XXVII. Lost Part

4.6K 133 38
                                    

Harry mě držel celou dobu pevně v náručí. Jsem mu za to vděčná, protože v tomto stavu jsem se nebyla schopná ani udržet na nohou. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Jemně jsem zvedla hlavu a uviděla Harryho zelené oči. Pozoroval mě tak jinak, než kdy předtím. Jeho oči byly prázdné, jako mechová louka. Neviděla jsem v nich absolutně nic. Žádný smutek, naštvání nebo zklamání. Prostě nic.

„Spolu to zvládneme, ano?" zašeptal tak tiše, abych to slyšela jen já.

Přišlo mi to milé, že má takovou starost. Možná to bude tím, že brečel a prosil ať se zastavím. Jenže mám pocit, že tohle všechno je jen divadlo před klukama a až zavře dveře svého pokoje, tak mě tam přinejmenším zadusí.

Když jsme se vrátili stejnou cestou zpět do domu, už se tam nenacházela ani noha. Tedy pokud nepočítám desítky možná i stovky členů ochranky.

„Musíme ještě uklidit. Chceš být s námi, nebo si půjdeš lehnout," ozval se Liamův hlas. Moc dobře jsem ho neznala, takže jsem z jeho jednání byla maličko nejistá. Na odpověď jsem jen kývla hlavou na souhlas. Chtělo se mi hodně spát, ale nechtěla jsem být sama v Harryho pokoji.

„První ale půjdeš do vany, zlato," uchechtl se Harry a podíval se na mé ruce. Byly celé od krve a obličej na tom jistě nebyl o nic lépe.

„Proč nemluvíš, drahoušku?" zeptal se starostlivě, když jsme zrovna vycházeli schody do druhého patra. Mojí odpovědí bylo jen ticho. Nechtěla jsem říct ani slovo.

„Půjdeš se posadit na vanu, ok? Když tak si svleč tu bundu a boty," řekl Harry a pomalu mě pustil na zem. Když už jsem stála na svých nohách. Cítila jsem se slabá. Raději jsem šla do koupelny, jak říkal, abych z toho neměla problém.

Posadila jsem se na roh vany a začala si sundávat boty. Byly celé od bahna. Je dobře, že mě Harry donesl až tady. Nechtěla bych dělat další práci těm paním, které tady uklízí. Když jsem se poprala s tkaničkami, které byly zauzlované, svlékla jsem si ještě bundu. Když jsem viděla krev na rukávech a přední straně bundy, zmocnil se mě znova smutek a úzkost. 

Co udělají s Bayley? Chci jí udělat důstojný pohřeb.

Do koupelny vešel Harry jen v džínách. O co mu jde? Díval se na mě tím svým zvídavým pohledem. Ten pohled znám až moc dobře.

„Nečekal jsem, že mě poslechneš," usmál se a přešel ke mě. Začínám silně pohybovat o tom, jestli přichází s čistými úmysly.

„Musela jsem se hodně přemáhat," ušklíbla jsem se na něj. 

Harry přešel k umyvadlu, kde namočil nějaký hadřík, který držel v rukou. Rozešel se zpátky a klekl si ke mě. Když jsem seděla na rohu vany, byla jsem ve stejné úrovni jako on. Zvedl ke mě ruku s hadříkem. Instinktivně jsem sebou škubla do strany a málem sletěla do prázdné vany. Naštěstí mě Harry chytl a posadil mě na stejné místo, kde jsem předtím seděla.

„Neboj se. Chci ti jen očistit ten obličej, abys nevypadala jako sériový vrah, darling," šeptl a dal mi pramen vlasů za ucho.

Když ke mě znova zvedl ruku s hadříkem, už jsem neucukla. Snažil se být jemný, ale krev na mé tváři už jistě zaschla. Pořád se mi díval do očí a pozoroval, jestli je všechno v pořádku. Když už byl se svým výsledkem spokojen, očistil mi ještě ruce.

Harryho ruka zabloudila k mému stehnu. Jemně ho začal hladit svou velkou rukou. 

Teď se uklidni a dej jeho ruku pryč. Pomalu ji vezmi a dej někde jinde.

Díval se do mých očí a posunul svou ruku ještě výš. Přivřela jsem své oči a jemně vzdychla. Když jsem otevřela oči, jeho tvář byla hned u mě. Na rtech měl šibalský úšklebek. Se svými rty se ke mě přiblížil na neskutečně krátkou vzdálenost. Začal mě dravě líbat a určovat si  své tempo. Jeho ruce se přemístily na moje boky, čímž mi i beze slov řekl ať na něj vyskočím. Na nic jsem nečekala a bez rozpojení našeho polibku jsem mu obmotala nohy okolo pasu. Cítila jsem, jak se usmíval.

Shadows Behind You // h.s.Where stories live. Discover now