Rádio v Nate autě není zaplý a to ticho mě zabíjí. Měla jsem si radši vzít taxík.
"Je rozbité." Řekl, musel to poznat, protože jsem se na něho pořád dívala.
"Vidíš?" Jeho ruka otočila knoflík hlasitosti, nehrálo moc nahlas jen šumělo.
Pokrčila jsem rameny, jako by mi to ticho nevadilo. Když by tu byl Harry, bylo by to jiný. Měli jsme se vždy o čem bavit. A nebylo by divné, kdyby jsme se nebavili.
"Tak, jak se máš?" To je tak trapné, doprdele.
"V pohodě. Ty?" Odpověděla jsem mu. Chci se co nejrychleji dostat ven a vyhnout se dalším trapnostem.
"V pohodě." Perrie mi napsala název baru, kde mě čeká a tak jsem informovala Nata.
Chci mluvit s Harrym Zlobil by se, kdyby věděl, že jsem teď s Natem? Nezajímal se předtím o něho, ale on o něm neví, bylo by to nefér, kdyby začal křičet.
Nemám zájem ho poznat. Myslím, on není "cizinec." Viděla jsem ho asi jednou nebo dvakrát, pozdravili jsme se a byl celkem milý, když jsme se poprvé potkali v klubu.
"Takže?"
"Huh?" Říkal něco?
"Co se děje?"
"Proč si myslíš, že se něco děje?" Nebrečím, nebo? Vytáhla jsem si zrcádko a zkontrolovala to, ne nebrečím.
"Předtím jsi plakala a vypadáš jako by si ani teď chtěla."
"Aha."
"Tak co?" On mě fakt nutí, teď.
"Teď o tom nechci mluvit."
"Proč? Kde je tvůj přítel?" Lapám po dechu. Proč jsem stím sakra začala? Je to ještě můj přítel?
"Už jste si lezli na nervy?" Proč pořád mluví? "Takže jste se rozešli."
"Ne, fakt, ne." Lžu. Vlastně jenom trochu.
"Tak proč jsi šla do baru s kufrem?"
"Proč ze sebe děláš debila?"
"Já?" Nevypadá ani trochu uraženě. Měla jsem mu říct, aby mě tam nechal. Chtěla jsem rozptýlení od toho, co se děje, ne kurva ticho a potom výslech.
"Promiň, už se nebudu ptát." No to si piš.
Nemůžu vystoupit, protože bych zmrzla a ani se svým kufrem cestou do baru. Mohla jsem jít s Perrie..
"Tak, co děláš na Vánoce?" Ptá se.
"Nevím." Fakt nemám ani ponětí. Tento rok jsem měla v plánu je strávit s Harrym. Možná, že by přišla i jeho rodina. "Ty?"
"Jdu k mým rodičům." Mohla jsem udělat to stejné, navštívit svoji rodinu, jestli Harry a já se nedáme znovu dohromady.
Nechci na to ani pomyslet.
"Máš tetování?" Zase se ptá.
"Ne." V poslední době jsem o jedným přemýšlela, znamenalo by pro mě hodně, ale nejsem si ještě jistá.
Harryho vypadají tak bezbolestně a lehko odstranitelné. Vím, že to není tento případ, jedno chci, nebo dvě. Harry v nch vypadá perfektně. Chci ho znovu vidět.
"Mám jedno." Rozepl si rukáv na jeho košile a ukáže mi velmi umělecké dílo na jeho bicepsu. Je to nějaké slovo, které nemůžu rozeznat.
"Co tam je?" Zavrtěl hlavou, stáhl rukáv zpátky, ale směje se nad moji otázkou.
"Jennifer." Nemůžu si pomoct, takže se taky zasměju.
"Studuješ?" Zapojila jsem se do řeči.
"Jo. Studuju právo." Přikývla jsem. "A co ty?"
"Od, já nestuduju, ne."
"Fakt?" Pokrčila jsem rameny. Nejsem hloupá, ale po střední škole jsem se rozhodla, že nepůjdu na výšku a je to moje věc. Aspoň né teď.
"Viděl bych tě dřív jako doktorku." Na rtech se mi vytvořil úsměv. "A nebo chirurgičku?"
"To je směšný. A já si tě nedokážu představit jako právníka." Dráždím ho.
"Ne?" Směje se, a je to fakt nakažlivý. "Nebudeš to říkat, když mě budeš potřebovat, abych tě ochránil."
"Fakt? Co udělám? Okradu někoho?"
"Já nevím, možná. A nebo, jestli by ti operace nevyšla podle plánu." Vypadá vážně, ale potom se usmál. Nikdy jsem nechtěla být chirurgička, nebo dokonce doktorka, fakt. Nebojím se jehel ani krve, jen si myslím, že by to byla moc náročná práce.
"Proč chceš být právník?" Vlastně, proč chtěl ani Harry předtím studovat právo?
"Můj bratr." Jedeme k parkovišti u baru a já jsem ukamžitě uviděla auto Pezz zaparkované vepředu. "Tlačil mě do toho, ale jsem rád."
"Aha..No.. Ahoj?" Nevím, co mu na to mám říct.
"Pomůžu si s kufrem." Pokrčila jsem rameny. Chtěla jsem se už potkat s Perrie a plakat trochu víc než před Harrym, ale nemohla jsem být tak neslušná. Nate je milý kluk a já tady potřebuju víc kamarádů. Co by se stalo, kdy ho Harry neměl rád? Harry má hodně kamarádek, nekteré z nich by nebyl rád kdybych poznala.
Když jsme vyšli z auta, všimla jsem si pár novinářů. Nemyslím si, že mě sledovali, díky bohu, ale možná tady je Harry. Nate dal kufr předemně, potom z ničeho nic mi dal pusu, vidím záblesky foťáků za námi. Rychle jsem se odtrhla, jak to jen šlo.
"Co to sakra bylo?" Křičím. Nechtěla jsem, aby to udělal, nikdy. Miluju Harryho.
"Myslel jsem, že ...promiň."
"Mám přítele." Tak nějak.
"Myslel jsme, že jste se rozešli, nebo tak něco, já jen.."
"Ne.. Ale díky za svezení." Přerušila jsem ho. Jeho tvář je červená a cítí se trapně, ale je mi to jedno. Už jsme to říkala? On mě políbil! Sakra! Dal by to toho víc, kdyby jsem se neodtrhla. Myslela jsem si, že by mohl být dobrý kamarád, ale asi ne.
Vidím Perrie stát před barem a kývá na mě s obrovským úsměvem, tak sem vzala svůj kufr. Ignorovala jsem chlapa s foťákem, který krouží okolo Perrie. Odemkla svoje auto, takže si svoje věci nechám v něm, potom jsme šli dovnitř na pár drinků a zapomenout na celý den.