Shadows Behind You // h.s.

III. Is she dead ?

Probudila jsem se na staré, špinavé matraci v nějaké moc nepoužívané místnosti, nacházející se pravděpodobně ve sklepě. Než si moje oči zvykly na tu tmu dívala jsem se do blba a přemýšlela, co se to děje. Po chvíli jsem se podívala na své končetiny a zjístila, že jsou svázané nějakým pevným lanem. Začala jsem křičet:

,,Pomoc! Je tady někdo?" křičela jsem, co mi hlas stačil, ale měla jsem sucho v krku, proto se můj hlas zlomil.

Slyšela jsem nějaké kroky, které se přibližovaly. Najednou jsem slyšela, že někdo zachrastil klíčemi na druhé straně dveří. Ten někdo vsunul klíč do zámku a dveře cvakly a pak při otevírání strašidelně zaskřípaly, až se mi z toho zježily chloupky na krku.

,,Dobré ranko, kotě," řekl povědomý hlas toho muže, který přinesl Bayley do třídy.

,,I might never be your knight in shining armor. I might never be the one you take home to mother..."

,,Kdo jste?" zeptala jsem se tichým hlasem.

,,To tě nemusí zajímat, zlatíčko," řekl rázným hlasem a podíval se na něco vedle mě. Podívala jsem se tam také a spatřila tělo mé kamarádky.V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce.

,,But if you like causing trouble up in hotel rooms and if you like having secret little rendezvous..."

Nehýbala se. Nezvedal se jí ani hrudník a její kůže byla nepřirozeně šedá. Rychle jsem se překulila na kolena a se zavázanýma nohama a rukama se k ní plazila. Když jsem byla u ní otočila jsem jí z boku na záda a uviděla díru od kulky na jejím čele. Rychle jsem svoji kamarádku sesunula ze svého klína a začala křičet. Muž se začal jen zlověstně smát a tím ve mě vyvolával ještě větší strach, než jsem měla předtím.

,,Ne, prosím. T-to není pravda ? Jak- jak jste mohl ?!"

_______________________________

,,I might never be the hands you've put your heart in or the arms that hold you any time you want it,"

,,Mady, neboj se, už jsi doma," ozval se velice známy hlas mého nevlastního otce Cola.

,,Byl to jenom špatný sen. Neboj se," chlácholil mě a já aktuálně vstřebávala všechno, co se stalo. Vlastně nestalo, protože to byla jen noční můra.

,,Cole, kde je Harry? Já byla jsem ve škole a teď jsem tady a  ublížilila jsem si, protože jsem se ho lekla," ptala jsem se ho do jeho hrudi a po tvářích mi stékaly kapičky horkých slz, které se vsakovaly do Colova černého, volného trička, které měl právě teď na sobě.

,,Neboj se, Styles nám dal ještě poslední týden, aby se ti ta noha nějak zahojila a potom ho vyplatíme a vše bude takové, jako předtím. Jo, ještě ti volala Bayley. Nechtěl jsem to brát, tak jí zavolej, ať o tebe nemá strach, ano?" řekl.

,,Dobře, já jí zavolám," odpověla jsem nejistě a čekala, až Cole konečně odejde z mého pokoje.

Vytočila jsem číslo mé nejlepší kamarádky a při vytáčení se mi vybavil ten strašný sen. Nepříjemně mě při té představě zamrazilo. Stejně, jako v tom zatraceném snu.

,,Kámo, jsme v prdeli," řekla do telefonu a já se potichu zasmála nad tím, jak je dneska stručná.

,,Jo, to teda jo," vyšla ze mě tato věta obsahující dvě jo. Na nic lepšího jsem se v tuto chvíli nezmohla.

,,Kde vlastně jseš?" ozvalo se z telefonu.

,,Ehm, doma v posteli," řekla jsem a nechápala, proč se mě na to sakra ptá.

,,Ooo vykonávám úplně stejnou činnost," zasmála se, ale mě do smíchu opravdu nebylo, protože jsem cítila, že nejsem v úplném bezpečí.

,,Nevíš náhodou, jak jsme se sem dostaly?" zeptala jsem se.

,,Nemám tucha," stručně odpověděla a znova se zasmála.

,,Nápadobně..." dodala jsem.

,,Rodiče říkali, že Harry mým rodičům dal čas ještě týden a že ty peníze s klidem zaplatí," řekla jsem šťastně ,, takže ani nemusím utíkat, protože jsem v suchu," dořekla jsem.

,,Kdo je Harry?" zeptá se Bayley, ale poté dodá, ,,nebo víš co, je mi to vlastně jedno. Nerada ti ale kazím tvé iluze, jenže slyšela jsem, že tvůj taťka a ten můj se přes telefon bavili o tom, že ty peníze prostě nemají," řekla vážně.

,,Myslíš to vážně?" zeptala jsem se překvapeně. Myslela jsem, že by mi Cole nikdy nelhal.

,,Jo, nechtěla by ses někde za chvíli sejít ?" zeptala se.

,,Klidně, ale kde?" zeptala jsem se.

,,Na našem tajném místě?" navrhla.

,,Tak za pět minut?"

,,Za pět minut,"

Ukončila jsem hovor a rychle odhrnula peřinu z mého těla. Podívala jsem se na svůj bolavý kotník a uvědomila jsem si, že dojít na naše místečko nebude zase tak snadné. Pokusila jsem se na nohu postavit a nečekaně to až tolik nebolelo. Kotník jsem měla zpevněný obvazem, takže to nebylo tak strašné.

Došla ke skříni, ze které jsem vytáhla bundu a šálu. Už bylo Září, a tak nebylo zase moc teplo, jako o prázdninách. Na sobě jsem měla pořád stejné oblečení, které jsem měla ve škole, takže jsem se nemusela převlékat do něčho jiného. S trochu bolestnou grimasou jsem sešla schody a vydala se k vchodovým dveřím, kde mě zpozorovali máma s Colem.

,,Kam prosím tě jdeš? Máš přece ležet!" okřikla mě mamka, ale na její výchovný kecy teď opravdu nemám čas. Jde mi o krk, takže až bude vše tak jako kdysi, může mi vynadat.

,,Jdu za Martinem," zalhala jsem. Neveřím jim už ani slovo, stejně tak jako mému vlastnímu otci. Nezajímám se o něj, protože je to jen zasranej alkoholik a gambler. Nikdy mu na mě nezáleželo...

Vyšla jsem ven z domu a do mých růžových tváří mě uhodil chladný podzimní vítr. Miluju podzim, takže mi tohle počasí vůbec nevadí. Právě naopak miluju skákání do hromady listí, miluju ten neposedný vítr, miluju tu barevnost listí, které se ještě zuby nehty drží na stromech, které se už chystají na zimu.

Trochu nejistou chůzí jsem došla k vchodové brance, kde mě čekalo nemilé překvapení v podobě dvou neznámých mužů.

,,Ehm, dobrý den," pozdravila jsem a čekala, že něco odpoví, ale oni mě zastavili a jeden z nich konečně promluvil :

,,Kam chcete jít?" Ale ne. Musí to být Harryho lidi, proč by se mě jinak ptali kam jdu.

,,Jdu za svým kamarádem Martinem O'Conellem. Potřebujete ještě něco vědět?" začala jsem na ně být opravdu nepříjemná, protože mě štvalo, že si tady zavřená jako ptáček v kleci.

,,Ne, slečno, ale musíme jít s vámi, jakožto vaše ochranka," řekl jeden z hlídačů a tím mi opravdu zkazil plány. 

Po chvíli pomalé chůze mě však napadl geniální plán, jak se jich zbavím. Vzpoměla jsem si, že v kapse mé bundy mám pro případ nouze pepřový sprej...

_________________________

V mediích máte Madison.

Oprava 8.8. 2022 (Poznámka: moje vyjadřovací schopnosti stály fakt za to :D )