Rodinné vazby

51. Nechť hra započne

„S naším štěstím?" zavrtěl podrážděně hlavou. „Harry, ty bys byl vybrán, i kdybys nechtěl."

„Pravda," polkl Harry, než se rozesmál.

Když pak sledoval západ slunce po boku své rodiny, přál si jediné, aby mu smích vydržel i během nastávajícího roku. Ale i když ne, tak jak tak to bude vzrušující.

Ráno prvního září bylo deštivé. Až směšně pochmurné a chladné na to, že podzim sotva začal. Stopy po kapkách vody na oknech a svěží vůně svědčily o tom, že pršelo celou noc. Atmosféra byla mrzutá, ale Harry Potter nemohl být šťastnější.

„Pohni, Adriane," zakňučel hlasem, o němž by nikdy neřekl, že ho může vydat. Horečně pobíhal po kuchyni s šálkem čaje v ruce. „Přijdeme pozdě."

„Dneska ráno máš až otravně moc energie," zabručel Adrian, který se stále ještě úplně neprobudil. „Vlastně máš otravně moc energie každé ráno."

„Až se ze mě stane lenochod, dám ti vědět," odtušil zelenooký čaroděj s žoviálním úsměvem. Spával by klidně až do poledne, kdyby mu to okolnosti umožnily a Severus ho nechal. Problém byl, že okolnosti to většinou neumožnily.

A zrovna dneska se mu sotva podařilo usnout, což se stávalo často, když byl z něčeho nadšený. Probudil se ještě před východem slunce a dvakrát zkontroloval, jestli má všechno sbaleno. Návrat do Bradavic ještě nikdy nebyl tolik vzrušující. Sundal svoji masku, jeho táta bude učit a chovat se normálně, úžasný jako vždy, a nemohl opomenout ani vzrušení, které sliboval Turnaj tří kouzelnických škol.

Během posledních týdnů se s Nevem snažili odhadnout, jaké úkoly soutěžící čekají, na základě toho, co si o Turnaji Harry přečetl. Jedna předpověď byla šílenější než druhá, a tak, když je Severus nachytal na zadní verandě, jak zvažují možnost, že do úkolu budou zapojeni draci, a málem z toho dostal infarkt, o Turnaji raději nemluvili jinde než v Harryho pokoji. I tak si ale Harry říkal, že nikdy v životě nebyl šťastnější.

„Přece se nemůžeš tak moc těšit do školy," tlačil na něj Adrian a postavil se, když na ně Lily zavolala z obýváku.

„Hej!" protestoval Harry a hravě svoje dvojče šťouchl loktem. „Bradavice mi chybí!" Adrian jen protočil oči v sloup a bez komentáře se vydal do kuchyně, kde na ně čekali rodiče. Harry si povzdechl a následoval ho. Od jejich narozenin se Adrian choval divně. Harry to nejdřív přisuzoval šoku z toho všeho, co bylo odhaleno, ale během srpna se situace stále víc zhoršovala. Vzhledem ke skutečnosti, že si ho během posledního školního roku Adrian nevšímal, nedokázal pochopit, proč mu najednou jeho přítomnost tolik vadí. Snažil se Adrianovo chování ignorovat, ale možná by si o tom mohl promluvit s Nevillem. Třeba si všiml něčeho, co mu uniklo. Skvělou příležitost k tomu bude mít během cesty vlakem, pomyslel si, když vstoupil do obýváku.

„Připraveni, kluci?" zeptal se James a v očích se mu zablesklo. „No tak, tenhle rok byste si nechtěli nechat ujít!" To si piš, souhlasil Harry v duchu.

„Proč myslíš?" zeptal se Adrian, jehož zvědavost byla okamžitě vyburcována.

„Zjistíte to, až přijedete do Bradavic," odpověděl záhadně. Lily jen zavrtěla hlavou. Harry se snažil skrýt svůj úsměv a oblékl si cestovní plášť. Byl zvědavý, jak Brumbál turnaj ohlásí. Severus mu řekl, jaká bezpečnostní opatření budou přijata, a Harry musel uznat, že bude zajímavé pozorovat ředitelovu reakci, až vloží svoje jméno do legendárního Ohnivého poháru.

Netrvalo dlouho a čtyřčlenná skupinka se ocitla na nástupišti. Remus a Sirius se s nimi rozloučili hned večer a zvěromág je dráždil prohlášením, že se uvidí dřív, než čekají. Harry se jen usmál a hrál s nimi jejich hru.