Rodinné vazby

50. Chuť svobody

Všude kolem něj se objevila zlatá záře a pak se černý inkoust, kterým se podepsal, změnil v červený a Harry věděl, že to funguje. Bylo hotovo. Jeho osud byl teď oficiálně v jeho vlastních rukou. Budoucnost byla najednou mnohem méně děsivá, než byla ještě včera. A on byl víc než připravený jí čelit.

Trvalo to asi deset minut, když Severus začal netrpělivě přecházet sem a tam před dveřmi do ředitelovy kanceláře. Vždy, když prošel kolem dveří, které skrývaly jeho syna podstupujícího Emancipační rituál, upřeně se na ně zadíval. Na svých zádech mohl cítit Liliin pohled, zmatený z jeho úzkosti.

„Severusi, uklidni se," řekla, když už se poněkolikáté zastavil přede dveřmi. „Ten rituál přece není nebezpečný." Severus povzdechl, přikývl a opřel se o zeď vedle Nevilla. Chlapec se taky ošíval, stejně jako on chápal závažnost situace. Sirius s Remusem ho zvědavě pozorovali, zatímco Albus se tiše zasmál. Mistr lektvarů ale tento okamžik za legrační nepovažoval. Zamračil se a založil si ruce na prsou. Jak dlouho to bude trvat? Jeho nervy byly napnuté jak struny a jeho tělo už fungovalo jenom díky kofeinu. Minulou noc nespal a místo toho si četl ještě něco víc o Emancipačním rituálu, aby věděl, do čeho Harry jde. Vyžádal si přesný popis rituálu od Nagnoka a četl ho několikrát. Nešlo o nic jiného, než standardní formulaci sloužící k tomu, aby magie rozpoznala teď už dospělého čaroděje. Severus na tom neviděl nic nebezpečného, dokud ho jeho úzkost nevyhnala z postele do knihovny. Najednou mu přišlo divné, že je nutné žádat magii, aby poskytla emancipaci. Jako by byl nutný její souhlas.

Jak se ukázalo, člověk opravdu potřeboval souhlas, aby se v kouzelnickém světě stal dospělým. Originální magické rituály práva stanovujícího, že čaroděj nebo čarodějka se stávají dospělými, jakmile dosáhnout sedmnácti let, byly využívány i během emancipace. A pokud magie zjistí, že vám něco chybí, emancipace bude zamítnuta. Takže ne, Harry nemůže být během rituálu zraněn fyzicky. To ale nebrání tomu, aby mohl být zraněn mnohem horším způsobem.

„Co to do tebe vjelo, Snape?" zeptal se Sirius, který už nevydržel být déle zticha. Když Severus viděl, jak se i v něm pomalu vzmáhá strach, rozhodl se, že pro jednou nebude protivný. Aspoň ne moc.

„Jsem z rituálů nervózní. Proč ty se tak ošíváš?" podíval se na něj opatrně a o krok ustoupil. „Blechy?" povytáhl obočí. Neville se hlasitě zasmál, čímž trochu uvolnil okolní napětí. Adrian se ušklíbl a pak následoval jeho příkladu. Lily a Remus se zasmáli potichu.

„Proč bys..." zuřil Sirius, ale Albus mu položil ruku na rameno.

„No tak, Siriusi, Severusi," řekl a přejel pohledem z jednoho muže na druhého. „Nechte nás čekat v klidu. Už to nebude dlouho trvat." Sirius si povzdechl a přikývl, zatímco Severus se vrátil ke své snaze vypálit pohledem do dveří díry.

„Stejně o nic moc nejde," zabručel Adrian s pohledem opět sklopeným do země. Neville a Severus si vyměnili kradmý zmatený pohled, zatímco Remus se Siriusem chápavý. Albus si jenom povzdechl a Lily položila ruku synovi na rameno. Mistr lektvarů celou scénu pozoroval koutkem oka a snažil se vydedukovat, co se to děje. Adrian vypadal, jako že... žárlí? Protočil oči v sloup. Opravdu doufal, že je to jen jeho pubertální výstřelek a nic jiného. Nechtěl, aby v jejich vztahu s Harrym bylo ještě víc napětí.

Severus věděl, že Harry za svého bratra považuje Nevilla, to ale neznamenalo, že Adriana odepsal. Když už něco, Harry se obvykle staral až moc, vystavoval se nebezpečí, aby tím ochránil ty, co má rád. Jeho syn měl tendenci klást si toho na ramena až příliš – během let Severus nenašel způsob, jak ho přesvědčit, aby trochu zvolnil, a měl vážné podezření, že až do konce války se mu to podařit ani nemůže – a nemusel se vyrovnávat ještě s nesmyslnou žárlivostí svého bratra.