Rodinné vazby

5. Kde Brumbál zasahuje

A když se lektvarový Mistr zajímal, kdy chlapce uvidí znova, nedoufaje, že to bude někdy v blízké budoucnosti, nemohl slyšet osobu odpovídající na jeho nevyřčenou otázku.
„Brzy, Severusi. Brzy."

V Severusovi to vřelo. Nebylo to jen tím, že měl averzi vůči jakékoliv sociální interakci, ale když už se s lidmi stýkat měl, rád si, se kterými lidmi to bude.
Jeho první volbou by byl samozřejmě někdo z bradavických zaměstanců nebo z ministerských úředníků, které potkal minulý březen na lektvarové konferenci. Možná dokonce někteří z lidí, které potkal během svého cestování.
Jak se snažil vysvětlovat Albusovi znova a znova, nikdy nebyl vyloženým samotářem ani ničím podobným. Jen zkrátka měl rád svoje soukromí. Soukromí; vypadalo to, že tohle slovo se nějak ztratilo z ředitelovy obsáhlé slovní zásoby.

Nějakým záhadným způsobem ho Brumbál donutil se dobrovolně zapojit do nějakého druhu... neměl nejmenší tušení čeho.
Všechno, co věděl, bylo, že pro první zprávu se má dostavit třetího srpna do sídla Potterových. Tolik ke schopnosti rozhodovat sám za sebe. Co si vlastně Albus myslel? Potřebuji někoho, kdo pomůže Potterovým; koho tím můžu trošku zmučit? Severuse, jasně. Mistr lektvarů si s odporem odfrkl, když nabíral hrst letaxového prášku u krbu. Doufal, že ještě dneska pohne se svým výzkumem. Jak naivní.

Do Potter Manor dorazil o půl desáté ráno, na minutu přesně. Když už nic jiného, nikdo mu nemůže vytknout nedochvilnost. Tento rok nebyl pozván na narozeninovou oslavu dvojčat, a přestože ho to mrzelo, vyrovnal se s tím nejlíp, jak mohl. Loňská zkušenost byla víc než příjemná. S úsměvem se zastavil u tohoto směru myšlenek.

Nepochybně, loňská oslava začala trapně, ale nakonec byla poměrně zajímavá. Díky Harrymu, samozřejmě. To mu však kazil pohled na Lily a jejího pitomého manžela, kteří spolu tvořili perfektní rodinu.
Severus nevymyslel nic, co by pro něj mohlo být horší. Ale teď už nebylo úniku; byl v Potter Manor, připraven čelit Potterovým.

Ale kde jsou? Přešel blíž ke dveřím, o kterých si pamatoval, že vedou do hlavního obývacího pokoje. Byl prázdný. Vlastně vše bylo ukryto pod bílými plachtami, jako by se rodina měla stěhovat. Nebo aspoň odjet na hodně dlouho. O co tady jde?

„Severusi, chlapče," Albus Brumbál zavolal, když vcházel do obývacího pokoje z haly.
„Právě včas, jako vždy."
„Vidím, že jsem jediný," konstatoval a hlavou pokynul směrem k plachtám. „Něco mi uniklo? Kde jsou všichni?"

„Oficiálně Potterovi odjeli strávit srpen ve Francii," řekl ředitel jako by se nechumelilo. „Neoficiálně jsou někde v Istanbulu, snaží se zjistit co nejvíc o Adrianově magické síle. Lily byla přesvědčená, že je to nejlepší způsob, jak zmonitorovat Adrianův postup a růst a Sirius zmínil, že nejlepší léčitel, kterého zná a který se specializuje na poněkud těžko uchopitelné případy, je v Istanbulu. Takže James, Lily, Sirius, Remus a samozřejmě malý Adrian odletěli dnes ráno na východ." Severus šokovaně zpracovával nové informace.

„A co Harry?" Nemyslel si, že by tu Lily Harryho jen tak nechala.
„Harry je pořád tady, ve studovně," vysvětlil Albus. „Ujistil jsem jeho rodiče, že o něj bude v jejich nepřítomnosti postaráno."

„To není možné," zvolal Severus a měl pocit, že vidí rudě. „Jak tady mohli jen tak nechat svého syna..." Albus zvedl ruku, aby zastavil proud slov mladého muže.

„Chápu, co se snažíš říct, Severusi, ale v žádném případě nemáš pravdu," namítl, jeho oči ztratily kousek ze svých obvyklých jiskřiček. „Ale oba chlapci, jak Adrian, tak Harry, jsou teoreticky ještě příliš malí na takovou cestu; kdyby se Lily a James tak úzkostlivě nesnažili zjistit, co přesně se stalo tu noc, kdy Voldemort napadl jejich děti a jakou hrál Adrian roli v jejich záchraně, celá tahle snaha by byla odložena na později. Nikdo ale nemůže zastavit rodiče, kteří se bojí o svoje děti." Severusovi se tohle odůvodnění stále nezdálo, ale přijal ho v tichosti, vycítil, že řediteli se jeho myšlenky příliš nelíbí.