Rodinné vazby

14. Náležité představení

Harry mluvil s hadem, syčel a přikyvoval, přesně rozuměl, o čem had mluvil. Harry mluvil hadím jazykem. Harry byl hadí jazyk.

„Seve?" oslovil ho zelenooký chlapec bojácně. „Já jsem právě mluvil s hadem?" Jen nepatrný úsměv se objevil na Severusově tváři.

„Opravdu jsi to udělal, že?" ujistil se a úsměv se mu rozšířil. „Myslím, že opravdu udělal."

„Pořád si tím nejsem moc jistý," prohlásil Harry u svého zeleného čaje. Včera v noci opustili údolí nedlouho po události s hadem – tím „nedlouho potom" bylo myšleno, že ho opustili v okamžiku, kdy sebrali ze země plátěný pytel s květinami a nasedli na koně. Severus použil značící kouzlo, takže budou moct příště najít cestu do údolí mnohem rychleji.

Tři hodiny na zpáteční cestě strávili v tichosti, Harry vedl svého koně s pohledem nepřítomně upřeným na cestu, kterou již díky dlouhému hledání znal nazpaměť.

Mistr lektvarů si byl jistý, že ho jeho nově objevená schopnost znervózňuje, a nebylo divu, vzhledem ke špatné pověsti, kterou Hadí jazyk měl. Několikrát se pokusil ho oslovit, ale Harry nedal nijak najevo, že by jeho hlas zaznamenal. Severus si jen povzdechl a trpělivě počkal, dokud nedojeli až do Kasbahu.

Pokoj byl přesně takový, jaký ho opustili, a tak rychle položil květiny do jednoho rohu a obrátil se k Harrymu – květiny můžou počkat. Až když přišel k chlapci blíž, pochopil, že Harry nebyl nervózní – byl vyděšený. A netrvalo mu dlouho, než odhalil, že jádro jeho problému není ve schopnosti samotné. Harry věděl, že Voldemort je Hadí jazyk – možná z rozhovoru, který pochytil mezi Potterovými nebo od Brumbála – a protože nevěděl žádné podrobnosti, ovládl ho iracionální strach, že ho to činí nějak podobným Pánovi zla.

Tento strach pak ještě zesílil, když se převlékal do pyžama a všiml si, že se kolem jeho emblému objevily tři nové runy – jen se tentokrát tmavě zelené symboly neobjevily kolem emblému, ale na jedné z jeho linek.

Harry zbledl a zůstal stát jako solný sloup. Trvalo dvacet minut, než Severus dokázal runy přeložit jako „Hadí jazyk" a donutil Harryho mluvit.

Severusem otřáslo, jak se Harry ke své nové schopnosti postavil a ujistil ho, že Hadí jazyk není nic, co by ho mělo děsit. Vysvětlil mu, že je to prostě jenom schopnost – i když vzácná – a on by se z ní měl snažit vytěžit co nejvíc.

Chlapec pak propukl v pláč – vzlyky jím tiše otřásaly – a zeptal se Severuse, jestli ho nenávidí za to, že je Hadí jazyk.

Tahle otázka odhalila, že jeho strach je opravdu zakořeněný hluboko. Ukázalo se, že jeho zdrojem je rozhovor, který jednou vedl Adrian s Jamesem. Starší Potter – přestože pravděpodobně žertoval – prohlásil, že by Adrianovi nikdy neodpustil, kdyby se u něj projevily nějaké „temné" schopnosti.

Severusovi se chtělo hlasitě řvát. Ať byl Harry nadaný jakkoliv, bylo mu teprve osm. A muselo mu být ještě míň, když slyšet Jamesovu výhružku. Nebylo jednoduché ho přesvědčit, že nenávist je pravý opak toho, co k němu teď cítí.

Chvíli po svítání Harry konečně usnul, poté, co mu Severus vyjmenoval celou řadu Hadích jazyků, kteří byli na míle vzdálení od zlé magie. Věřil, že chlapce doopravdy přesvědčil, až když zmínil Merlina – ty stejné runy byly i mágově emblému, když jej Severus viděl.

Hadí jazyk zůstával tématem jejich hovoru i ráno u snídaně. Seděli u stolu poblíž okna, který vybral Harry, když zjistil, že když se z toho místa intenzivně díváte do dálky, můžete vidět kamenné útesy, kde našly květy Eloḯsa.