Rodinné vazby

13. Měsíční objevy

Když slunce začalo zapadat, ještě jednou opustili hotel – tak nenápadně, jak to bylo možné – a s koňmi přejeli řeku, aby se porozhlédli po okolí. Severus vytáhl polorozpadlou mapu – pergamen byl více než čtyři sta let starý, takže přesnost nebyla jeho silnou stránkou – a vydali se na jih, podél řeky. Byla to první z mnoha dlouhých nocí, které je čekají, uvědomil si Severus, když se na obzoru vynořila Večernice. Pátraní po květině zvané Eloḯsa právě začíná.

Šest nocí, pomyslel si Severus mrzutě. Uběhlo přesně šest nocí od chvíle, kdy začali hledat květinu, pomalu se dostávali blíž a blíž. Nedalo se říct, že by byl přímo netrpělivý, to ne, mohl by pokračovat noc co noc celé měsíce, kdyby to záleželo na něm. Dokonce ani Harry si přes svůj mladý věk nestěžoval na noci trávené v horském sedle, kdy nemohl spát v měkké posteli v Kasbahu, plně rozuměl, proč bylo nalezení té květiny tak důležité.

Byl to čas, který hrál proti nim, působící, že jejich hledání bylo víc a víc naléhavé. Eloḯsa, květina, po které pátrali, kvetla pouze v posledním letním měsíci, a jen tehdy, když na obloze svítil měsíc. Severus si uvědomoval, že mají šanci ji najít jen během několika hodin každou noc. Zbývalo jim pouze dvacet nocí, než pouštní květina pohřbí sama sebe pod pískem na další rok.

Jeli přímo ke kamenným útesům na západě, nechávajíc řeku daleko za sebou – už museli být tak blízko. Jestliže jsou tyhle útesy zobrazené na mapě, potom by květina měla být někde mezi nimi. Nebylo to zas až tak daleko od města, ve kterém bydleli, kdyby znali cestu, stálo by je to nejvýš tři hodiny cesty se tam dostat. Jenže tohle byla poušť – když neznáš cestu, nemůžeš jet jen tak naslepo, ať už kouzelník nebo ne.

Každou noc tedy zavládla stejná rutina – jízda s přestávkami každých patnáct minut, během kterých prozkoumali okolí a porovnali ho s mapou, zaznamenali svůj pokrok a před svítáním se vrátili do hotelu. První noc zažili šok – Severus cestoval hodně díky své zálibě v lektvarech, ale tyhle cesty ho nikdy nezavedly do pouště, natož do noční pouště. Věděl, že v noci teploty klesají, neočekával však až tak drastický rozdíl. Poučeni z této první noci, vybavili se silnými plášti, kterými se od té doby každou noc chránili. Harry žertoval, že vypadají jak pouštní bandité. Severus se zasmál, jak blízko byl zelenooký chlapec pravdě. Nebylo zrovna legální pátrat po rostlině Eloḯsa, protože se jednalo o chráněný druh květiny. Naštěstí se okvětní lístky nedaly použít v syrovém stavu, ale musely projít procesem zpracování, být přeměněny na olej a ten už pak ze země dostanou snadno.

Harry se nečekaně ušklíbl na plánek a cosi se mu zablýsklo v očích, světlo, kterému Severus stručně říkal Třpyt. Měl tušení, že to byl pohled, který se bude do Harryho očí vracet i v budoucnu. Chlapec se poté jednoduše zeptal, jestli vůbec existuje nějaký druh celní kontroly, když kouzelníci opouštějí zemi.

Samozřejmě, že je, odpověděl letvarový Mistr. Když letíš na koštěti nebo použiješ legální přenášedlo, musíš doložit naprosto všechno.

Harry protočil oči a obrátil svoji pozornost zpět k mapě s rozhodnutím, že vlkodlačí lektvar stojí za několik porušených zákonů.

„Seve," otočil se na Mistra lektvarů s úsměvem.

Oba už získali lehké opálení, což k Severusovu pobavení ocenilo hned několik dívek v hotelu. Už to bylo několik let, co si naposledy užíval něčí pozornosti, a bylo to vůbec poprvé, co se mu dostávalo pozornosti výhradně od žen. Ze začátku si z něj Harry utahoval, dokud jeho samotného nepopadla dívka jeho věku za ruku a nepředstavila ho rodičům jako svého přítele. Vyděšený chlapec byl zachráněný Severusem a k jeho pobavení po celý den trucoval.