Králové školy

Kapitola 42: Tvůj kluk je blázen

Hlasitá hudba, alkohol, falešný zpěv, spousta společensky unavených lidí. Přesně to bylo to první, co dvojici právě příchozích obklopilo. Šedé oči, podobající se nebi před bouřkou, se střetly s tmavě hnědými, z nichž dokázaly vyčíst, že se tmavovlásek necítil vůbec komfortně. Ačkoli brunetka byla oproti němu družná, ani ona se necítila dvakrát pohodlně. Zvláště proto, že zde znala pouze pár lidí od vidění. Nebyl tu tedy nikdo, ke komu by se mohla připojit.

„Popřejeme jí a zmíníme," oznámila Masonovi, načež si s ním propletla prsty jedné ruky, aby se jeden druhému v hloučku přítomných neztratili.

„Tamaro," oslovila s úsměvem dívku, jež byla ze všech současných Princezen nejvyšší. „Všechno nejlepší," podala dárkovou taštičku studentce Právnické fakulty, jež v průběžných výsledcích Králů školy obsadila tu nevyšší možnou příčku.

Jen co oslavenkyni popřál i Mason, vzdálili se společně do jednoho z klidnějších koutů. Měli v plánu pozdravit těch pár lidí, které znali, a pak co nejrychleji zmizet. To by se s nimi ovšem nesměla dát do řeči blonďatá Princezna Fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Vicky? Můžu se na něco zeptat?" oslovila brunetku nejistě Daisy, když se Mason od dívek oddělil s jasným cílem. Najít něco k pití.

„Jasně," přitakala Vicky, věnujíc vyšší dívce, jež na sobě měla modrou mikinu a volné džíny, veškerou pozornost.

„Má Mason přítelkyni?"

Brunetka se neubránila smíchu. „Nemyslím si, ale neměla by ses na tohle zeptat spíš jeho?"

I přes šero v místnosti jí neuniklo, že blondýnku uvedla do rozpaků.

„Už chápu," vydechla. Nejradši by si nafackovala, že to nepoznala podle toho, tak se vyšší Princezna na Masona dívala. „Líbí se ti."

„Neřekneš mu to, že ne?" zaprosila blondýnka.

„Neboj se, neřeknu," myslela to vážně. Tak trochu se obávala, že kdyby o tom Mason věděl, začal by panikařit pokaždé, když by se Daisy ocitla poblíž. Odpovídalo by to jeho plaché povaze. „Kolik je vůbec hodin?" zamyslela se brunetka, z drobné kabelky vytahujíc svůj mobilní telefon. Jen co ho odemkla, začalo na ní vyskakovat jedno upozornění za druhým.

„Tvůj kluk je blázen," zasmála se Daisy, když dívce nakoukla přes rameno a zachytila, kolik zmeškaných hovorů a nepřečtených zpráv Vicky měla.

„To není můj kluk," vytřeštila oči. „To je nevlastní brácha. Musím najít Masona!"

S tím vykročila směrem ke dveřím na druhé straně místnosti. K její smůle narazila do jednoho z přítomných hostů.

„Omlouvám se," zamumlala.

„To nic, Victorie."

S překvapením v očích pohlédla do tváře mladíka, kterého v životě neviděla. „My se známe?"

„Kdo by neznal jednu z Princezen. Vaše fotky jsou na každým kroku," uchechtl se mladík, který měl už očividně dost vypito.

„Jasně," ozvala se Daisy, jež se postavila vedle brunetky. Zdálo se, že ani ona neměla z onoho mladíka dobrý pocit. „Půjdeme," pokusila se blondýnka Victorii postrčit dopředu, ale nepodařilo se.

Černovlásek zabránil studentce Fakulty umění a designu v projití tím, že před ní natáhl svou ruku. Victoria se ji pokusila odstrčit, ale jen tím docílila toho, že se mladíkovi prsty omotaly kolem jejího zápěstí.

„Pusť," cuknula rukou brunetka.

„Prvně si se mnou zatancuj, Princezničko," ušklíbl se černovlásek.

„Možná později," zkusila to Daisy.

„Je to jen jeden tanec," přitáhl mladík brunetku k sobě. „Co ti to udělá?"

„Řekla, abys jí pustil."

Ještě nikdy neviděla onoho světlovláska tak ráda jako nyní.

„Proč bych měl?"

Pokud něco Vicky nemohla vystát, byli to opilí lidé. I když uměla být od rány, v onu chvíli se nechala ovládnout obavami. Možná i z toho důvodu si z hádky, jež se kolem ní odehrávala, nepamatovala téměř nic. Co ji ovšem v paměti zůstalo, byl moment, kdy její ruka byla konečně volná, což nastalo těsně poté, co černovlásek od světlovláska dostal pěstí do tváře.

„Vicky, dobrý?"

Ani nezaregistrovala, kdy se Mason vrátil. Jeho přítomnost vzala na vědomí až když jí tmavovlásek vzal kolem ramen a začal se s ní po svém boku prodírat mezi přítomnými ven z domu.

Doprava byla v onu hodinu značně omezena. Studený vzduch však pomohl drobné dívce se probrat.

„Co to bylo za idiota?" byla první věta, které se od ní Mason dočkal, když se posadili na lavičku uvnitř autobusové zastávky.

„Měl by být z našeho ročníku. Daisy říkala, že Tamara zvala pouze prváky. Víc o něm ale nevím," odpověděl popravdě, stále dívku držíc blízko u sebe.

„Už ho v životě nechci vidět," vydechla brunetka, kterou onen incident zmohl.

„Jestli někdy někam ještě takhle půjdeme, nehnu se od tebe," slíbil.

„Nemyslím si, že někdy někam ještě půjdeme," kousnula se provinile do rtu, načež tmavovláskovi podala svůj telefon.

„Sakra."

Co nejtišeji za sebou zavřela dveře, zula si boty a vzala je do ruky. Bosá se po tmě plížila domem, přičemž se snažila nedělat žádný rámus. Mason na tom nebyl jinak. V patře se jejich cesty rozdělili. Brunetka vydechla úlevou, když se za ní tiše zaklaply dveře pokoje. Pocit klidu však nahradilo zděšení, když rozsvítila a zjistila, že byla přistižena.

„Kde si byla?" zeptal se jí mladík sedící na její posteli s rukama zkříženýma na prsou.

„Venku s Benem," použila výmluvu, na níž se s Masonem dohodli pro případ, že by se jich následujícího dne Dean vyptával. Nejmladší z bratrů Robertsových doufal, že by jim jeho o rok starší bratr mohl poskytnout alibi.

Když se z koupelny, která patřila k jejímu pokoji, ozval zvuk tekoucí vody a následně se z ní vynořil student Fakulty informatiky, kterého použila ve své výmluvě, nejradši by si nafackovala.

„Já..." s provinilým výrazem se obrátila zpět na studenta Lékařské fakulty.

„Chceš to zkusit ještě jednou?" povytáhl vyzývavě obočí Dean. V jeho očích se odráželo, jak moc si onu situaci užíval. V onu chvíli byl on pánem hry a to se mladší dívce ani trochu nezamlouvalo.

Ačkoli ona i Mason byli plnoletí, stále se vytratili, aniž by někomu něco řekli nebo alespoň poslali zprávu. Nepochybovala, že je oba čekala dlouhá a nudná přednáška. Naštěstí Deanovi neuniklo, jak unaveně brunetka vypadala, a tak se to rozhodl nechat na později, za což mu Vicky byla nesmírně vděčná. Po rychlé sprše a obléknutí do pyžama, padnula do postele a okamžitě propadla do bezesného spánku, který k její nelibosti trval mnohem kratší dobu než by si přála. Slíbila totiž Georgii, že si udělají holčičí výlet, a tak musela vstát čtyři hodiny poté, co zalehla do postele. Jak ji trefně upozornil Dean, když jí v kuchyni podával hrnek s kávou, mohla za to proklínat jen samu sebe.