Rodinné vazby

3. První setkání

Ale kdyby se někdo, kdo ho dobře znal, pozorně a včas podíval, všiml by si podivné černé značky na chlapcově klíční kosti, ještě předtím, než zmizela. A zatímco nevědomí lidé diskutovali v ředitelově kanceláři, dvě děti tvrdě spaly a dav oslavoval, kola osudu se začala otáčet, signalizujíc čas, kdy se starobylé proroctví začalo rozpadat.

Uplynul téměř rok od té osudné Halloweenské noci. Byl zrovna červenec a rodina Potterových se připravovala na oslavu narozenin dvouletých dvojčat, která se uskuteční dnes odpoledne. Přestože neuplynulo moc času od pádu Temného Pána, hodně věcí se změnilo. Poslední ze Smrtijedů byli zavřeni v Azakabanu pod dohledem mozkomorů, kteří ještě před pár měsíci byli na straně jejich padlého pána. Ti z temné armády, kteří měli dost peněz, ovlivnili Ministerstvo a obezřetně tajili svoje spojenectví s Voldemortem. Unikli trestu prohlášením, že byli pod kletbou Imperius. Kouzelnické společenství v Anglii se dostávalo zpátky na nohy.

Pro Potterovy to znamenalo, že už se konečně mohou přestat skrývat. Po dvou a půl letech utíkání se přestěhovali zpátky do Jamesova domu, sídla nedaleko Bradavic. Lily i James dostali zpátky svoji práci na Ministerstvu, James opět pracoval společně se Siriusem jako bystrozor a Lily pracovala na oboru uplatňování kouzelnických zákonů.
Dokonce i Remus Lupin, vlkodlak, který patřil do rozrostlé Potterovy rodiny, dostal na Ministerstvu práci. Jeho rozsáhlé znalosti kouzelnického práva a jeho postavení kmotra Adriana Pottera mu zajistili stálou práci v nově vznikajícím oddělení pro vlkodlaky.
Nový Ministr, Cornelius Popletal nechtěl opakovat chyby z minulosti a nevyloučil odsuzované bytosti ze společnosti. I kvůli tomu byl Remus jedinou logickou volbou pro tuto práci.

Bylo samozřejmé, že pád Voldemorta a konec války s sebou přinese vlnu změn v kouzelnickém světě. Ale pro jednadvacetiletého muže znamenal konec války ještě něco mnohem víc - konec jeho špionáže.

Severus Snape pozoroval svůj odraz v koupelnovém zrcadle. Byly to pro něj zvláštní dny; jeho poslední příbuzný, strýc – bratr jeho matky - zemřel, a Severus se právě vrátil domů z pohřbu. Nebyla to však smrt samotná, co ho mátlo. Jeho strýc byl jako dítě velice nemocný, a jak vyrůstal, nikdy se to nezlepšilo. Podle léčitelů, kteří na něj dohlíželi během posledních let jeho života, byl zázrak, že žil tak dlouho.

Nedalo se ani říct, že by Severusovi chyběl, i když představa, že teď už zbývá jen on sám a s ním jednou skončí jejich pokrevní linie, byla děsivá.
Marcus Prince se o svého synovce nikdy nezajímal a nechal ho žít se svým otcem, i když věděl, čím si prošel jako malý chlapec.
Takže stesk nebyl ten pravý důvod. Smrt jeho strýce ho ale přinutila myslet na to, co nikdy předtím nezvážil. Zemřel bezdětný a tak, podle kouzelnického zákona, byl jeho jediným dědicem právě Severus. A to znamenalo, že zdědí všechno.

Severus vždycky žil s tím, že jeho matka byla rodinou vyděděna, když se vdala za mudlu. Bylo tedy celkem pochopitelné, že se o něj nikdo nezajímal, zatímco vyrůstal. A tak veškeré rodinné bohatství v jeho rukou bylo to poslední, co by čekal. Skoro se mu chtělo smát. Skoro.

Chudoba. To byla jedna z věcí, která ho vždycky trápila, obzvláště během jeho studia v Bradavicích. James Potter vždy mohl Lily nabídnout své bohatství, v tom se mu nikdy nemohl rovnat. Tolik ho to dopalovalo, přestože ho Lily znovu a znovu ujišťovala, že jí to nijak nevadí. Byla pravda, že jí to skutečně nevadilo; byla to jeho chyba, že jejich přátelství tím utrpělo a on to moc dobře věděl. Ale vždyť se omluvil u Merlina, omluvil! Ne, že by poslouchala, když se jí snažil přiblížit. Znova a znova. A pak byla pryč. V sedmém ročníku začala chodit s Jamesem Potterem. Netrvalo dlouho a vzali se.