Shadows Behind You // h.s.

XXXIII. Where's My Love

,,Pomoc!" začnu křičet z plna hrdla.

Harryho to však nezastavuje v pohybu jeho ruky k mé tváří. S bolestí na mém boku se posouvám po Zaynově posteli.

,,Lásko, ukaž mi tu tvář prosím," zašeptal smutně.

Nevím, proč jsem to udělala, ale vzhlédla jsem k němu. Jeho tvář potemněla, když uviděl obrovskou modřinu. Z očí mi tekly slzy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Celý svět utichl a přede mnou stál člověk, který mi ublížil. 

Většinou ke mě byl tak nějak hodný. Tedy když nepočítám facku za útěk, přivázání k posteli, psychické vydírání, hodně nepěkných slov mířených na mou osobu, uspávací injekce a ještě nesmím zapomenout na to, jak mě málem zabil. Vlastně Harry nebyl nikdy moc hodný. Byly tu dny, kdy se ke mě choval jako bych byla jeho přítelkyně, a pak tu byly dny, kdy jsem se bála o svůj holý život.

Do pokoje vtrhli kluci, kteří pohotově chytili Harryho a mě si přitáhl Loui do objetí. Loui nebyl zase tak špatný, jak se zdál. Možná ubližoval mé kamarádce, ale měli k tomu vlastně důvod. Naprosto banální důvod, ale měli ho.

,,Jsi v pořádku, lásko?" zeptal se starostově Lou, když mě jemně svíral ve svém hřejivé objetí.

,,Asi ano," zašeptala jsem nazpět a více se zabořila do jeho hrudi.

Harry se ke mě snažil dostat. Pral se s klukama jako o život. Měla jsem strach, ať si neublížili.

,,Prosím, chci si s ní promluvit!" křičel Harry a snažil se dostat z hloučku kluků.

,,Jenže já s tebou ne," řekl jsem rázně a otřela jsem si slzy z mých tváří. Uviděla jsem jeho tváře. Vypadal jako malé smutné a vystrašené dítě. Uviděla jsem slzy na jeho tvářích. On opravdu plakal. Kluci ho pustili, protože se přestal vzpírat. Nikdy jsem neviděla tak zmučeného muže, jako byl teď Harry. Vlastně jsem nikdy neviděla muže, který by se rozplakal před jeho kamarády. Nejspíš mu to bylo líto. Stejně jako mě.

,, Z-zlato moje," zašeptal a padl přede mě na kolena,  ,,nikdy jsem nepocítil lásku k jakémukoliv tvorovi na tomto stupidní světě. Až teď jsem si uvědomil, jak neskutečně tě miluji. Nechtěl jsem to. Opravdu ne. Po tom všem ode mě chceš jistě odejít, jenže já to bez tebe nevydržím. Šest hodin bez tebe v prázdném pokoji pro mě bylo jako věčnost. Prosím, odpusť mi. Prosím tě," plakal jako malý kluk, když ho maminka kára za to, co provedl.

Pustila jsem Louiho a postavila se před něj. Najednou mě objal za nohy a zabořil svou hlavu do mých stehen.

,,Lásko, odpusť mi prosím. Neodcházej!" šeptal a sevřel mé nohy v jeho objetí.

,,Harry," zašeptala jsem tichounce.

,,Mohl bych tě obejmout?" zašeptal a zvedl svůj pohled k tomu mému. Měl své zelené oči podlité slzami.

,,Mám tam ránu," ukázala jsem prstem na pravý bok.

,,Mohu se na to podívat? " zeptal se.

Malinko jsem přikývla. Zvedl se z kolen a postavil se přede mě. Zase se mě zmocnil strach. Harry své ruce přemístil k lemu mého trička, které nadzvedl. Když uviděl břicho poseté modřinami, zastavil se.

,,To jsem nechtěl," zašeptal a prsty přešel po náplasti zakrývající zašitou ránu.

Chtěl mě obejmout. Ale já ustoupila dozadu a narazila do Louiho, na kterého jsem spadla. Naštěstí mě chytil dříve, než bych spadla na zem.

,,Harry, má z tebe strach, to snad nevidíš?" řekl Loui, když mě držel ve svém objetí. Cítila jsem se hrozně slabá a zmatená.

,,Chtěla bych si jít lehnout," zamumlala jsem do Louiho hrudi.

,,Já už teda půjdu, lásko. Kdyby si mě chtěla vidět, tak budu v mém pokoji, dobře?" řekl tiše. Místnosti se rozezněly kroky, ale po chvíli se zastavily.

,,Miluji tě," ještě naposledy řekl tuhle frází a odešel.

Zvedla jsem svou tvář a uviděla Louiho.

,,Mohla bych si jít teda lehnout?" zeptala jsem se znova.

,,Jasan. Jen ještě potřebuješ do vany, sluníčko. Ne, že by si páchla, ale potřebuješ umýt ty rány a ještě ti namažu ty modřiny mastičkou, aby se ti brzy zahojily," řekl Liam.

Podala jsem Liamovi svou ruku, aby mě mohl chytit a pomohl mi do vany. Šli jsme spolu do velké koupelny, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Byla Zaynova.

,,Napustím ti tu vanu a ty se zatím svlékni, ano?" řekl Liam a začal napouštět vodu do vany. Přidal ještě bublinky s vůní čokolády a višní. Nevím, jak to může vědět, že tuto vůni miluju.

,,Ty se nesvlékneš? Nechceš jít do vany snad oblečená?" začal se smát a z tváře mi odhrnul pramínek vlasů.

,,Já se stydím," zakňučela jsem.

,,Nemusíš se stydět. Nebudu se koukat, dobře?" snažil se mě ujistit.

Otočil se a já se svlékla. Vstoupila jsem do vany a posadila jsem se do horké vody.

,,Pane bože, ty jsi překrásná," vydechl Liam a pohladil mě po vlasech.

,,Říkal si, že se nebudeš koukat," zasmála jsem se.

,,Nekoukám. Já tě jen obdivuju," ušklíbl se a políbil mě na nos.

____________________________________

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️

Máte nějaké otázky - > pište do komentářů

Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️

Oprava 14.8 2022 (motto této kapitoly: obětí ≠ objetí )