Shadows Behind You // h.s.

XIX. Stockholm syndrome

Zvednul jsem Maddy do svého náručí a pozoroval jsem její andělskou tvář. S klukama jsme vyšli ze sklepení, jediný Louis tam zůstal, aby si udělal lepší náladu. Otočil jsem hlavu k Niallovi a zeptal jsem se ho: ,,Máš tu injekci?"

Jen přikývl a vyndal ji z kapsy své mikiny. Sundal vršek z jehly a přišel blíže ke mě a Maddy.

,,Jsi si jistý, že to chceš udělat? Svoje činy už nemůžeš vrátit. Bude zase smutná jako minule. Uteče ti a zamkne se v pokoji. Týden a půl jsem ji slýchával jak plakala a nadávala, že chce být doma," řekl svůj krátký monolog. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale pak jsem jej suše odbyl.

,,Mám své plány," odpověděl jsem s neutrálním výrazem na tváři.

,,Tak dobře," odpověděl a s jehlou se přiblížil k její ruce. Rychle jehlu zabodl a vstříknul obsah ve stříkačce do její ruky. V tu chvíli se Maddy vzbudila a vystrašeně zaječela. Koukala se chvíli okolo a když uviděla Nialla se stříkačkou v ruce, otočila se na mě. Její výraz říkal jasné 'zabiju tě ty bastarde'.

Začala mi bouchat pěstmi do hrudi, ale nijak jí to nepomohlo. Spíše jí to rychleji uspalo. Začala více mrkat očkama, což byl znak toho, že se jí nejspíš dělají mžitky před očima. To je jen dobře, za chvíli bude mimo.

,,Nesnáším tě, shníj v pekle!" vyštěkla a už šlo vidět, že je dost mimo.

,,Taky tě miluju, koťátko," odpověděl jsem a zasmál se tomu. Neříká to její pravé já, jen je už nadrogovaná, takže neví co mluví. 

Nebo taky ne.

Oči se jí zavřely a mě nezbývalo nic jiného, než ji odnést do mého pokoje. Musím jí tam zamknout, ať nikam neodejde. Ještě by se o něco pokusila a já bych jí musel zase uklidňovat nebo přinejhorším přivazovat k posteli. 

Někdy si říkám, jak se může v některých chvíli cítit. Nejvíce by mě zajímalo, nad čím přemýšlí. Už od mého velmi mladéhověku jsem toužil o schopnosti číst lidem myšlenky. Být něco jako super hrdina a předpokládat každý pohyb nepřítele a slyšet každou myšlenku mých nepřátel. Jak by se moje práce zlehčila. Věděl bych vše. Byl bych něco jako nepřemožitelný vůdce Londýnské mafie. Vlastně to už jsem.

Jsem hlava té největší mafie v Evropě a UK. Kdokoliv na koho se podívám, se přede mnou plazí jako podělaný pes. Každý splní můj rozkaz. 

Tedy až na jednu osobu. 

Ta osoba mi zrovna spí v náručí. Dost znepokojující. Nejsem zvyklý na to, že by mi někdo někdy odmlouval. Už když jsem byl malý kluk mě otec vychoval tak, že za nás ostatní lidé dělají věci, které by mě mohly zdržovat od priorit. Nikdy jsem nebyl typ, který by měl být za něco vděčný. Až do teď.

Motá mi tak neskutečně hlavu. Už ani sám nevím jestli je moje kurva nebo moje kotě.

____________________________

Položil jsem ji na postel a přikryl jí mojí modro-bílou pruhovanou peřinou. Maličko se ošila a něco zamumlala do polštáře. Ta holka mě snad nikdy nepřestane překvapovat. 

Ucítím také mírnou únavu, a tak přejdu ke dveřím, které bezpečně zamknu a klíč schovám do zásuvky mého pracovního stolu. Svléknu si tričko a jdu si lehnout na druhou půlku mé postele. Nezbývá mi se šoupnout k Maddy a přikrýt se mojí peřinou. Mohl jsem si donést deku, která je položená na menším křesle vedle mého pracovního stolu, ale jsem na to ale až moc líny, a spát po jejím boku je mnohem příjemnější. Zavřu tedy oči a poklidně usínám.

____________________________

Najednou mě vzbudí jemné ťukání něčeho do mé ruky. To jemné ťukání způsobuje nikdo jiný, než Madison. Když otevřu oči, vidím že se na mě dívá svým pohledem vraha. Chápu jí, že je naštvaná, ale je s tím tak trochu strašidelná.

,,Harry, co tady děláš? Naposledy si pamatuju jen, že jsem byla s Bay v tom sklepě a pak si mě chytil a pak útržky Nialla, který u mě stál. To je asi všechno," zeptá se tiše a já přemýšlím, zda být hodný nebo jí říct, že mě nasrala jako ještě nikdo před ní.

,,Tak za prvé jsem u sebe v pokoji, takže by ses měla ptát spíše, proč si tady ty," zasmál jsem se a ona se také mile usmála. To je dobré znamení. Třeba není moc naštvaná. Nebo byl vedlejším účinkem toho uspávadla zapomenutí několika věcí, co se staly. To je jen dobře. Budu se chovat, že se nic nestalo.

Usměju se na ní a pohladím jí po tváři. Ok vypadáto, že je všechno dobrý.

Z pohledu Madison:

Vážně se teď chová jakoby se nic nestalo?! Jeho 'jsi jen kurva' se podle něj také asi nikdy nestalo. Mám ho plné zuby! Jak si to jako představuje? Jsem hodná, ale tohle všechno překročilo mé hranice ovladatelnosti.

,,Daddy, jsem tvoje malá kurva? Nemám třeba ležet u tvých nohou a prosit o to, ať mě ojedeš?" jedovatě zasyčím a zvednu se z postele. Dívám se mu pořád do očí a s pozoruji, jak začíná být nasraný. Skvěle...

,,Madison! Nechej toho! Sama víš, že jsem to nemyslel tak úplně vážně. Řekl jsem to, protože jsem byl nasraný! Takže přestaň být uražená, protože je ti to stejně prd platný," 

Chvíli rozdýchával svůj vztek a poté klidných hlasem řekl: ,,Pojď zpátky tady ke mě," 

Pořád jsem však stála na místě a byla jako přikovaná. Jen s povzdechem vstal a přiblížil se ke mě. Nemohla jsem se pohnout. Jeho ruka se přiblížila k mé tváři, kterou jemně pohladil. Automaticky jsem zvedla hlavu, abych mu aspoň viděla do tváře. Slabounce se na mě usmál a svůj obličej přiblížil k tomu mému. Naše tváře od sebe dělily jen centimetry.

,,Víš že jsem ti schopný odpustit téměř cokoliv?" zašeptal mi do tváře a jeho mentolový dech mě zašimral na líčku.

Jeho rty se spojily s těmi mými. Nedokážu mu odolat. Prostě to nejde, toužím po tom, i když vím, že je to špatné. 

Zakázané ovoce však chutná nejlépe.

Flashback

,,Dnes jsem si pro vás připavila prezentaci na téma Stockholmský syndrom," řekne malá Madison před její třídou a všehchny děti zpozorní. 

,,Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti na pachateli. Například unesená osoba a její únosce," začne říkat obsah své prezentace, která je doplněna plno obrázky. 

Jako vždy si na prezentaci dala malá Madison práci, aby všem dokázala, že je nejlepší. 

End of flashback

Asi mám Stockholmský syndrom...

_________________________________

* Neskutečně moc vám všem chci poděkovat za vaši neustávající podporu. Nikdy bych neřekla, že může tento příběh překonat hranici 5k přečtení a teď se blížíme k 10k. Jste šílení.

* Takže doufám, že si příběh užíváte tak stejně, jako já, když ho píšu. Jsem naprosto šťastná, že zde mám své věrné čtenáře. Mám vás moc ráda.

Oprava 13.8. 2022