Rodinné vazby

24. Vinna a smutek

„Quirrell chtěl zabít Adriana, tati," pronesl chlapec se staženým hrdlem a poprvé se přímo podíval do Severusových očí.

„Ale nezabil," snažil se ho uklidnit Severus. Nelíbilo se mu, kam tohle směřuje. Brumbál Voldemorta zastavil?

„Ne, nezabil," souhlasil Harry. Jeho hlas se zlomil a celé tělo se třásl. „Protože jsem ho zabil první."

Chlapec se zhroutil na kolena a usedavě se rozplakal.

Severus nemohl uvěřit svým uším. Harry musel... Merline, to ne! Vždyť byl jenom dítě. Nebylo mu ani dvanáct a musel... Voldemort musí zemřít! Severus se rozhodl tady a teď. Možná to nebude jeho vlastní rukou, ale rozhodně tomu pomůže, a jestli se to doopravdy stane jeho údělem, ten bastard umře pomalu a bolestivě.

Mistr lektvarů si klekl na kolena a pevně Harryho objal. Stálo ho to ovšem dost námahy, vypadalo to, že chlapec vůbec nechce, aby se ho někdo dotýkal. Severus ten pocit velice dobře znal.

„Harry, podívej se na mě," vybídl ho hlasem, který nesnesl odpor. Harry zvedl pohled, ale jeho oči vypadaly ztraceně. „Vím, že si teď připadáš jako v pekle, ale to nebyla tvoje chyba, Harry."

„Ale já jsem ho zabil! Stál jsem tam, zvedl jsem svoji hůlku a zabil jsem ho. Spálil jsem ho, Seve!" zaštkal Harry, jeho hlas byl zahlcen bolestí. Zněl starší, jako by během poslední hodiny zestárl o celé věky. Severus zavřel oči a přikývl.

„Když mi bylo devatenáct, Harry, rok a půl před tím, než ses ty narodil, poslouchal jsem Brumbálovy rozkazy a špehoval jsem pro Řád mezi Smrtijedy," začal vyprávět Severus a Harry se na něj zmateně podíval. Aspoň jsem získal jeho pozornost, pomyslel si Severus.

„Bylo mi šestnáct, když jsem se přidal k Temnému pánovi, ještě jsem ani neměl ukončenou školu. Ale nebyl jsem jediný ze své koleje, kdo se k němu v tom roce přidal. Byl tam i jeden chlapec, jmenoval se Benjamin Alexander. Chodil do pátého ročníku, ale Voldemort se nikdy nezajímal o to, jak staří jeho následovníci jsou. Byl to stydlivý chlapec z chudé rodiny a připojil se jen pro to, aby nemusel snášet narážky na svůj skromný původ. Když jsem dospěl a opustil školu, nabídl jsem svoje služby Řádu, abych aspoň zčásti odčinil nejhorší chybu svého života. Benjamin si ale vybral jinou cestu."

„Co to má ale co dělat s..." přerušil ho Harry, ale Severus ho zastavil dřív, než svou otázku stihl dokončit.

„Uvidíš," ujistil ho se smutným úsměvem.

„Jak jsem řekl, Benjamin šel jiným směrem. Vždy měl poddajný charakter a zapojení do černé magie ho nakonec zničilo."

„Neexistuje dobro a zlo. Existuje pouze síla a lidé jsou příliš slabí, než aby o ni usilovali." Něco z toho, co Quirrell řekl jeho bratrovi, se rozeznělo Harryho myslí. Byl Quirrell taky takový?

„A když mi bylo devatenáct, byl jsem špionem na plný úvazek a on byl jedním z Voldemortových nejlepších lidí. Mučil všechny bez rozdílu, zabíjel, koho musel, a nikdy neprokázal milosrdenství," pokračoval Severus, zcela ztracený ve svých myšlenkách, v čase, který byl temnější než temný.

„Jedné noci Voldemort poslal skupinu Smrtijedů, aby pátrali po členech Řádu, kteří se skrývali, a já byl spárovaný právě s Benjaminem. I když jsem se snažil o opak, lokalizovali jsme čaroděje a člena Řádu, který byl ženatý s mudlou. Měli tři děti, všechny mladší než pět let. Benjamin se dostal do jejich domu dřív než já, nechtěl čekat. Když jsem do domu přišel já, už mučil matku Cruciatem a donutil děti, aby se na to dívaly. Když mě uviděl, začal se smát." Severus pevně zavřel víčka.