XIII. Come on! Run!

5.3K 140 26
                                    

Z pohledu Bayley:

Útěk?

Ach jistě, zdá se vám pošetilé utíkat před mafiány, kteří mají pod palcem pomalu celou Británii? Mě vlastně ne a mé nejlepší kamarádce nejspíš také ne. Jaká je pravděpodobnost, že se z tohoto opevněného vězení dostaneme? To vám zatím neřeknu, protože jsem neměla možnost utéct, ale teď se naskytuje velice vhodná příležitost, které se přeci musí využít. 

Možná, že mají celou Británii pod palcem, ale v lesích jejich vševidoucí kamery nejsou. Maximálně, tak fotopasti, ale pochybuji, že mě bude Louis Tomlinson chytat po lesích pomocí fotopastí jako nějakého medvěda.

Z pohledu Madison:

,,Můžeme jít prosím do obývacího pokoje?" zeptám se jednoho z těch hlídačů.

,,Jistě, ale nikde jinde," odpoví mi mile a já s Bay jsme šťastné jako blechy, že nám to zatím vychází, ale svoje nadšení na sobě nedáváme znát. Opouštíme moderně zařízenou kuchyň a přesouváme se do prostorného obývacího pokoje.

,,Dáte si něco dobrého?" zeptá se nás ta paní služka, která mi předtím podala můj talíř s večeří.

,,Myslím, že ne," odpovím a s Bay si společně sedneme na gauč.

,,Za hodinu přijedou pan Styles společně s panem Tomlinsonem a bylo mi nařízeno, aby jste si oblékly tyto šaty. Nebylo mi řečeno proč, ale pokud budete odporovat tady Marty a Mark se o to mají postarat," ukáže na ty dva hlídače, kteří stojí vedle ní.

,,Ehm dobře. Máme si to obléct teď?" zeptám se a prohlížím si úhledně poskládané šaty, které žena drží v rukou.

,,Ano, pan Styles říkal, že během hodiny budou zpátky," řekne žena a mě se pravděpodobně zastavilo srdce. Během hodiny? To je nestihneme zmást a k tomu ještě utéct do bezpečné vzdálenosti, kde by nás nenašli během první hodiny hledání.

,,Jdete dámy? Nebo vám máme pomoct!" okřikl nás jeden z těch odporných hlídačů.

,,Už jdeme!" zakřičí na ně Bay.

Žena nám podá ty krásné šaty a já už to nemůžu vydržet a chci si je prohlédnout, a proto šaty uchopím za rukávy a ony se rozbalí z úhledného seskládaného stavu. Jsou opravdu nádherné. Celé je zdobí lehce nařasená krajka, která mi připomíná babiččiny záclony, které mívala na chatě, kde jsem jezdívali každé léto. Jsou opravdu moc nádherné. Určitě musely být taky hodně drahé. Stála jsem tam a prohlížela si ty šaty jako by snad byly svaté.

,,Jsou překrásné," zašeptám a ta paní služka jen přikývne na souhlas.

,,Měla by jste si je obléct, slečno, aby pak nebyl pan Styles naštvaný," řekne a můj pohled směřuje k Bay, která stojí na schodech a z jejího výrazu jde poznat, že je naštvaná jako snad nikdy.

,,No tak dělej, Madison!" okřikne mě Bayley. Nevím, co si mám myslet. Snad nikdy mi neříká Madison. Většinou mě oslovuje Maddy.

S Bayley jsem vyšly schody do druhého patra a každá z nás šla do jednoho z pokojů. Vešla jsem do svého nynějšího pokoje a položila jsem ty krásné šaty na postel. Sundala jsem si svůj svetr a džíny a před zrcadlem jsem se oblékla do šatů. Před zrcadlem jsem se otáčela a prohlížela s představou, že to jsou moje svatební šaty. Pochybuji, že budu mít někdy svatbu, protože Harry se mě určitě jen tak nevzdá, takže tady budu trčet do konce svého života.

A nebo ne?

Někdo zabušil na dveře mého pokoje a pak do pokoje vtrhla Bay v jejích šatech, ve kterých bych si dokázala představit nějakou tanečnici u tyče. Měly velký výstřich a byly na můj vkus docela krátké.

Shadows Behind You // h.s.Where stories live. Discover now