Rodinné vazby

19. Co se skrývá ve sklepení

„Nedělej to," bránil se Harry a snažil se vlasy zase vrátit na svoje místo.

„Zbožné přání," ušklíbl se Severus.

Bylo po třetí hodině ráno, když Harry konečně vyklouzl z kanceláře – s krycím kouzlem opět na místě a pod pláštěm svého otce, skrývajícího ho před slídivýma očima.

Druhý týden školního roku začal stejně dobře jako ten první, i počáteční úzkost naštěstí pominula. Harry radostně objevil, že všechna jeho studia mu umožňují vypracovat domácí úkoly v rekordním čase a získat tak volný čas navíc, který mohl trávit v knihovně. Tam, zatímco předstíral čtení materiálů pro první ročníky, pokračoval ve svých osobních studiích. V noci se soustředil na svou podobu zvěromága a snažil se dosáhnout pokroku ve své proměně. Jeho cílem na září bylo dokázat změnit svoje předloktí ve zvířecí tlapu. Možná i začít pracovat na zbytku rukou.

Četl zrovna knihu o útočných kouzlech – zamaskovanou jako učebnici formulí – a dělal si poznámky o kouzle, které vás mělo zastavit během pádu z koštěte, když jeho bratr vstoupil do knihovny. Harry si udělal v myšlenkách poznámku, že si o tomhle kouzle chce přečíst víc a obrátil svoji pozornost na něj. Když Adrian dobrovolně vstoupil do knihovny, nebylo to dobré znamení.

„Nevěřím tomu," vyhrklo hnědooké dvojče.

„Nevěříš přesně čemu?" nechytal se Harry.

„Našim lekcím létání!"

„Co je s nimi?" zeptal se a jeho zvědavost narostla. Na tyhle hodiny se taky nesmírně těšil.

„Budou spojené se Zmijozelem," vysvětlil Adrian a Harry úlevně přikývl.

„Myslel jsem, že byly zrušeny, podle toho, jak vyvádíš," obvinil ho s úsměvem.

„Je to Zmijozel, Harry!" zdůraznil Adrian, „co víc bys chtěl. Malfoy naši první hodinu naprosto zničí."

Harry se zamyslel. Malfoy byl opravdu neskutečně otravný, když každému, kdo byl ochotný poslouchat – vlastně i těm, kdo ochotní nebyli – vykládal, jak nadaný je ve famfrpálu.

„Prostě si ho nevšímej, Adriane, a bude to v pohodě." I když se mu v mysli vytvářely děsivé obrázky Draca Malfoye na koštěti, nikdy by se o ně se svým bratrem nepodělil.

„Určitě udělá něco, aby tu hodinu zkazil, Harry," stěžoval si Adrian, „jsem si jistý." Harry taky věřil, že je to klidně možné, ale rozhodl se být optimistou.

„Pojďme si tu hodinu zkrátka užít a uvidíme, co se stane." Posbíral svoje knihy a spolu se svým bratrem opustili knihovnu, pod pátravým pohledem madame Pinceové.

Příští ráno dostal Neville od své babičky Pamatováčka. Opravdu vzácný předmět, pomyslel si Harry, i když pochyboval o jeho užitečnosti. K čemu je dobré vědět, že jste něco zapomněli, když nevíte co? Vypadalo to, že i Malfoye předmět zaujal. Vytrhl ho Nevillovi z rukou, ale vzápětí byl nucen ho vrátit, když se objevila profesorka McGonagallová.

Řeč se pak vrátila zpět k famfrpálovým strategiím a poslednímu letnímu finále ve famfrpálovém poháru, které bylo pořádáno v Peru.

Harry se skrytě usmál. Spolu se Severusem opustili zemi v obvyklém přestrojení a nevynechali jediný zápas turnaje. Adrian nesmírně toužil tam být, stejně tak Ron, ale nebylo to možné. Nemohli jen tak zůstat několik měsíců v Peru. Harry se Severusem tam zůstávat nemuseli – i když tam přesto nějaký čas strávili a cestovali po památkách. Když si jeden umí vytvořit přenášedlo – i když nelegální – může pak snadno cestovat sem a tam, jak jen se mu zachce. Vítězem světového poháru se stalo Španělsko a bylo oznámeno, že příští ročník bude pořádán v Británii.