Rodinné vazby

11. Listopadový déšť

„Moje drahá Perenello, obávám se, že už jsem příliš starý na to, abych se měnil," usmál se její manžel.
„Ten pohled znám, Nicholasi!" komentovala žena jeho široký úsměv. „Co se ti přihodilo tentokrát?"
„Věřím, že jsem si dnes udělal jednu velice zajímavou známost, má drahá," prohlásil tajemně a vydal se k Děravému kotli. „Opravdu velice zajímavou známost."

Na listopad v horách je překvapivě slunečný den, pomyslel si Harry Potter, když směřoval do hradního sklepení. Slunce zářilo skrz okno, a přestože venku vládla stále stejná zima, byla to příjemná změna oproti ustavičné šedi, která hrad obklopovala už víc jak týden. Chlapec svižně kráčel chodbami, které už téměř čtyři měsíce nazýval domovem.

Všechno dopadlo tak, jak se během léta domluvili. Harry trávil vždy tři z pěti pracovních dní a celé víkendy v Severusově domě, aniž by někdo tušil, že tento dům už není na Spinner's End. Harrymu to tak přišlo lepší. Měl za to, že by to v Potter manor jedině zhoršilo atmosféru, kdyby pravda vyšla najevo.

Se stále přísnějším tréninkem, který podstupoval Adrian, trávil Harry méně a méně času v přítomnosti svých rodičů. Nijak zvlášť se tím však netrápil. Vždy, když byl pryč déle než dva dny, dostával od nich dopisy. Přesto se cítil odloučený u rodinného stolu, kde poslouchal historky o Adrianových úspěších nebo o nových, vzrušujících misích svého otce a Siriuse na Ministerstvu. Nejhorší pro něj vždy bylo vyprávění z průběhu Adrianova tréninku. Ne proto, že o tom mluvili stále a stále dokola. Bylo to proto, že mluvili tajemně, v náznacích, jako by to vše drželi před Harrym v tajnosti.

Nemohl z toho však vinit Adriana, který si někdy všiml Harryho bolestivého výrazu a slíbil mu, že až začnou chodit do Bradavic, naučí ho všechno, co sám umí. To vykouzlilo úsměv na tváři zelenookého chlapce a obnovilo v něm přesvědčení, že jeho bratr si zaslouží všechen trénink světa.

Když už je řeč o tréninku, pomyslel si Harry s velice charakteristickým úšklebkem, který si osvojil od muže, kterého se rozhodl najít, všechno jde velice dobře. K první značce, která zdobila jeho emblém, se před několika dny objevila druhá, vyjadřující, že je připraven stát se učněm v oboru Černé magie. Harry byl šokovaný, když mu Severus nově objevenou runu vysvětlil, protože si za nic nemohl vzpomenout na jediné kouzlo, které by se dalo charakterizovat jako „černé".

Mistr lektvarů se rychle ujal svého panikařícího syna s kamennou tváří, jak se bránil smíchu. Trvalo to několik minut, než se mu podařilo dostatečně vysvětlit Harrymu, že magie nijak nerozlišuje Černou magii a Obranu proti černé magii – že to jsou jen moderní pojmy, jak od sebe odlišit kouzla schválená Ministerstvem a kouzla zakázaná.

Harry se usmál při myšlence na muže, kterému začal říkat tati. Vybavil si některé šťastné okamžiky, které prožil během pobytu na hradě – například večírek s překvapením, který uspořádal pro Severuse, když na hradě začali bydlet.

Harry přinutil všechny domácí skřítky udržet jeho tajemství, když konečně shromáždil vše, co k překvapení potřeboval – tři dny před konečným datem. Minnie požádal o upečení dortu a dalších dobrot a obětoval všechny svoje úspory, aby koupil dva lístky na zápas Hollyheadských harpií a Tutshillských tornád, který se konal v den, kdy uplynul přesně měsíc od jejich nastěhování.
Severus zůstal stát přimrazen v šoku, když toho dne vešel do obývacího pokoje. Harry vytvořil obrovský nápis „Můj dům, můj hrad!", který v rámci procvičování levitačního kouzla umístil na zeď.

Dál Harry vzpomínal na začátek září, kdy mu Severus objasnil svůj projekt. Řeči o něm a Harrym jako rodině vzbudily jeho velký zájem, a tak podnikl určitý průzkum a opět dokázal, že magie s sebou přináší stále nová překvapení. Ukázalo se, že první den, kdy ho Harry nazval tátou, jejich magie podstoupila jakýsi rituál, který se neuskutečnil už víc jak tisíciletí.