Rodinné vazby

73. Zajímavý případ pana Raddlea I. část

„Víte," začal Neville, když si unaveně přejel rukou po čele, jako by se snažil zahnat bolest hlavy, „i když opravdu doufám, že Voldemort nevytvořil víc viteálů, co když jo? Zatím víme o dvou, a to jen díky čirému štěstí. Kde vůbec začneme hledat?"

„Prostě musíme postupně, krok za krokem a doufat v nejlepší," pokrčil rameny Harry, jehož pohled opět zaletěl ke krabičce skrývající viteál. Husí kůži z Voldemortovy magie měl pořád, i když byl viteál skrytý. Umístí pečeť i tam, rozhodl se, není třeba podstupovat zbytečné riziko. Zavřel oči a hluboce se nadechl. Něco mu říkalo, že hon na Voldemortovy viteály teprve začíná.

Když druhý den ráno slunce vstávalo, Harry byl už dvě hodiny vzhůru. Jen nakumulovaná únava z posledních dní mu dovolila vůbec na chvíli zavřít oči. Do setkání s Ritou Holoubkovou mu stále zbývaly tři hodiny, takže se vydal do kuchyně, aby si našel něco k jídlu. Přál by si říct, že dobrý spánek mu pomohl si věci v hlavě ujasnit. Pravdou ale bylo, že se cítil úplně stejně zmatený, jako když šel spát.

„Dobré ráno, Minnie," pozdravil skřítku, když sebou neslavnostně praštil na židli. Zdálo se, že svět přestal dávat smysl. Jak se jen mohl ocitnout v takovéhle situaci?

„Dobré ráno, pane Harry," usmála se na něj skřítka a začala servírovat snídani - ve vzduchu se objevily nadýchané palačinky s borůvkovou marmeládou a přistály mu na talíři. „Doufám, že se mladý pán cítí dneska líp?" zeptala se s očima vytřeštěnějšíma než obvykle.

„Děkuju, Minnie," přijal Harry nabízený šálek kávy, „nedělej si starosti. Nakonec budu v pořádku, vždycky jsem."Teda doufám, že budu, dodal v duchu.

„To jen, že..." skřítka si hrála s uzlem na bílém ručníku, který používala místo šatů, pohled měla zabodnutý do země, „... jestli má pan Harry potíže, Minnie udělá cokoliv, aby pomohla." Veliké, modré oči se setkaly s těma Harryho. „Minnie doufá, že to mladý pán ví?"

„Minnie..." zamumlal Harry a cítil, jak se mu tělem rozlévá teplo z jejího prohlášení. Vstal ze židle, klekl si, aby měli oči na stejné úrovni, a usmál se, opravdově. „Táta a já bychom bez tebe byli ztracení! A stejně tak celý hrad! Nejvíc nám pomůžeš tím, že budeš dělat, co děláš vždycky. To ty nás udržuješ v pořádku." Skřítka krvavě zrudla nad tou chválou a sklonila hlavu ve snaze to zakrýt.

„Mladý pán je milý jako vždy," zamumlala.

„Jen říkám fakta," usmál se Harry ještě jasněji, když se na něj podívala. I její tvář se rozzářila úsměvem a oči se jí zalily slzami.

„Teď byste si měl sníst snídani, pane Harry, než vystydne," napomenula ho váhavě. Harry přikývl a vrátil se ke svým palačinkám. Co by si bez Minnie vůbec počali, pomyslel si. Protože se už pomalu blížil termín schůzky, poznamenal si, že se Minnie na jejího synovce zeptá později. I Orbein bude potřebovat domácí skřítky a jestli je její příbuzný jen z poloviny tak schopný jak ona, je předem přijat.

Pak už se musel soustředit na akutnější událost, a tak si znovu prošel plán, který si v noci vymyslel. Samozřejmě bude muset jít v přestrojení, ale o tuhle část si starosti nedělal - měl roky zkušeností se skrýváním svého skutečného vzhledu. Neville a Draco měli jít s ním, i oni s pozměněným vzhledem, jen aby byli ostražití a dávali pozor na okolí. Paranoia by se mohla vyplatit, kdyby do hospody vešel někdo, kdo neměl, nebo si Holoubková přivedla společnost. Ne, že by jejich rozhovor mohl být odposloucháván - Harry si připravil každé kouzlo, které znal a které tomu mělo zabránit.

Nejvíc se bál toho, jak bude Holoubková reagovat na úkol, který jí hodlal dát. Vždy byla šance, že zajde příliš daleko, její snaha odhalit sebemenší detail mohla být nebezpečná nejen pro jejich pátrání po viteálech, ale také pro její život. Mohl by zamaskovat její úkol tím, že jí dá jména více rodin, ale Harry chtěl informace detailní a chtěl je rychle. Nemůže ten medailon držet navěky zamčený. Vymyslel si, že jí dá omezené množství času, aby mu přinesla informace, které chtěl, a pak jí dá další jména, aby ji svedl ze stopy. Gauntovi ale musí být první. Asi podesáté si povzdechl a otočil se ke dveřím, odkud se na něj díval právě probuzený Severus. Nebo možná spíš právě vylezlý z postele, pomyslel si Harry. Soudě podle rozčepýřených vlasů a pováleného oblečení toho moc nenaspal.