Králové školy

Kapitola 46: Tělo mrtvého prince

Některé nápady jsou dobré, jiné neutrální, další spíše špatné. A pak tu jsou takové, které se dají považovat za katastrofální. Právě tak by mladinká studentka prvního ročníku oboru Malba označila nápad své mamky. S jistotou věděla, že nebyla jediná, komu to přišlo postavené na hlavu. Ani Mason neskákal nadšením z toho, že by měl strávit páteční odpoledne ve společnosti namachrovaného frajírka, za nějž Prince Fakulty umění a designu považoval. Z toho důvodu se rozhodl zašít u sebe v pokoji na tak dlouho, jak to jen bylo možné. Takové privilegium Vicky neměla. Jelikož se jednalo o jejího hosta, musela být co nejvíc zdvořilá. Alespoň ji tedy o to žádala Georgia, když se ráno potkaly v kuchyni.

Se zavřením vchodových dveří se brunetka obrnila, připravena na příval rýpanců a rádoby vtipných poznámek. Když se žádná nedostavila, pohlédla zmateně na Prince, jež měl své delší vlasy k jejímu překvapení rozpuštěné. Většinou je nosíval vyčesané v culíku nebo alespoň jejich vrchní část staženou gumičkou, která byla podobné barvy, jako jeho vlasy. Když se na cestě od budovy Fakulty umění a designu zmínil, že toho v noci moc nenaspal, protože cvičil na klavír, nepřikládala tomu nijak zvlášť velkou váhu. Nyní však měla dojem, že pokud si brzy nelehne, usne ve stoje. Vzala ho proto do obývacího pokoje, kde si mohl odpočinout. Sama se vydala do kuchyně, kde se pustila do přípravy menšího občerstvení.

V okamžiku, kdy se zvonek rozezněl domem, vydala se brunetka otevřít dveře. Onen zvuk byl znamením pro Masona, že může vylézt ze své nory, aniž by mu hrozilo, že se ocitne sám uprostřed hádky Princezny a Prince jedné z fakult Univerzity Nelsona Rotchilda. Při vítání svých nejbližších přátel, jež dorazili pohromadě, o čemž brunetka věděla díky jejich společné konverzaci na jedné ze sociálních sítí, přišla dívce zpráva, jež ji přiměla nahlas zaúpět.

„Vicky?“ oslovil brunetku Mason, který akorát sešel schody.

„Píše mi mamka,“ otočila se jeho směrem, aniž by na něj pohlédla. Její šedé oči těkaly po displeji mobilního telefonu. „Nestíhá, máme si objednat pizzu a užít si večer bez dozoru. Myslí si, že se nestihne vrátit dřív než v jedenáct.“

Iluze o větším množství společně stráveného času, jež měla před stěhováním, se rozplynuly už dávno. Přesto na její tváři bylo patrné zklamání. Důvod byl prostý. Tohle celé byl Georgiin nápad. Jistě, Vicky ráda trávila čas se svou partičkou přátel, a také samozřejmě s Masonem, Benem a Deanem. Dokázala si představit, že si to skvěle užijí. I tak jí ale štval fakt, že i přesto, že to naplánovala sama Georgia, nebyla schopná se dostavit.

„No,“ odkašlala si brunetka, „půjdu dodělat jednohubky, vy si udělejte pohodlí, pusťte si telku, v konferenčním stolku jsou nějaký stolní hry...“

„Vicky,“ oslovil ji hnědovlásek, ale dívka i přesto zmizela v kuchyni.

„Půjdu jí pomoct,“ oznámil Mateo, načež šťouchnul do Joshe. „Ty pojď se mnou.“

Dva studenti Fakulty umění a designu nebyli jediní, kdo se k brunetce v kuchyni přidal. Masonovi též neuniklo, jak moc byla Vicky zklamaná. Chtěl jí proto být na blízku. Netrvalo však dlouho, aby pochopil, že to nebylo tak úplně potřeba. Prkýnko prudce odložené na stůl způsobilo ránu, jež přiměla přítomné sebou trhnout. Jeden z nich se vzpamatoval rychleji než ostatní a pohotově přistoupil k dívce, opatrně si od ní přebíraje nůž. Místo toho, aby však něco poznamenal nebo jí kázal, že by měla být opatrnější, přitáhl si k sobě prkýnko a pustil se do krájení zeleniny, nechávaje Vicky dostatek času na zklidnění.

„Víš, že máš v obýváku dost možná mrtvýho nejhezčího kluka z naší fakulty?!" pronesla dramaticky Bella, když se jako neřízená střela přiřítila do kuchyně.