Shadows Behind You // h.s.

V. I'm sorry, Maddy

Ti idioti mi neustále šli za zadkem, což mě opravdu znervózňovalo. Šla jsem kvůli mému zranění opravdu pomalu. 

Potřebuju se jich zbavit, abych mohla nepozorovaně za Bayley. Zakňučela jsem a rychle jsem si nemotorně sedla na zem a začala hrát naprosté divadlo, že mě ten kotník neskutečně moc bolí. 

,,Není ti něco? Mám zavolat Harrymu?" kleknul si ke mě jeden z těch hlídačů. Využila jsem situace a z kapsy vytáhla už připravený pepřový sprej.

,,Nemyslím si," řekla jsem a tomu, který u mě klečel jsem nastříkala obsah spreje do obličeje. Rychle jsem se zvedla a chtěla to nastříkat i tomu druhému. Jenže byl dostatečně rychlý a podařilo se mu vyškubnout mi lahvičku z rukou a odhodit sprej někam za něj. Jsem proti němu naprosto bezbraná.

S naštvaným výrazem se ke mě nebezpečně rychle přibližoval. Když už mě držel za ramena, nenapdalo mě nic lepšího než jej kopnout mezi jeho mírně rozhročené nohy. Podařilo se mi to a on se bolestí svalil na zem. Jako záruku, že po mě nepujde jsem doběhla pro pepřový sprej a rychle muj jej nastříkala do obličeje. 

Tak fajn, to by bylo.

Oba dva se svíjeli v křečích, a tak jsem vrámci možnosti běžela na místo určení. Běžela jsem po prázdné ulici a pořád se ohlížela za sebe, jestli za mnou někdo nejde. Měla jsem obrovský strach, že nás chytí...

Zanedlouho jsem se ocitla u lesa a procházela jsem hlouběji a hlouběji po vychozené cestičce. Cestu mi tady může zkřížit maximálně tak zajíc nebo srnka, protože tady moc lidí nechodí. Maximálně lidi v mém věku, kteří zde kouří a popíjejí alkohol. Prošla jsem kolem spadnutého stromu a vybavila se mi jedna vzpomínka.

_____________________________

,,Hej, Bayley, počkej na mě," zasmála se malá dívenka s copánky.

,,Pohni, nebo to nestihneš !" křikla na malou copatou dívenku a ta k ní běžela, co jí nohy stačily.

,,Mám krátké nohy a nejsem tak rychlá jako ty," pípla a na oko se urazila.

,,Tak si dáme přestávku," navrhla dívenka v růžových šatičkách, které byly celé od bahna.

,,Zahrajeme si na schovávanou ?" usmála se ta copatá.

,,Tak jo, ale ty se půjdeš schovat, jo?" řekla holčička a z tváře si otřásla průhlednou pavučinku, která se jí tam dostala, když se snažily dojít na jejich tajné místečko.

,,Dobře a počítej do dvaceti," řekla malá princezna a hrála si se svými copánky.

,,Já do dvaceti neumím," zašklebila se na copatou a pak se podívala na své špinavé balerínky.

,,Tak do deseti ?"

,,Jo," zakývala hlavou a otočila se čelem ke stromu a počítala.

,,Jedna...dva...tři...čtyři...pět...šest...sedm...osm...devět...," počítala ta malá špindíra.

,,Aaaa," zakřičela ta copatá.

Vrhnul se na ni nějaký pes a ona křičela bolestí a pravděpodobně i strachem. Pes se jí zakousl do nohy a nechtěl jí pustit. Z dálky se ozvalo:

,,Fuj! Nesmíš! Maggie!" křičel nějaký muž. Vypadal mladě. Měl kudrnaté vlasy, zelené oči a na ruce tetování.

,,Bolí tě to?"

_____________________________

Bylo mi sedm a ten pes mě pokousal tak, že do konce života mám přes lýtko obrovskou jizvu. Pamatuji si to velice živě, protože jsem na té noze měla sedm stehů. Dále jsem už nevzpomínala a pospíchala za mou kamarádkou na myslivecký posed. Došla jsem tam a ona už tam seděla.