Rodinné vazby

36. Tomu říkáte bezpečné?

Zabraný v myšlenkách se vrátil do svého pokoje, a protože nevěděl, co jiného dělat, vytáhl kus pergamenu a brk. Už několik dní neviděl Severuse, a tak mu teď napsal, co se stalo, i když už to stejně nejspíš věděl. Počkal, až se Hedvika vrátí z lovu, a předal jí dopis.

Díval se za ní, dokud se její stín neztratil ve tmě. I když se vrátil do postele, věděl, že dnes v noci se spánku nedočká. Kdo ví, jak nový školní rok skončí tentokrát.

Jak Harry předpokládal, Severus byl o Pettigrewově útěku informován hned v tu noc, kdy k němu došlo. Jeho vztek byl ještě horší, než jaký Harry zažil u Jamese, když jeho a Adriana informoval o Peterově útoku, a to už něco znamenalo. Na druhou stranu, pomyslel si Harry, když sledoval Severuse, jak pochoduje sem a tam ve velké hale na Silbreithu, aspoň právě obohatil svou zásobu skřetího jazyka.

„Nemůžu uvěřit, že máme za ministra tak neuvěřitelného idiota," vyvřelo z něj už asi podesáté za poslední hodinu.

„To hodně lidí," ujistil ho Harry. Severus se nenechal přerušit.

„Kontrolovat ochranná kouzla?" mluvil k nikomu nespecifikovanému. „Proč by se o to staral? Neznamená to, že by z nich mohl uniknout zvěromág ve své zvířecí formě, vůbec ne!" Harry se jeho rozčilením vlastně bavil, ale snažil se ho uklidnit.

„No, o míře Popletalovy blbosti se můžeme bavit hodiny, ale myslím, že k žádnému závěru nedospějeme. Zkus se párkrát zhluboka nadechnout a myslet na něco, co ti nezpůsobí infarkt." Severus po něm střelil zamračeným pohledem, ale přinutil se posadit se do křesla.

„Tak," řekl temně, „spokojený?"

„Přímo nadšený," odpověděl Harry suše. „Z toho tvého pochodování mě rozbolela hlava," pokusil se vnést do situace trochu humoru. Mistr lektvarů vydechl.

„Promiň," omluvil se. „Jen se to celé zdá až moc hloupé, než aby se to skutečně dělo."

„Myslím, že se to děje právě proto, že je to tak hloupé," zafilozofoval Harry a Severus po něm střelil zamyšleným pohledem. „Jsou to většinou hlouposti, co způsobí velké škody, myslím." Severus přikývl.

„Máš samozřejmě pravdu," uznal, „a s Popletalem vlastně máme štěstí, že se něco nestalo už mnohem dřív."

„Máme štěstí, že zbytek zadržených Smrtijedů je pořád v Azkabanu," poznamenal chlapec zasmušile. „Ale to by neměla být tvoje největší starost," dodal potutelně.

„Co tím myslíš?" zeptal se Severus zmateně. „Je venku víc psychicky narušených vrahů, kteří po tobě jdou?"

„No, myslel jsem, že se budeš zabývat novými učiteli Obrany proti černé magii," provokoval Harry uličnicky a jeho úšklebek se ještě rozšířil, když viděl Severusův zmatek.

„Jich bude víc než jeden?" zeptal se.

„Brumbál vám nic neřekl?"

„Řekl, že si stále není jistý a po novém profesorovi se porozhlíží," odpověděl Severus opatrně. „Víš něco, co já ne?"

„Pak to teda nebyl vtip, když říkali, že to bude překvapení," zahihňal se Harry.

„Máš v plánu mi to říct?" Severus začínal být otrávený.

„Mohl bych tě trápit, ale dnes večer jsem milosrdný," prohlásil Harry s vědomím, že by mu to stejně řekl tak jako tak. Jeho reakce bude k nezaplacení, přece se o ni nepřipraví, nechtěl ho vystrašit až k smrti. Rychle se sehnul, když mu na hlavu letěl polštář.