ℙ𝕠𝕨𝕖𝕣 {Tua ff/ Five Hargreeves} (NEOPRAVENÁ VERZE)

41

„Tak jakej je plán?"Schovali jsme se za jedním z aut zaparkovaných před budovou, do které jsme se snažili dostat.

„Infiltrovat, identifikovat a odvléct." Diego po nás hodil pohled než se znovu otočil tak, aby mohl sledovat vchodové dveře a vplížit nás dovnitř v nejlepší chvíli.

„Co to mele?" Nechápala Lila.

„Najít tátu a rychle zmizet." Odpověděla jsem ji.

„Přesně to jsem řekl." Bránil se Diego, načež jsme pouze protočili očima. „Za mnou." Zavelel a vydal se blíže k budově.

„Po vás." Lila se nevinně usmála, načež od Pětky dostala ironický úsměv.

„Nemůžu být zdvořilá?" Nasadila zmatený výraz.

„Nech těch keců." Vyhrkl Pětka. „Můj natvrdlej bratr ti na to možná skočil, ale já ti nevěřím." Procedil skrze zuby.

„Třeba bys to mohl skusit." Pokrčila rameny. Tahle konverzace se začínala vymykat kontrole a já věděla, že jestli to takhle bude pokračovat, tak to nedopadne dobře.

„Strč si to někam." Probodl ji pohledem a já se začínala modlit, aby se nezabili na místě. Vlastně už bych dávno následovala Diega, kdybych nemusela hlídat tyhle dva.

Nad jeho slovy se Lila jen falešně usmála a následovala Diega, který už měl namíříno ke vchodovým dveřím.

„Jak ji můžeš věřit?" Pětka nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Nevěřím." Odpověděla jsem prostě a vydala se ke vchodu s Pětkou v mých patách.

Oklepala jsem si své šaty od prachu, který se na ně dostal cestou a vešla dovnitř. Pětka mi nabídl ruku, kterou jsem přijala a společně s ním šla dál mezi lidi. Rozhlížela jsem se okolo, zatímco Pětka si stihl sehnat sklenku vína. Sotva se stihl napít a já už svírala jeho sklenku ve své ruce a upíjela nápoj, který měl pro něj. Jako odpověď jsem dostala vražedný výraz, že kterého jsem si nic nedělala.

„Co je?" Nevinně jsem se usmála. „Potom, co jsi mi nepomohl u Eliota buď rád, že v ruce svírám tvoje víno a ne tvůj krk." Než stihl cokoliv říct já si usrkla nyní svého vína a zamířila za Diegem s Lilou.

„Nikde tu tátu nevidím." Oznámil mi Diego.

„Jen vyhlížej někoho z Majestic 12." Zjevil se za mnou Pětka. „Budeme nahoře." Uchopil mou ruku a vedl mě do druhého patra, ale po chvilce se otočil a zvolal na našeho bratra. „Diego, snaž se neudělat žádnou velkou blbost."

Na to se jen Diego uchechtl a přistoupil blíže. „Ty se zas pokus nestrkat jazyk do krku naší sestry."

„Diego!" Vyjela jsem po něm.

„Jen říkám, že neschopná chůze nám budeš k ničemu." Zvedl poraženě ruce nad hlavu.

„A těhotná taky." Dodala Lila, načež jsem je oba vraždila pohledem. Podle Pětkovo výrazu jsem usoudila, že je na tom dost podobně. Nakonec jsme se rozhodli tuhle konverzací sestřást a vydat se nahoru.

Zahlédli jsme členy Majestic 12 a nenápadně je následovali, jak zacházejí do nějakých dveří. Pětka uchopil mé zápěstí a přemístil nás do šatníku v místnosti, ve které mělo Majestic 12 setkání. Na něčem se domlouvali a já s Pětkou jsme konečně uslyšeli povědomý hlas. Hlas našeho otce. Přistoupili jsme blíže ke dveřím šatníku a Pětka se omylem otřel o jedno z povedených ramínek, což vytvořilo zvuk.

Všichni členové se v tu chvíli podezřívavě otočili na dveře šatníku a my vyděšeně ucouvli. Otec popadl něco, co se nacházelo u krbu a přistoupil ke skříni. Neviděla jsem, co přesně držel, ale věděla jsem, že to asi nebude nic v náš prospěch.

Pětka pomalu propojil naše prsty a já věděla, že je připravený nás přemístit pryč. Což udělal, jakmile se náš otec napřáhl.

Ocitli jsem se na chodbě a já k němu otočila pohled. Oba jsme byli mírně zaskočeni tím, co se stalo. Pětka se pomalu otočil a jeho stisk na mé ruce se podezřele upevnil. Nevěděla jsem, co dělá a tak jsem se též otočila, abych zjistila, na co tak kouká. Tedy spíše na koho.

Protože ten, kdo před námi nyní stál nebyl nikdo jiný než jeden ze Švédů. Musela jsem sarkasticky uznat, že lepší načasování si opravdu vybrat nemohli.

„Sakra." S Pětkou jsme vyčerpaně vzdychli nad zjištěním, že opravdová párty teprve začíná.