Rodinné vazby

45. Dlouho odkládaná překvapení

Severus zvedl ruku výš a přitiskl si ji k hrudi, dlaní si přikryl splašeně bušící srdce. Potom se v čiré úlevě začal smát. Díval se před sebe a kolébal se tam a zpátky, dokud mu z očí nevytryskly slzy. A tak tam zůstal, dokud neupadl do spánku. Na podlaze své knihovny, smějící se a plačící nad tím, co všechno ten emblém znamenal.

Bylo těžké druhý den ráno vysvětlit Harrymu, co se stalo. Když ale slova nestačila, prostě jen chlapci ukázal nový emblém. Ten nejdřív nechápavě zíral, ale pak začal radostně poskakovat po místnosti. Událost byla tradičně oslavena čokoládou a výletem na Příčnou ulici.

Severus musel odpoledne dohlédnout na nějaké poslední testy vlkodlačího lektvaru a přitom se ze všech sil snažil vyhnout Popletalovi, který se ho neustále snažil přesvědčit, že ho představí na čestném galavečeru, který bude pořádán třicátého července. I Harry ho přesvědčoval, aby tam šel. Připomínal mu, že jeho rodina se nevrátí dřív než navečer jednatřicátého. Stejně tak ho otravoval ohledně svého narozeninového dárku, který mu ale Severus odmítl odhalit dřív.

Všechny ty řeči o dárcích však byly jen způsobem, jak mladého chlapce rozptýlit od myšlenek, které ho jistě ráno napadly jako první. Harry napsal dopis Nevillu Longbottomovi a zeptal se ho, jestli by nechtěl několik dní přes léto strávit u nich doma. Připojil adresu k Potter Manor – plánem bylo vzít Nevilla na Silbreith právě odtud.

Kdyby šlo vše podle plánu, bylo by to jednoduché, pomyslel si Severus, když seděl s Harrym u čokoládové zmrzliny.

„Nevím, co by bylo horší," přiznal Harry a neustále točil lžičkou ve zmrzlině, až z ní vytvořil ledovou kaši. „Kdyby mi odepsal, že nemůže přijít, a všechno se dozvěděl z novin – nemůžu mu všechno napsat jen tak v dopise! – nebo kdyby přijel a pak mě nenáviděl za to všechno, co jsem před ním tajil."

„Jsi zosobněním optimismu, Harry," podotkl Severus suše a pozorně syna sledoval. „Zvážil jsi, že by Nev mohl všechno přijmout klidněji, než od něj čekáš?"

„Protože všechny moje plány jdou obvykle tak hladce, nemyslíš?" zajímal se Harry hlasitě a jeho hlava dopadla na stůl.

Mladá dívka sedící o několik stolů vedle se zahihňala a potom se začervenala, když se na ni Harry zmateně podíval. Severus nad celou tou scénou jen zavrtěl hlavou.

„Jenom říkám: počkej a uvidíš. Mohl bys být příjemně překvapen, to si myslím," trval na svém profesor. „Podívej, i kdyby došlo na nejhorší, budu tam. To víš." Harry krátce přikývl, než změnil téma na první várku Paměťových koulí, které byly dány do produkce. Nezáleželo na výsledku, přemýšlení o možných dopadech celé situace akorát zhoršovalo jeho obavy.

Ať už si to odůvodňoval jakkoliv, nedokázal zabránit přílivu paniky, který ho zachvátil, když od Nevilla přišla odpověď, že samozřejmě rád přijede. Jeho babička byla očividně radostí bez sebe, že má její vnuk spojení s někým z Potterových a to, že s ním Neville stráví celý týden, jí dělalo radost. Harry si však byl jistý, že ještě radši by byla, kdyby to bylo spojení s jeho starším bratrem.

O dva dny později přijel Harry na Potter Manor a s bušícím srdcem sotva po hodině spánku, aby tu společně s naprosto klidným Severusem počkal na Nevilla. Seslali na sebe krycí kouzla pro „poslední show" a opět jimi byli svázaní, na což si za poslední měsíc svobody už odvykli.

„Přestaň se pořád ošívat," promluvil Severus na chlapce a snažil se zachovat si svůj klid, Harryho obavy nepotřebují ještě rozdmýchávat jeho vlastní. Chlapec se sotva držel.