Shadows Behind You // h.s.

XXXV. Lonely

Z pohledu Liama:

Ležel jsem na posteli a poslouchal déšť. Do té doby než jsem uslyšel tichý hlásek patřící Madison. Po chvíli jsem uslyšel klavír a Harryho. Můj úsměv na rtech se vytratil.

Madison mi přišla velice atraktivní už od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděl. Tak nějak se mi líbila ta její odlišnost od jiných dívek. Dívky v jejím věku většinou chodily na všelijaké párty a pařily až do rána. Ona byla taková ukázková dcera. Já být její rodič, byl bych na ní velice pyšný. I její styl oblékaní byl vždy hezký. Není moc na velké výstřihy a pokud si ho vezme, tak to působí více elegantně, než vyzývavě.

Vždy jsem chtěl mít takové děvčátko pro sebe. Harry byl někdy tak zaslepený, že si ani nevšímal, jak pro ni všichni přechováváme city.

Druhého dne ráno:

Zaklepal jsem na dveře pokoje Mady. Pořád se nikdo neozýval, a proto jsem vstoupil dovnitř. Nikde nebyla. Její peřina byla srolovaná u spodní části postele.

„Mady? Kdepak jsi?" zeptal jsem se a rozhlížel jsem se po pokoji, jestli tu není někde ta potvůrka schovaná.

„Liame," ozve se její tichounký hlásek za mými zády.

„Ty malá potvůrko, kdepak jsi byla? Vystrašila si mě," řekl jsem a přijal jsem její natažené ručičky pro objetí.

„Li, já jsem včera šla spát k Harrymu. Omlouvám se, že jsem tě neposlechla, ale měla jsem strach," šeptala mi tiše do hrudi a její očka se zaplavovala slzami.

„Zlato, nevěděl jsem, že máš strach z bouřky. Přišel bych za tebou, nebo si mohla přijít ke mě. Víš, že bych tě vždy ochránil," odpověděl jsem jí a políbil ji do vlasů.

„Utekla jsem od Harryho. Uvědomila jsem si, že jsem tím porušila pravidla a taky jsem si uvědomila, že byla chyba za ním chodit," řekla tichounce.

„Hmm, to jsi teda zlobivá holka. Víš, že zlobivé holky si zaslouží lekci?" zasmál jsem se a chytil ji pevněji v objetí, aby mi neutekla.

„Já jsem ale hodná holka," namítla s úsměvem na rtech. Měla zase ty svoje dolíčky na tvářích.

„Opravdu? O tom bych mohl silně pochybovat," odpověděl jsem jí a ze svého objetí jsem ji svalil na postel a vyhoupl jsem se na ni tak, abych se mohl jemně posadil na její stehna.

„Jsi lechtivá, koťátko?" zeptal jsem se s šibalským úsměvem na rtech.

„Nejsem," řekla s červenými tvářičkami.

„Ale, ale ty jsi zlobivá holka, zlato. To chce trest. Takhle mi lhát?" zašeptal jsem svůdně.

Jemně jsem se přiblížil k jejím rtům. Měl jsem trochu strach z její reakce. Spojil jsem naše rty a začal jimi pomalu pohybovat. Mady se přidala a z obyčejného polibku se začalo stávat opravdu vášnivé líbání. Bylo to tak moc příjemné. Otupila mi všechny smysly. Stylesovi není dost dobrá? Vždyť líbá jako ďábel.

Mé ruce zabloudily k jejím bokům. Z úst jí uniklo kňučení.

„Shhh, kitten," zašeptal jsem do jejich rtů. Vzrušovala mě takovým způsobem. Harry si jí nikdy nedokázal pořádně vážit.

„Li, prosím," zakňučela znovu a v jejich očích se odrážel chtíč.

„Zlatíčko, to nejde. Jsi přece Harryho," zašeptal jsem. Chtěl jsem vědět, co mi na to odpoví.

„Nejsem Harryho a nikdy jsem taky nebyla," odpověděla mi. Její odpověď mi vykouzlila úsměv na tváři. Políbil jsem jí na nosík, nad čimž se jí na rtech vytvořil zářivý úsměv.