Kočičí Prokletí Ladynoir

17.

Tak a je rano a víkend a kocour se probudí a boli ho ta packa protože si ji přeležel a tak chodi po pokoji a tiše skučí.... Mari se vzbudí a kouka na něj. ,,Si v pohodě ??" Kocour ji nevnímá jen belhá pořad dokola sem a tam.... Sejde dolu a klekne k nemu a pozoruje ho.
Dobelhá se na konec a vrací se a pozoruje nohu. Mari se dívá a analyzuje. Kocour se zase otočí a jde zpátky  a lehne si za gauč. ,,Kocoure nenamahej si tu packu prosím tě." ,,Boli....moc jsem si ji přeležel." Mari dojde k němu. ,,Ukaž ulevím ti od bolesti." Zadívá se na ni a poda ji packu. Jemně mu ji veme a začne jemně masírovat na místech kde mu to utlmuje bolest. Zastře se a položí si hlavu. A Mari mu tu packu nejakou dobu masiruje. Po chvili si spokojeně zabručí. Když Mari cítí že je packa uvolněná tak mu jí jemně položí. ,,Díky." ,,V pohodě není zač" pohladi ho po hlavě a vstane ze země. Vrnkne a sleduje ji. ,,Nemáš klubičko nebo provázek....Nechci se nudit." Zasměje se a zamyslí se. ,,Máš vyvynute kočičí smysly ??" ,,Cokoliv co budeš chtít tak budu umět a kočičí smysli jo to mám." ,,Hmm...tak chviličku počkej." A Kocour se otočí na záda a packy dá nahoru. Zasměje se trochu ho podrbe na bříšku a zmizí na chvíli někde. Kocour jen zvědvě čeká. Po chvíli dojde a na provazku má takovou mincí s dirkou aby tam mohl být provazek. Zavaže mu to někde aby packama na to dosahl. Chvíli kouka a pak zdravou packou začne šátrat po tom aby to dostal. Mari to trochu rozhoupa aby měl zábavu. Vypne svoji lidskou mysl a zacne si hrát jak malé kotě. A Mari ho ze smíchem sleduje. Kocour si hraje dál. Mari se pořád směje. A teď to chyti do tlamy a kope zadníma nohama. A to už se Mari válí smíchy na zemi. Drží to v tlamě a otočí a kouka na ni. ,,Awww si rozkošny a vtipný" směje se. Natočí hlavu na stanu a v duchu se zasměje. Mari leží na zemi a snaží se nesmát. ,,Klidně se směj mě to nevadí." ,,Jo ale mě už bude s toho bolet břicho." ,,To nevadi....smích omlazuje." Mari se uchechtne. Pustí minci na zem a lehne si. Mari se otočí na břicho a kouka na něj. ,,Copak ?" ,,Nic" otočí hlavu aby na ni nekoukal. ,,Hmm...nemáš hlad ?" Koukne na plný talíř a zakroutí hlavou.

Tak si jen nespokojeně odychne a hraje si s minci před sebou. Mari leží a zavře oči a odpočívá. Kocour se na ni zadívá. Tak Kocour myslí že usla tak potichu vstane a jde k oknu. Mari registruje podle zvuků. Protahne se oknem které otevře po několika dlouhých minutách a vydá se objevovat svět. Mari si povzdechne, zas namáha packu.

Hodinku a půl Kocour bloudí ulicemi a najednou uslyší zvuk yoya. Dostane se do nějaké uličky a vyleze na střechu do stínu. V dálce jde slyšet yoyo a vidět silueta. Tak vyleze a kouká. Beruška se k němu po chvíli dostane. Koukne na ni a pohodlne si lehne na packy. ,,Ahoj Číčo." ,,Ahoj Bug." ,,Zas tu packu námahaš ?" ,,Ale ne jsem venku jen par minut." ,,Pár minut ?" prohlíží si ho. ,,Jo neboj nenamaham skoro pořad jen ležím." ,,Tak dobře. A hojí se to dobře nebo bolí ?" ,,Bolí ale to je dobry po šedesáti urazech vydržím hodně." ,,Ani mi o tom nemluv Kocoure." Kocour se uchechtne. ,,No nechechtej se." ,,Proč." ,,Protože to není vtipný Kočičaku." ,,Celkem jo když na to koukne z moji strany." ,,A jak to vidíš s tvoji strany ?" ,,Že někteří lidi byli celkem zábavný než mě zranili." ,,Jak to myslíš ?" ,,To je jedno....prostě v noci je to zábavnější." Kouká se na něj a kývne. Koukne na Paříž a přemyšlí. Beruška si sedne na okraj budovy a vnímá okolí. Koukne na ni a zase koukne dolů. ,,Jak to teď celé bude ?" ,,Co?" ,,Proměníš se v kočku ? Nebo budeš člověk ?" ,,Proměnim se v kočku podle mistra zítra nebo pozitří." Podívá se na něj zase ze slzami. ,,No tak broučku nechci vidět žádné slzy." ,,Ale...." ,,Nechci!" Tiše se koukne na ruce a nechá své slzy téct. Otočí se na ni a přitulí se k ní. ,,Bude to dobré." Přitáhne si ho k sobě. ,,Nechci aby to bylo dobré bez tebe..." ,,Ale bude věř má dámo." ,,Ale Kocoure...." ,,Ano Bugaboo?" ,,Já nechci....." ,,Já vím taky nechci ale osud to tak chtěl a stim se nedá co dělat." ,,Osud míchá karty ale my s nima hrajeme." ,,Jo ale občas si je osud zamíchá sám." ,,To má osud blbý.... On neví že Beruška má vždy eso v rukávu." Koukne na ni nechapavě. ,,Uvidíš Kocoure...já jen doufám že to vyjde." ,,Pořád tě nechápu ale to nevadí." ,,Nevadí...pochopiš." ,,No dobře" povzdechne si a opře se ji o rameno. Beruška ho hladí po kožichu. On začne ji tiše vrnět. Jemně se usměje. Kocour vrní dál. Beruška se usmívá dál. Koukne ji přes rameno někam do dali, přestane vrnět a jen tak přemyšlí.