Králové školy

Kapitola 44: Překážka jménem Victoria

Připravena na dnešní schůzi, Princezničko?

Sage opravdu věděla, jak člověku zkasit náladu.

Absolutně ne. Nemůžeš říct, že mi nebylo dobře?

Že jí to neprojde věděla ještě předtím, než onu zprávu odeslala. Zkusit to však musela. Bella na obědě navrhla návštěvu kavárny, přičemž jí vypadlo, že jeden ze členů jejich partičky nemohl. Zatímco všichni souhlasili, brunetka na ně mohla pouze vrhat smutné pohledy, kterými si vysloužila příslib, že příště to naplánují na den, kdy s nimi bude moct jít i ona.

Bohužel. Čeká vás další výlet. Haf!

Nakrčené obočí bylo jasným znakem, že zpráva vysloužilé Princezny její svěřenkyni zmátla.

To má být nápověda? Pokud jo, tak nestojí za nic. V útulku jsme už byli, Sage.

Telefon schovala do kapsy, když se otřásla zimou.

„Kdo by chodil malovat ven, když celý poslední týden pršelo?“ zafňukala jedna z dívčiných spolužaček.

V tomhle musela dát Vicky Cleo za pravdu. I přes nepřízeň počasí však mohla vzniknout zajímá díla. Navíc brunetka kolem sebe měla lidi, kteří by pro ní udělali cokoli.

„Vezmi si mou bundu,“ přehodil brunetce, která byla o více než deset centimetrů menší než on, přes ramena svou bundu Joshua. „Klepeš se,“ obhájil své gesto, když se na něj Vicky zamračila.

„Máš o mě starost?“ povytáhla laškovně obočí.

„Jistě. Od koho bych si pak kopíroval zápisky z hodin, který prospím, kdybys byla nemocná?“ povytáhl jeden koutek úst do úšklebku, načež se pokusil uhladit vlasy, které dívce kvůli větru vylézaly z culíku.

„To je tak těžký prostě říct, že ji máš rád?“ zamumlal si pro sebe Ronan, kterého už začalo unavovat, jak slepí jeho dva přátelé byli. Na to, aby však něco řekl nahlas, neměl dostatek odvahy. A navíc se jim do toho nechtěl motat. Tohle byla jejich záležitost. A ať mu těmi svými tanečky lezli sebevíc na nervy, stále to byli jeho přátelé, takže byl ochotný to pro ně vydržet.

„Některé lidi bych nejradši vzala něčím tvrdým po hlavě už jen proto, že je vidím jak se chystají otevřít pusu,“ zamumlala nevinně brunetka, když dorazila ke stolu, který náležel zástupcům Fakulty umění a designu.

„Prostě si ho nevšímej,“ poradila své svěřenkyni zrzka.

„Vždyť jsem ji ještě ani nepozdravil,“ hájil se světlovlásek, který seděl rozvalený přes dvě židle.

„Výjimečně nemyslím Emmeta,“ odložila si věci na stůl, načež si sundala bundu, kterou měla přes sáčko náležící k uniformě Princezny. Prsty lehce přejela přes výšivku korunky, načež kývnula hlavou ke stolu Ekonomické fakulty.

„Odchytil si mě Vernon, mentor mého oboru. Stavil se za ním mentor Fotografie s tím, že měli vybrat ze svých prváků opět fotografy na ten Haf výlet a on zvolil Matea. Jenže mu to bylo zamítnuto,“ začala s vyprávěním Victoria.

Zrzavé dívce zacukaly koutky úst, když její svěřenkyně nazvala následující akci připravenou pro Princezny a Prince jako Haf výlet.

„Ptal se proč a dostalo se mu odpovědi, že Královně se nelíbí, že by měli jezdit ti samí,“ pokračovala brunetka se vší vážností.

„Minulý rok jezdili téměř neustále ti samí. Prostě se berou ti nejlepší v danou chvíli. A pokud to jsou ti stejní, tak jedou oni,“ nedávalo zrzce smysl ono obhájení.