Kočičí Prokletí Ladynoir

18.

A další den rano se kocour probudí, chce se zvednout ale jeho tělo ho vůbec neposlouchá.

Mari ráno vstane zas nestíhá a tak se jen obleče, veme tašku a mizí do školy.
Kocour si povzdechne.
Mari dojde do školy a jde za Alyou. Alya si povídá s Ninem. ,,Ahoj lidi." ,,Ahoj Mari" pozdraví Alya. Mari nasadí jen drobný úsměv. ,,Tak jdeme" zavelí Nino. ,,Jasně" kývne Mari. A všichni se vydají do třídy a začne jim dlouhý a velmi nudný den.

Tak skončí škola a Mari se rozloučí a jde domů. Kocour celý den běhal a teď je zase u ni doma a leží na kraji posteli  a spí. Mari dojde domů a unaveně se sesune na židli. Zvedne hlavu a koukne na ni. Mari zahne hlavu a snaží se vzpamarovat z té školy. Kocour si zase lehne na packy a přemyšlí. Mari zavře oči a odpočívá. ,,Unavená?" ,,Ani nevíš jak." ,,Chápu." Marinette si promne spánky. Kocour si zívne. ,,To by ses měla vyspat....pokud chceš půjdu někam ať máš klid." ,,Ne v pohode musím dodelat nějake referáty a úkoly takže spánek asi pass." ,,No kdybych mohl psát tak ti pomůžu." ,,S těmi tvými packami toho moc neudělás ale i tak děkuji." ,,Dneska jsem aspoň konečně doběhl na konec Paříže." ,,A ? Jaký to tam bylo ?" ,,Úžasné, neskutečné asi se tam budu chodit koukat....je tam les a v tom lesů takovy malé jezírko." ,,To musí být krása." ,,Kdyby to šlo tak tě vezmu sebou Foxinette." ,,Děkuji ale vem třeba svou lady, možná neodmitne." ,,Jo...ale nechci ji vidět smutnou což je dost těžký." ,,Jo...chápu...copak bývá smutná ?" ,,Jo...nechce abych se stal kočkou." To ji rozumím, taky nechci abys byl kočkou" posmutni ale skryje to. ,,No jo"dlouze si povzdechne a sleduje svoji packu. ,,Budeš mi chybět." ,,Ty mě taky Puuurincezno." Usměje se a posmutní. ,,Nebuď smutná." ,,No jo...pokusím se..." ,,Dobře." Mari se jemně usměje. ,,To je lepší." ,,Fajn.." ,,Takže je něco co bys chtěla dělat." ,,Jak říkám musím dělat věci do školy." ,,A nějaká zábava pro mě." ,,Nevim mám ti házet klubíčko ?" rozesměje se. ,,Haha radši dělej ty úkoly." ,,No jo no jo." Kocour zivne a seskoči dolů. Pustí se do úkolů. On zatím se prochází a zkoumá každý roh. Mari dělá úkoly a projekty. Po chvíli se Kocour začne nudit tak k ni vyskočí na stůl a sleduje co děla. Opisuje biologii stavbu kočky z učebnice. Kocour se zasměje a dal ji sleduje. ,,Co se směješ ?" opta se bez toho aby na něj prohlédla. ,,Ale nic jen je vtipný že se můžu vidět zevnitř." Mari se uchechtne. ,,Co." ,,Nic nic." ,,Fajn." Mari dál píše. Kocour se zadívá na okno a vydá se tam. Mari zreagisruje pohyb ale dál píše. Kocour si sedne na parapet a přemyšlí. A Mari se až do večera učí. Kocour se jen tak vyvaluje a sleduje okolí.

Schylovalo se k večeru a Kocour ležel celou dobu u okna a teď se postavil a díky kočičím smyslům se dostal ven a instinkt mu říká jen jedno a to je Běž.

A když Kocour odejde tak Mari odloží věci do školy a transformuje a běží ulicemi na místo kde se shodli že se setkají. Kocour tam už je a sleduje dění kolem. Dojde tam Beruška a koukne na něj. Kocour zastříhá ušima a sleduje pořad všechno kolem. ,,Ahoj Kocoure..." pronese tiše. ,,Ahoj Beruško." ,,Jak se dnes cítiš ?" ,,Nevím....dobře? Špatně." Přijde k němu. ,,Nechci aby ses cítil špatně." ,,V tvé přítomnosti nikdy má dámo." Usměje se, skloní se k němu a pohladi ho. ,,Jak se máš ty?" ,,Hmm...celkem to ujde..." ,,Tak to je dobře..." ,,Asi jo..." Povzdechne si a posadi se vedle ni. ,,Copak Čičo ?" ,,Nevim Bug." ,,A co teď ?" zadíva se do dálky a vůbec ji není do zpěvu, cítí se spíš jako by z ní vše pomalu prchalo pryč. ,,Nevím....ale vím že to bude brzo a už to dlouho nevydržím." ,,Ne Čiči vážně nechci...proč to tak musí být ?" ,,Promiň ale vážně to nedokážu zastavit a ani zdržet moc to vyčerpává." Beruška si ho sebere do náruče a privine si ho k sobě. ,,Budu tu s tebou až do konce..." šeptne. Kocour si povzdechne.
,,Nechci aby sis mě pamatovala takhle jako slabé beznadějné zvíře..." ,,Nikdy nebudeš slabý Kocourku si silnější než li já. Vždy jsi byl." stecou ji slzy. ,,A vždy budeš..." ,,Neplač prosím...jsem smutný když vidím tvé slzy a smutnější že jsou kvůli mě." Beruška ho obejme. ,,Neboj se to přejde" utře si slzy.
,,Snad..." sepne si pro sebe. ,,V to jen doufám Broučínko." ,,Ale i tak s tebou budu až dokonce...neopustim tě." ,,Jsi úžasná osoba Bugaboo." ,,I ty jsi úžasný Kocoure." ,,Ne jak ty...nejlepší Beruška na světě...sice jich vic neznám ale aspoň jsi nejlepši superhrdinka na světě." ,,Děkuji Kocourku ale bez tebe nebudu ničím." ,,Vždy budeš čímkoliv chceš i bezemne musíš věřit." ,,Nechci být bez tebe..." ,,Máš mě ráda." ,,Víc než ráda Kocoure..." šepne a pohladi ho. Zabručí si a zhluboka dýchá. ,,Kocoure než odejdeš chtěla bych ti něco říct...možná už je teď pozdě ale...miluji tě" stecou ji další slzy. ,,Miluji tě neskutečně moc..." Posloucha ji a cítí jak ho opouští lidskot. ,,J-já te..be..." Tečou ji slzy víc. Kocour pochvili vypadá jak mrtvola v jejím náruči...jen zaklepe hlavou a podiva se na ni a jeho oci jsou nyní modré a bez jakéhokoliv zbytku po Kocourovy. Beruška se srdce rvouce rozpláče. Kocour na ni kouka a cítí vlnu smutku jen se zadívá a olizne ji tvář a kouká na ni. Koukne na něj ale pořád pláče. A kocour nic nechápe je to jenom kočka...koukne na ni a protočí se aby ji vypadl z náruče a kráčí na konec střechy. Raněne ho sleduje a srdce se jí láme víc a víc každičkou sekundu. Ještě se na ni otočí a zadívá a pak se otoči zpět a vydá se do noční Paříže. Da si tvář do dlaní a úplně se opustí. A hlásí se i na scénu Tikky a její pipani miracula. Tak se vyberte domů a pořád zničená pláče. To Kocour bloudí po ulicích a v nějaké uličce sebou placne o zem a spí. Mistr ho najde a veme ho k sobě. On jen spi a spi a spi a plagg léta kolem něho. A mistr mu mirakulum položí před něj jako tehdy položil Berušce. ,,Vyjde to bude z něj člověk Mistře?" Zeptá se Plagg. ,,Ano a to hned ráno." Kyvne a schova se do krabičky. Mistr tiše odejde. A někdy kolem půlnoci se v pokoji objevi záře jako při transformaci a přemění Kocoura na Adriena.

Mari celou noc proplače. A tikky ji klidní a klidní. Ale to nepomáhá a nepomáhá. ,,Mari bude to dobre." ,,N-nebude..." ,,Mari..." Jen pláče do polštáře. Tikky jen nervózně lítá sem a tam a přemyšlí jestli se to povedlo. Nad ránem Mari usne z uslzenou tváři. Tikky ji prikryje a pohladi po čele. A Mari spí a Tikky si k ní lehne a usne taky.

Takže s kocoura se stala kočka ale nyní je zase člověkem.....
Tohle je čím dál zajímavější
Uvidime co se stane dál ❤️😂😁