevného objetí. Obmota jsem ruce kolem jeho ruku, zatímco on ty své obmotal kolem mého pasu. Malinko jsem se odtáhla a dlouze ho políbila.
Projel mnou nehorázný pocit radosti a štěstí.

Vše se však vytratilo, když mou pozornost upoutal Klausův vyděšený pohled na oblohu. Pomalu jsem se odtáhla od Pětky a přistoupila ke Klausovi.

„Ehm.. lidi? Vidíte ten obří šutr, co se na nás řítí?"

„Vidíme." Trochu jsem ucouvla. „Tohle je snad nějakej špatnej vtip."

„To není dobrý." Podotkl Diego.

„Nekecej." Vyhrkla jsem. Má panika se pomalu ale jistě zdráhala na povrch.

„Takže konec jo? Žádná záchrana světa."

„Kéž by nás teď viděl sir Reginald, co ?" Procedil Diego skrze zuby. Umbrella Academy. Naprosté selhaní."

„Aspoň jsme nakonci spolu. Jako rodina." Luther se snažil neúspěšně odlehčit situaci.

„Tohle nemusí být konec." Vložil se do toho Pětka, čímž upoutal naši pozornost.

„Co tím myslíš?"

„Asi nás z toho můžu dostat ale musíte mi věřit." Vysvětlil a já přikývla, zatímco moji sourozenci zamítli.

„Ne."

„To těžko."

„V tom případě se můžeme smířit s tím, že během pár minut z nás bude prach." Stěkla jsem po nich.

„A jakej je teda tvůj nápad." Zpozorněl Diego.

„Použijeme mou schopnost cestovat časem. Ale tentokrát vás vezmi s sebou." Pokračoval ve vysvětlování.

„To dokážeš?" Překvapil se Diego.

„Nevím, nikdy jsem to nezkoušel." Pokrčil rameny.

„Co zlýho se může stát?"

„Koukáš na to...padesátník v těle dítěte." Ironicky jsem se usmála.

„Třeba to." Přikývl Pětka.

„Tak jo." Souhlasil Klaus.

„Jdu do toho."

„Jsem pro." Všichni souhlasili. „Allison?" Věnovali jsme pohled Allison a ta přikývla na souhlas.

„Co Ben?"

„Super. Souhlasí." Zdělil nám Klaus a my se postavili do kruhu.

„Tak jo. Luther, vem Vanyu." Rozkázal Pětka.

„Počkat. Fakt ji vezmeme?" Znejistil Luther, když jí zvedl do své náruče. „Když způsobí apokalypsu, není to jako vzít bombu?"

„K apokalypse vždycky dojde a Vanya ji vždycky způsobí. Pokud ji nevezme s sebou a nenapravíme ji." Vysvětlila jsem. Jisté riziko tu bylo, ale stejně nenechám svou sestru umřít v apokalypse.

Spojili jsme naše ruce a Pětka se pustil do práce. Během pár vteřin se nad námi zjevilo modré světlo, které nás pomalu obklopovalo.

„Funguje to!" Zakřičel Luther. Projela mnou opravdová nervozita a já pevněji stiskla Pětkovo ruku.

„Držte se! Bude to drsný!" Upozornil Pětka a portál se ještě více zvětšil. Budova začala padat a přesně na poslední chvíli nás Pětkuv portál vcucl a mi mířili do neznáma.