ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

62

Společně s Pětkou jsem vyšla ven, abych zjistila, že Vanya se v autě nachází již s Allison, Diegem a Klausem. Pro sebe jsem se pousmála, zatímco Pětka přistoupil k autu a otevřel dveře spolujezdce.

„Pětko, Florence, to nemusíte-" Začala Vanya, ale nedostala šanci domluvit.

„My víme." Vykoukla jsem z poza pětky.

„Budeš nám zavázaná, sestřičko." Na tváři chlapce se zjevil sladký úsměv, který dal jasně najevo, že Pětka má dobré srdce. Avšak jeho nevinnost rychle zmizela, když se jeho zrak upřel na Klause, který si hověl v sedačce spolujezdce. „Děcka jedou vzadu."

Na to jsem se jen uchechtla, protože to byla naprostá ironie, že třinácti letý kluk, nazývá dospělou osobu dítětem.

„No jo." Klaus byl očividně smířen ze svým osudem, jelikož začal šplhat dozadu mezi Diega a Allison ,kteří nevypadali moc nadšeně.

Pětka se mezitím spokojeně usadil do předního sedadla a za ruku mě vtáhl k sobě do klína. „Pětko." Zašeptala jsem mu, jelikož jsem cítila oči našich sourozenců, jak se na nás upírají.

„Lidi, nevím ,co říct." Podívala se na nás Vanya, než její pozornost upoutalo otvírání dalších dveří. Pohledy se už neupírali na mě a na Pětku, jelikož teď sledovali Luthera, který si vlezl do kufru. Zadek auta klesl pod jeho vahou, načež následovalo trapné ticho.

„Jeden vtip o nadváze a vystupuju." Vyhrožoval a já zadržela smích, který se dral na povrch.

Nikdo z nás to nekomentoval a Vanya jednoduše vyjela z parkoviště směrem na farmu, kterou vlastnila její známá Sissy. No definitivně něco víc, než známá.

Po nějaké době jsme konečně dojeli před farmu, kterou k našemu překvapení obklopoval sníh. Zmateně jsme vystoupili z auta a sledovali zvláštní anomálii, která se rozpínala nad budovou.

„Může za to počasí to, co se děje uvnitř?" Zeptal se Diego.

„Je to značná korelace." Odpověděl Pětka, který společně s námi přistupoval blíže k místu dění. Jeho ruce se však okamžitě obalili kolem mého pasu a přitáhli mě blíže, když z budovy vyběhla Sissy se zbraní namířenou přímo na nás.

„Koukejte všichni zmizet." Okřikla nás a já se pro jistotu soustředila na zbraň, abych v nouzi zabránila možné střelbě.

„Sissy!" Přiběhla k ní Vanya a snažila se ji uklidnit. „Hej! Co se děje?"

„Carl." Odpověděla vytočeně žena s blonďatými vlasy.

„Co ti provedl?" V hlase naší hnědovlasé sestry se prolínala starost.

„On." Vzlykla Sissy, než se hluboce nadechla. „je mrtvej. Harlan ho odhodil jako hračku. Stejně jako ty s těma policajtama. Cos mu udělala?"

„Ne.." Vanya nevěděla, jak ji vysvětlit, co se děje. Ne, že by to bylo snadné.

„Cos mu provedla, Vanyo?" Zopakovala Sissy, tentokrát s větším důrazem.

„Na tohle není čas." Zabručel Diego a udělal několik kroků vpřed.

„Co to děláš?" Sissy se jeho akce moc nelíbila a proto na něj namířila svou zbraň, díky čemuž Diego zamrzl na místě se slovy.

„Chci mu pomoct."

„Našla jsem rodinu. To jsou moji bratři a sestry." Vysvětlila naše sestra.

„Tys mi celou tu dobu lhala?" V hlase ženy bylo nyní spíše zklamání, než vztek, což bylo pozitivní, jelikož hrozba střelby se tak zmenšovala.

„Jasně, že ne. Já nevěděla, kdo jsem. Ale teď už to vím." Pokračovala Vanya a já podle výrazu na tváři Sissy usoudila, že se brzy uklidní a my budeme konečně moct pomoct Harlanovi a zmizet. „A nejsme zrůdy, jak o nás říkají. Nezabili jsme prezidenta, nejsme teroristi. Nechceme nikomu ublížit."

„Tak, co jsi teda zač?" Sissy konečně sklopila svou mušku k zemi, čímž mi spadl velký kámen ze srdce.

„Jediná, kdo Harlanovi pomůže." Zakončila Vanya, načež žena konečně přikývla a zavedla nás dovnitř. Dostal se nám bližší pohled na modrý vír, který obklopoval malého chlapce.

„Harlane, tady Vanya! Harlane, já vím, že máš strach, ale já ti pomůžu. Musíš mě poslouchat, jo? Dokážeš to?" Zvolala na něj Vanya, než se vydala za ním.

„Opatrně." Upozornila jsem s obavami o zdraví mé sestry a chlapce, když jsem pomalu uchopila ruku mého přítele, který stál hned vedle mě.

„Lidi?" Naši pozornost upoutal Klausův hlas vycházející z druhé strany stodoly.

„Co je?" Diego byl první, kdo se k němu vydal, než jsme ho též následovali. Má čelist spadla, když jsem spatřila dvě osoby stojící několik metrů od stodoly. Byly to dvě ženy a jen jednu z nich jsem znala. Lila. Druhá žena měla blonďaté krátké vlasy a černý kufřík v jedné ruce. Usoudila jsem, že se jedná o jednatelku, což nebylo dobré znamení.

„Krucinál." Zaklel Pětka, který upevnil stisk na mé ruce.

„Co jsou zač?" Nechápal Klaus.

„První je jednatelka a druhá je Diegova holka." Vysvětlil chlapec v modré uniformě.

„Lila. Moje bývalá holka." Opravil Diego, jako by na tom teď záleželo.

„To je fuk. Obě se tváří naštvaně." Oznámil nám Luther informaci, kterou jsme všichni již věděli.

„Náš brácha má takovej efekt." Podotkla Allison a já nemohla nic jiného, než souhlasit. Ale něco mi říkali, ze do tohoto je zapletený hlavně Pětka. Přeci jen ten je cílem komise už nějakou tu dobu.

„Zjistím, co chtějí. Vy zůstaňte s Vanyou a tím klukem." Rozkázal Pětka, načež jsem vykulila oči.

„Jdu se tebou. Jdeme." Přidal se Diego a já začínala panikařit. Věděla jsem, že si oba dva dobře poradí, ale stejně jsem měla strach o jejich život.

„Jdu taky." Vydala jsem se za nimi, načež se ke mě Pětka otočil a já tušila, že má námitky. „Nic neříkej." Přiložila jsem ruku před jeho pusu. „To nebyla otázka." Odendala jsem ruku pryč a prošla okolo něj, čímž jsem nyní následoval Diega.

„Fajn." Slyšela jsem Pětkův hluboký nádech a vítězně se usmála, jelikož jsem se s ním pro jednou nemusela dohadovat. Navíc jsem se nemohla dočkat až potkám tu mrchu, která nás dostala do této situace. Nikdy jsem ji nepotkala a stejně si přeju její smrt. Už mojí rodině způsobila dost problémů a já toho mám dost.