Rodinné vazby

38. Boje a Patron

Nedávalo to smysl. Ten muž musel být zoufalý, pomyslel si Harry, nebo se držel nějakého plánu. A když zvážil, že to nebyl zrovna nejbystřejší muž, soudě podle toho, co o něm slyšel, jestli následoval nějaký plán, znamenalo to, že na to není sám.

A vypadalo to, že není sám, kdo má takový názor. O pár hodin později přistoupil Severus k Brumbálovi s tou stejnou otázkou. Proč by, pro všechno na světě, jednal Pettigrew – muž, který se vždy staral jen sám o sebe – tak bezhlavě?

Po události v nebelvírské věži zase dny hladce ubíhaly. Harryho myšlenky byly, na rozdíl od Severuse, který byl incidentem s Pettigrewem přímo posedlý, odváděny pryč díky famfrpálu.

První zápas sezóny hráli nebelvírští proti zmijozelským a Harry se psychicky připravoval na špinavou hru. Zmijozelští se ale museli vyrovnat s jiným problémem.

K Harrymu a také k Severusovu velkému znechucení naklusal na hřiště den před zápasem Marcus Flint, zmijozelský kapitán, a oznámil, že Malfoy byl zraněn během tréninku a zápasu se tak nemůže zúčastnit. Místo zmijozelského družstva tak proti nebelvírským nastoupí tým Mrzimoru.

Neville, který celou konfrontaci z dálky pozoroval, jen obrátil oči v sloup a ukázal prstem na zamračené nebe nad sebou. Harry přikývl v porozumění.

„To zrovna!" vyhrkl George, když Flint opustil hřiště, „jen nechtějí hrát v tomhle počasí!" Harry naprosto souhlasil. Poslední tři dny bez přestání pršelo a zdálo se, že den zápasu bude ještě větrnější než ty předcházející.

Další novinkou bylo, že mrzimorští měli nového kapitána. Jmenoval se Cedric Diggory a byl zároveň jejich chytačem. Harry se ušklíbl nad reakcí všech hráček v týmu, když se k nim ta informace dostala, ale byl jediným z kluků, kdo tak udělal. Fredovi s Georgem se to ani trochu nelíbilo, což velice bodře vyjádřili ten den u večeře.

Harry jen přikyvoval a snažil se skrýt svoje úšklebky v talíři se šťouchanými bramborami. Jeho nejlepší přítel neustále kuckal, jak zadržoval smích, ale otevřeně se oba rozesmáli, až když Fred s Georgem od stolu odešli.

Nicméně celý tým prostě jen pokračoval ve svých školních aktivitách, nic víc dělat nemohli. Když už se jednou rozhodli, že hru nevzdají, a počasí jim nedovolilo trénovat, dokonce i Oliver uznal, že myslet na něco jiného, než na hru, teď bude nejlepším řešením.

Druhý den Sirius, který hlavně kvůli úplňku tento týden vyučoval, nadšeně radil Harrymu, jak stabilizovat svoje koště v prudkém dešti. Harry neměl to srdce mu říct, že o zacházení s koštětem ví nejspíš víc než on, a tak jen stál a pozorně poslouchal.

Překvapivě však Siriusovo vysvětlování zaujalo Nevilla a Harry si to zapamatoval pro budoucí použití. Jeho pozornost nepatřila zvěromágovu vysvětlování, ale jemu samotnému.

Bylo zřejmé, že jeho kmotr je v poslední době vystavován spoustě stresu. Pod očima měl jasně patrné tmavé kruhy a vypadalo to, že také zhubl. Harry věděl, že si Pettigrewův útěk bere osobně. Nedokázal si ani představit, jak se musí cítit, když se jeho bývalý kamarád dostal do školy, kterou měl hlídat.

Jak Harry slyšel, jeho máma z toho málem dostala infarkt. Adrian dostal mimořádně dlouhý dopis o tom, jak má být ještě opatrnější než dosud, jak po večerce nemá opouštět společenskou místnost a další podobné instrukce, které jeho bratra více než naštvaly.

Harry jen doufal, že se Adrian z trucu nepokusí udělat něco nebezpečného. Věděl, že jeho bratr má v povaze zálibu v riskování, mohl by to udělat. I Weasleyova dvojčata k němu posílala celý týden divné pohledy. To jako znamenalo co?