Králové školy

Kapitola 36: Sázka nebo láska

Seznam pozvaných se poměrně rozšířil, aniž by si to některý ze čtyř mladých studentů, kteří v domě žili, uvědomil. Když se posledního prosince sešli ráno v kuchyni, začali teprve dávat dohromady, koho kdo vlastně pozval. Jak začínalo číslo zvaných postupně nárůstat, neubránila se brunetka uchechtnutí, načež přešla k lednici, jíž následně otevřela.

„Musíme dojet na nákup,“ zkonstatovala při pohledu na obsah lednice, načež se přesunula ke skříňce, která obvykle přetékala sáčky s brambůrky. Jak se brzy ukázalo, jejich zásoby se během vánočních svátků značně ztenčily.

„Dobře. Ben a Mason pojedou do obchodu, my s Vicky sepíšeme co potřebujeme a pošleme vám to ve zprávě,“ začal rozdělovat úkoly Dean. „Než se vrátíte, připravíme skleničky na přípitek, protože jich očividně bude potřeba více, než jsme si mysleli,“ pokroutil hlavou nad tím, jak mohli zapomenout počítat hosty. „Přinejhorším budou někteří muset pít z plastových kelímků.“

„Většina zvaných jsou kluci. Ti to nebudou tolik hrotit,“ uklidňoval Deana Ben.

„Jistě, jistě. Vy už hlavně jeďte,“ popohnal své mladší bratry, načež se chopil svého telefonu a obrátil se na Vicky, jež znovu hleděla do poloprázdné ledničky. „Diktuj.“

Po vybalení první tašky začala mít pocit, že zapomněli na něco podstatného. Nedokázala však přijít na to, co by to mělo být. Chystala se akorát vybalit poslední tašku s nákupem, když do kuchyně vpadl Mason.

„Mám se tě zeptat, kam máme dát stůl na skleničky na přípitek,“ usmál se na brunetku.

Ta při jeho otázce strnula, uvědomujíc si, co zapomněli napsat na nákupní seznam a nyní jim to kvůli tomu scházelo. „Deane!“ rozběhla se do obývacího pokoje, kde oslovený spolu s Benem stěhovali stůl po místnosti sem a tam. „Zapomněli jsme napsat šampaňský a máme jen jednu láhev!“

Jelikož se do obchodu nechtělo jet žádnému ze starších bratrů, navrhl jeden z nich, že napíše některému ze svých přátel, aby se, než pojedou k nim, stavili v obchodě. Brunetka to tedy nechala na Deanovi a vrátila se zpět do kuchyně, aby se vrhla do přípravy občerstvení, s čímž jí brzy přišel na pomoc i nejmladší z bratrů Robertsových.

„Tyhle jednohubky jsou skvělý,“ ocenil brunetčinu práci tmavovlásek.

„Ty mě naučila mamka,“ usmála se, ráda že mladíkovi chutnali. Když se však po jedné natáhl jeho o rok starší bratr, praštila jej přes prsty. „Měl si už snad čtyři, Bene. Počkej než dorazí ostatní,“ vyplázla na něj jazyk.

„Nemůžu za to, že jsou tak dobrý,“ pokrčil mladík rameny. „Bude z tebe dobrá hospodyňka.“

„Můj budoucí přítel má ohromné štěstí,“ zakřenila se. „Bude mít tu nejlepší přítelkyni,“ vypnula hrdě hruď, načež se sama sobě zasmála. „Trávím moc času s Bellou. Už zním jako ona.“

Zmíněná blondýnka dorazila jako první a to hned se dvěma táci občerstvení. Jako velká voda se nahrnula do kuchyně na pomoc své hnědovlasé kamarádce, jež ji okamžitě začala úkolovat.

„Já prostě nemůžu jíst kyselý okurky,“ otřásla se Isabella při oné představě. „Kdysi jsem viděla video, kde měly takový hnusný slimáky v zavařovací sklenici. Od tý doby, když se na zavařované okurky podívám, chce se mi zvracet,“ zatvářila se znechuceně, což brunetku rozesmálo.

I přesto, jak dětinsky jí to znělo, vyndala menší talířek a odebrala na něj drobné pochoutky předtím, než na ty na tácku přidala kyselé okurky. Sama měla potraviny které by nikdy nepozřela, takže blondýnku chápala. „Tyhle budou teda tvoje,“ podala dívce talířek, což Belle vykouzlilo úsměv na tváři.