Rodinné vazby

52. Nejlepší plány

„Víš co, Fleur?" usmál se Harry na dívku vedle sebe, „tohle bude hodně zajímavý rok." Její úsměv prozradil, že s ním jedině souhlasí.

Zbytek slavnosti strávil Harry povídáním si s Fleur. Dívka se rozhodla přihlásit se do Turnaje v momentě, kdy se o něm dozvěděla, v první školní den v Krásnohůlkách. Užívala si soutěžení a, jak Harrymu sdělila tlumenou francouzštinou, chtěla každému dokázat, že je na ní víc než jen pěkná tvářička.

„S'ils ne peuvent pas voir ça, ils sont aveugles. Ou stupides. Peut-être tous les deuxPP," ujistil ji Harry, sám o tom byl přesvědčen. Jeho odpověď jí vykouzlila na tváři úsměv, kterého si ostatní nemohli nevšimnout.

„Co se to děje se světem?" zeptal se Fred dramaticky, rozhodil ruce a obrátil oči ke kouzelnému stropu.

„Nevšímej si ho," řekl Harry, když po něm Fleur střelila kritickým pohledem.

„A co ty?" řekla nakonec a obrátila svoji pozornost zpět k němu, „co si o Turrnaji myslíš? Vzrrušující, non?"

„To je slabé slovo," souhlasil Harry a vyměnil si pohled se stále se usmívajícím Nevillem. „Taky plánuju soutěžit." Její oči se překvapeně rozšířily.

„Oprrravdu?" zeptala se a obezřetně si ho měřila pohledem, „ale nejsi pršece dospělý."

„Technicky vzato jsem," ujistil ji a ona se usmála.

„Tak dospělý, ršíkáš?" dvakrát zamrkala a opřela se o lokty, čímž se přiblížila k jeho obličeji. „Ršekněte mi víc, monsieur."

„Ty chceš soutěžit?" vyštěkl zmateně Adrian a obviňujícím pohledem si měřil svého bratra. Harry jen pokrčil rameny. Čím víc dní uplynulo, tím víc dával Nevillově teorii za pravdu. Adrian žárlil. Harry o tom mluvil už i se Severusem, který dospěl ke stejnému závěru. Harry pak následoval radu svého táty a nevyvíjel snahu si o tom s Adrianem promluvit. Věděl, že hnědooké dvojče má problém vyjádřit svoje pocity. Přesto tušil, že se osudná konverzace blíží. Bylo až směšné, jak prchlivý Adrian byl.

„Nevidím důvod, proč bych neměl," povytáhl obočí a snažil se vypadat pobaveně. „Můžu soutěžit." A jsme zase u toho, pomyslel si, když Adrianova tvář zbrunátněla.

„Ale ty... ty... ty nemůžeš!" vyprskl nakonec. Stůl okolo nich utichl a sledoval hádku. Fleur stále čekala na vysvětlení, jak může být Harry dospělý, a stejně tak všichni Harryho spolužáci. Harry chtěl Emancipační rituál udržet v tajnosti. Uvědomoval si, že kdyby se vědělo, že díky němu bude moct soutěžit, brzy by si dal někdo dvě a dvě dohromady a dřív nebo později by se to doneslo k jeho rodičům. James a Lily by dozajista udělali cokoliv, aby mu soutěžit zabránili a předpokládal, že s jejich vazbami na Ministerstvu by i uspěli.

„Vlastně může," vložil se do toho Neville, ukousl si kus tvarohového dortu a pomalu ho žvýkal. „Je emancipovaný, vzpomínáš? Pro všechny záměry a účely. Jeho věk už je irelevantní." Mezi studenty se ozvalo několikatero zalapání po dechu a následný šepot.

„Je to prrravda, pane Poterrre?" ujišťovala se Fleur uličnicky. „Měl jsi mi to ršíct dršív!"

„Říkám ti to teď," odtušil Harry s rozpustilým úsměvem.

„U všech čertů!" vykřikl Ron s pusou dokořán a krvavě rudou tváří. Ginny se hlasitě zahihňala, za což si vysloužila pobouřený pohled Levandule a Parvati, stejně jako napůl vražedný a napůl překvapený pohled Hermiony.

„No co," bránila se, „Ron někdy dokáže být i zábavný."

„No, jak jsem říkal," zatřásl Harry pobaveně hlavou, „přemýšlím o tom, že se do Turnaje zapojím. Za zkoušku nic nedám, řekl bych." Fleur se na něj usmála, ale než stačila něco říct, talíře před nimi se vyprázdnily a Brumbál si vyžádal jejich pozornost. Turnaj byl oficiálně zahájen. Fleur se spěšně vrátila ke svým spolužákům, zatímco zelenooký čaroděj obrátil svoji pozornost k učitelskému stolu, na rtech mu stále hrál úsměv.