ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

35

„Měl jsme tušit, že má táta v tom atentátu prsty." Povzdechl si Diego.

„To je unáhlenej závěr." Pětka přecházel po místnosti sem a tam.

„Jo? Vážně? Tak proč stál na travnatým pahorku uprostřed slunečného dne s černým deštníkem v Dallasu zrovna, když zastřelili prezidenta?!" Diego zvýšil hlas.

„Diego uklidni se. Určitě to má nějaké vysvětlení." Položila jsme ruku na jeho rameno, ale on ji schodil. Nad tím jsem jen protočila očima a věnovala pohled klidnějšímu, ale vzato velmi nervóznímu Pětkovi.

„Přiznávám, že to nevypadá dobře." Přejížděl si rukou po zátylku.

„Vyslal signál pro celou situaci." Oznámil nám Diego svou teorii.

„V klidu Diego. Opravdu se uklidni." Pětka se ho zkusil dostat k normálnímu myšlení.

„Je to pravda. Přesně tohle se ti Házel pokoušel říct." Diego dá fantazíroval o svém názoru. Začínal mě pomalu přesvědčovat, ale důkazů bylo málo.
„Máme mu zabránit ve vraždě prezidenta."

„Diego zklidni hormon. Táta nebyl atentátník." Přerušil ho Pětka.

„To máš pravdu." Uchechtla jsem se. „Byl to bezcitnej idiot."

„Ale atentát na prezidenta? To není jeho styl." Obhájil Pětka svůj názor.

„A jak to víš? Prošvihl si zlatý roky jeho života." Diego skřížil ruce na prsou a já ho probodla pohledem.

„Prošvihl? Myslíš, že jsem to měl snadný? Byl jsem sám. Celejch 45 let." Na Pětkovi jsem viděla, že si v hlavě promítá celé své hrozivě dlouhé období. Pomalu jsem k němu přistoupila a propojila si s ním prsty. „Nechme těch hádek. Na tohle teď nemáme čas. Táta musí být v Dallasu. Promluvíme si s ním. Třeba nám pomůže spravit časovou osu."

„Dallas je moc velkej. Nejdřív ho musíš najít." Odsekl Diego.

Panečku. Kéž by existoval nějakej starej způsob na hledání lidí." Prohlásila jsem ironicky.

Vydali jsme se hledat telefonní seznam, který jsme nakonec našli v malé knihovně v ložnici. Hodili jsme ho na stůl v obýváku a Diego se pustí do hledání.

„Takže začneme z lehka. Jménem." Pětka obalil ruku kolem mého pasu.

„Hargreeves....Hargreeves....Hargreeves." Diego přejížděl po jménech začínajících na H. „Sakra nic."

„ Zkus jeho firmu." Navrhla jsem.

„D.S. Umbrella manufacturing." Dodal Pětka.

„Jo. Vím, jak se jmenuje." Řekl otraveně Diego a já nevěřícně zavrtěla hlavou nad jejich aktuální rivalitou. „No doprdele." Diego našel jméno společnosti našeho otce. „D.S. Umbrella. Na Olive st. Jdeme." Diego zaklapl záznamník a zamířil ke dveřím.

„Necháme ho svázanýho?" Diego pohlédl na skřehotajicího Eliota.

„Necháme." Odpověděl Pětka. Než ks stihla jakkoliv odporovat jeho prst přistál na mých rtech a já protočila očima. „A co ta holka?"

Všichni jsme se ohlédli dozadu, abychom zjistili, že Lila se už nenachází na svém místě.

„Doprdele." Zaklel Diego a vydala se Lilu hledat, zatímco já s Pětkou jsme se vydali dolů.

Opřeli jsme se o stranu auta a čekali na Diega.

„Jsi v pohodě?" Přerušila jsem ticho.

„Huh?" Pětka mi věnoval pohled.

„Zněl si divně a navíc starouše jsi už nějakou dobu neviděl." Zvážněla jsem.

„Jsem v pohodě." Sklopil pohled a já si stoupla před něj a obmotala kolem něj ruce.

„A ty jsi v pohodě?" Položil ruce na mé boky.

„Těžko říct. Neříkám, že bych chtěla vidět ten jeho obličej, na který jsem musela koukat pokaždý, co mě testoval nebo mě dopoval injekcema." Nervózně jsem se zasmála a Pětka mě políbil. Přemístila jsem ruce za jeho krk a přitáhla ho blíž. On polibek prohloubil a já zajela prsty do jeho vlasů. Po chvíli jsme se odtáhli a Pětka mě jednoduše vtáhl do pevného objetí.

„Fuj." Ozval se Diego opřený o vchodové dveře.

„Ani slovo." Vyhrkla jsem, když mířil k autu.

„Jo jasně. Tohle už z hlavy nevyženu. A jen tak mimochodem Florence?" Přistoupil ke mě a já se na něj jen nechápavě podívala.

„Co to máš na krku?" Odhrnul mé vlasy a odhalil flíčky. Začala jsem pomalu panikařit a zahlédla Pětku, který schovával smích.

„Uh..asi kousanec od komára." Nervózně jsem se zasmála a znovu si krk zakryla svými vlasy.

„Dobře, tak řekni támhle komárovi ať už naskočí do auta." Diego ukázal na Pětku a já zamrzla na místě. Cítila jsem se nehorázně trapně.

Nakonec jsme s Pětkou nasedli do auta, ve kterém panovalo trapné ticho. Pětka očividně nebyl Diegovým zjištěním nějak rozpačitý. Právě naopak, celou cestu se šibalsky usmíval.