ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

57

Vešli jsme do nějaké hospody a rozhlédli se okolo. Musela jsem uznat, že vejít jako 13 letá dívka do hospody mezi postarší muže, kteří by měli být pravděpodobně doma se ženou, mi nebylo zrovna příjemné, ale co bych pro záchranu rodiny neudělala.

„Tak to jsem já." Pětka ukázal na skoro šedesátníka sedícího u baru s kufříkem u nohou.

„Co ho prostě vzít a zdrhat?" Navrhl Luther ten nejšílenější plán, který jsem od něj kdy slyšela. Přeci jen je to Pětka o kom tu mluvíme. Však už jen to jeho malé nevinně vypadající balení by mohlo kohokoliv během chvíle zabít.

„Luthere, to bych nikdy nedopustil. Ty kufříky chráníme za každou cenu." Vysvětlil chlapec.

„No jo." Uvědomil si náš vyšší bratr.

„Navíc je hlavní problém v tom paradoxu. Tím, že jsem ve stejný místnosti, ohrožuju svou existenci." Připomněl Pětka, čímž ve mě vyvoval ještě větší obavy.

„Díky za připomenutí." Přemístila jsem pohled ke starci a přemýšlela nad plánem, který nám pomůže získat ten kufřík.

„Jak to?" Luther byl opět pomalejší.

„Dávals pozor?" Zeptal se nevěřícně Pětka. „Pokud se mý starý já nevrátí do roku 2019 jak má, celý se to podělá. Přestanu existovat, chápeš?" Vysvětlil Pětka a já se zadusila.

„Počkat co?" Věnovala jsem mu ustaraný pohled. Myslela jsem, že riziko je jen v tom, že jeden druhého zabijí. Ne, že můžou přestat existovat.

„Pokud vymyslíme dobrej plán, tak se není čeho obávat." Snažil se mě uklidnit.

„Nejrozumnější bude si s ním promluvit. Vysvětlit mu to." Napadl mě plán, který byl sice stále riskantní, ale neobsahoval riziko ohledně Pětkovo existence. Aspoň ne moc velké.

„On to pochopí." Dodal Pětka, ale nezněl moc přesvědčivě. „Věřte mi. Znám se líp ,než..." Poškrábal se na zátylku. „Se znám sám."

„Teď ses škrábal na krku." Ukázal na něj Luther ukazováčkem, jako dítě ve školce, které na někoho žaluje. „Druhá fáze paradoxový psychózy."

„Kdepak, neškrábal." Popíral Pětka.

„Popírání je první, brouku." Sarkasticky jsem se usmála.

„Jsem v pohodě, jasný?" Chlapec začínal být otráven našimi fakty, než změnil téma. „Mohli bychom se držet úkolu?" Vydal se ke svému staršímu, ale zároveň mladšímu já.

„Počkat." Zastastavila jsem ho.

„Nemáme jít první?" Luther měl v hlavě stejnou myšlenku jako já, což mě překvapilo, vzhledem k našim častým neshodám.

„Proč?" Nechápal Pětka.

„Ty ho vyděsíš." Vysvětlil Luther. „Potkat svoje miniaturní dvojče? Přeskočí mu. My ho zpracujem."

„Tak dobře." Souhlasil Pětka. „Ale Florence, drž si od něj odstup. " Pětka vraždil sám sebe pohledem.

„Však jsi to ty." Nechápal Luther.

„No právě." Vydala jsem se k teoreticky mladší verzi mého kluka, ale můj Pětka mě zastavil.

„Luthere běž napřed." Rozkázal Lutherovi, který zmateně splnil jeho rozkaz.

„Co děláš?" Byla jsem překvapena jeho akcí.

„Flo, je to 58 letej chlap, kterej měl za celých 45 let romantickej kontakt jen s Dolores. Bejt tebou držím se u mě." Pětka se během toho několikrát poškrábal.