Králové školy

Kapitola 16: Pozdě, pozdě a znovu pozdě

Vůně čerstvé kávy se linula autem. Řidič vozidla se soustředil na cestu před nimi, zatímco jeho spolujezdkyně si broukala melodii, jež se tiše linula z rádia. V každé ruce svírala jeden kelímek s kávou, pro než se stavili v kavárně po cestě k budově Fakulty umění a designu. Přestože Ronan kávu nepotřeboval, ochotně zastavil, aby brunetka mohla onem horký nápoj zakoupit pro sebe a hnědovláska, se kterým oba trávili ve škole hodně času.

„Brácha včera doma oznámil, že chce skončit s vysokou a začít cestovat," svěřil brunetce mladík.

Ta pouze kývnula hlavou na znamení, že jej vnímá. Nechtěla mu do jeho slov nijak vstupovat. Ronan nebyl člověk, který by mluvil jen tak. Toho už si všimla. Pokud tedy začal sám od sebe a ještě ke všemu tak vážným tónem jako nyní, muselo ho něco trápit a ona nechtěla riskovat, že by po jejím zásahu v mluvení raději přestal.

„Mamka šílela a táta mu řekl, že jestli odjede, tak ať už se ani nevrací," dostal ze sebe.

Vicky se kousnula do rtu, nejistá si tím, co by na to měla říct. Ať ji napadlo cokoli, nic se nezdálo vhodné. „Můj táta mamku podváděl s mladší ženskou. Nakonec se rozvedli, on si s ní koupil nový barák a mamka si našla Paula," vydechla nakonec. „Zatímco táta zůstal ve stejném městě, my se přestěhovaly na kilometry daleko. Neviděla jsem ho od chvíle, co jsme odjeli. Ani mi nezavolal."

„Není rodina každého tak trochu v háji?" zauvažoval bloňďáček po dívčiných slovech.

„Pravděpodobně. Žádná rodina není perfektní," přikývla, usrkávajíc kávu, díky níž cítila, jak jí tělem začíná proudit energie, jíž zoufale potřebovala.

Druhý školní týden se chýlil ke konci. Onoho dne ji kromě přednášek čekala ještě schůzka s mentory ohledně univerzitní soutěže. Vernon potřeboval od ní a Joshe vyplnit přihlášku a vysvětlit jim, co se od nich očekává, a co přesně pro ně to, že se stali kandidáty jejich třídy, znamená.

„Jestli to bude trvat dlouho, tak mě asi trefí šlak. Zapomněla jsem totiž na ten nákres na zítřejší praktickou hodinu a opravdu si nemyslím, že by bylo vhodné, kdybych hned první práci neodevzdala,“ přiznala se provinile. Podle šoku, jež se odrážel v Joshuových očích, nebyla jediná.

„Do háje... Já věděl, že jsem chtěl včera večer ještě něco udělat,“ plácl se mladík do čela. „Táta na mě vytáhl nějaký účty a já u toho usnul.“

„Máte ještě dnešní večer,“ pokoušel se dvojici uklidnit Ronan, který spolu s nimi mířil do vstupní haly, kde se mimo jiné nacházela i vrátnice a čtyři majestátní schodiště.

„Záleží na tom, v kolik se dostaneme domů. Co když to s Vernonem bude na dlouho?“ vyšpulila Vicky zoufale spodní ret.

„Počkám na tebe a až dorazíme, můžu ti pomoct,“ navrhl bloňďáček ochotně.

„Jsi hodný, ale dneska pojedu domů s Benem. Taky ho dneska čeká tahle schůzka, jen on stojí na opačné straně barikády než já,“ uchechtla se.

Bloňďáček s přikývnutím popřál dvojici hodně štěstí a hlavními dveřmi opustil budiovu Fakulty umění a designu.

„Vernon říkal, že se s námi sejde u vrátnice, viď?“ ujišťovala se Vicky, že si slova svého mentora pamatovala správně.

„Jo. Čekal jsem, že dostaneme přednášku, že jdeme o pět minut dýl než stanovil, ale vypadá to, že on má ještě větší zpoždění než my,“ zasmál se, zatímco brunetka se snažila ze své kabelky vylovit zařízení, které otravně bzučelo.