Králové školy

Kapitola 23: Školu ovládli klauni

Listy stromů vysázených sem tam kolem silnice se zbarvovaly do žlutých, oranžových, červených a hnědých odstínu, načež dopadaly na chodníky, po kterých do práce mířily desítky lidí. Spadané listí následně rozmetal vítr, déšť zase zalil chodníky vodou. O příznivém počasí se v posledních dnech nedalo mluvit. Podzim byl v plném proudu, o čemž vypovídalo i datum v kalendáři.

Halloween nebyl jeden ze svátků, které by Vicky nějakým způsobem dodržovala. Ano, bavilo ji vytvářet nějaká strašidelná líčení, když si s kamarádkami u jedné z nich doma udělaly dámský večer, ale to bylo tak všechno. Jak zjistila už při vystoupení z Ronanova auta, studenti na Univerzitě Nelsona Rotchilda brali Halloween velice vážně. Minimálně ti, kteří navštěvovali Fakultu umění a designu.

„Školu ovládli klauni? Viděla jsem na chodbách plakáty, že můžeme přijít v kostýmech, ale nečekala jsem, že v nich přijdou téměř všichni,“ promluvila zaskočeně, když rychlým krokem směřovali k hlavním dveřím, schovaní před deštěm pod jedním deštníkem.

„Mohla bys mít dneska vůbec kostým?“ zauvažoval Ron při pohledu na bílou košili, černé sako a krátkou sukni.

„Teoreticky. Tuhle uniformu musím mít na schůzky, teď bych ji mít nemusela,“ odpověděla načež se nevinně uculila. „Jsem ale hrozně líná se po vyučování převlékat.“

Umřu tu nudou...

Štíhlé prsty se pohybovala po klávesnici dotykového telefonu. Při čekání na odpověď si brunetka znuděně vjela prsty do vlasů, což neušlo vysloužilé princezně, jež ji měla na starost.

Nejsi jediná. Přihlásil jsem se sem kvůli basketbalu. Ne abych poslouchal o tom, jak bych se měl postavit, abych vypadal dobře na fotkách.

Tak s tím musela s Masonem souhlasit.

Jak vysoká je šance, že se nám odsud podaří utéct?

Zauvažovala.

Nulová? Koukni k ekonomce.

Jak jí mladík poradil, tak udělala. Netušila sice, co měl Mason na mysli, ale jakmile se její oči setkaly s těmi, jež patřily Královně, která seděla u stolu fakulty, ke které náležela, pochopila.

Proč na mě pořád zírá?

Odpověď na její otázku přišla téměř okamžitě.

Asi doufá, že její pohled umí zabíjet.

S cukajícími koutky vyhledala očima koutek, který obývali zástupci Fakulty tělesné výchovy a sportu. Tmavovlásek, kterého hledala, povytáhl vyzývavě obočí, načež si prstem přejel přes krk, zavíraje oči a hlavu nechávaje bezvládně dopadnout na rameno vysloužilého prince, který ho měl na starost.

„Chlape!“ vyjekl dramaticky Colin, načež svého svěřence popadl za ramena a zatřásl s ním. „Ty mi tu nemůžeš umřít! To bych tě pak musel zastoupit a jak by to vypadalo? Jasně, jsem nádherný, ale to lidi nedokázali ocenit už loni. Letos sázíme na tebe!“

Svým výlevem rozesmál většinu vysloužilých i současných Princů a Princezen. Kdo se však nezdál pobaven, byl královský pár.

„Jsme snad divadelní kroužek?“ ozvala se Královna otráveně.

„Coline nech těch kravin, aby to Bliss mohla doříct,“ poručil Ian, nad čímž oslovený nevinně pokrčil rameny, jako kdyby netušil, o čem to Král univerzity mluvil, ale ramena svého svěřence přeci jen pustil a znovu se pořádně usadil na židli. „A ty to zkrať, Bliss. Všichni se chceme dostat domů ještě dneska,“ obrátil se na Královnu, která zavrtěla hlavou.