Králové školy

Kapitola 51: Špatný den

„Odešel," vydechl překvapeně Ronan, když se za Joshem zavřely dveře vedoucí z jídelny na chodbu.

„Jo. Odešel i přesto, že si ho prosil, aby zůstal. Nepožádala ho totiž osoba, od které to potřeboval slyšet," přitakal Maty, obracejíc se na brunetku, která se akorát vrátila k jejich stolu, netušíc, proč se u něj nacházelo o jednoho člena méně, než před pár minutami.

„Kde je Josh?" zajímalo ji.

„Odešel těsně předtím, než ses rozloučila se svými přáteli," odpověděl Mateo.

„Proč?"

Ona otázka přiměla blonďatou dívku k povzdechu. Její zelené oči pátraly ve tváři brunetky, aniž by blondýnka tušila, co se skrz ně snažila najít. Skutky druhých nemusí být vždy tím, co nám zlomí srdce. To sama několikrát poznala. Občas nám nejvíc ublíží to, že neudělají vůbec nic. A právě to podle ní ubližovalo Joshovi nejvíce. To, že Vicky nechávala Sama, aby s ní flirtoval, to že ho neodmítla. Že tam jen stála a nechávala vše plynout, aniž by se rozhlédla kolem a uvědomila si, jak moc pohled na ní a onoho světlovláska ubližoval jednomu z jejích nejbližších přátel.

Isabella nebyla jediná, kdo pochopil, z jakého důvodu Joshua v podstatě utekl z jídelny. Ona skupinka se sice dala dohromady na začátku onoho školního roku, ale i tak byli mnohdy schopní nahlédnout za masku, jíž některý z nich nasadil na tvář. Přesně tak, jako před pár okamžiky viděli bolest za Joshovým neutrálním výrazem. Stejně tak věděli, že je jen otázkou času, než Joshua vyjde s pravdou najevo. Každý jednou dojde do bodu, kdy je příliš obtížné dál předstírat.

„Vy dva spolu máte vážně divnej vztah," pronesla na oko zamyšleně blondýnka.

„Má pravdu. Občas mám pocit, že nesedím vedle svých dvou kamarádů, ale že zacláním zamilovanému páru," přidal se blonďáček.

„Co si teda myslíte, že jsme?" nadhodila brunetka. Tušila, kam její přátelé mířili. Přiznat to ovšem nehodlala.

„To mi řekni ty. Co si myslíš, že jste?" vyzvala ji Bella.

Trvalo několik vteřin, než Vicky zamyšleně naklonila hlavu na stranu. Nečekala, že někdo onu otázku otočí proti ní. Co ona a Josh vlastně byli? Tahle otázka pro ni byla záludná. Dlouho se jí vyhýbala, a tak nebylo překvapením, že přesnou odpověď neznala.

„Víc než přátelé, méně než zamilovaní," odvětila neurčitě.

„Proto neexistuje žádné slovo, V," nedala se blondýnka tak snadno odbýt.

„Pak jsme přátelé," vypadlo z brunetky. Její hlas postrádal jakoukoli jistotu.

„Kolikrát ti to ještě budu muset naznačit, než ti to konečně dojde?" zeptala se dívka, snažíc se nezvýšit hlas.

„Naznačit co?" nechápala Vicky.

„Nejste přátelé."

Brunetka sebou cuknula. Ronan sice nekřičel, ale důraz v jeho hlase ji donutil věnovat mu plnou pozornost.

„Nikdy nebudete přátelé," zamítl. „Protože ho miluješ a on miluje tebe."

Bojíš se, že se spálíš, jako jsem se spálila já s tvým otcem. Proto od sebe odhadníš někoho, kdo by ti mohl dát to, co si zasloužíš. To je škoda, nemyslíš? Proběhla jí hlavou slova její mamky, jež jí přiměla na okamžik se zarazit, a která žena pronesla, když s ní nějaký ten čas zpátky mluvila v její pracovně. Byla akorát na odchodu, když jí Georgiina slova přiměla se zastavit a chvíli přemýšlet, jak na ně reagovat a co si s nimi počít.