Kočičí Prokletí Ladynoir

12.

SEN
Otevřela jsem oči. Stálá jsem na nějaké střeše, přede mnou byl Kocour, jen o něco dál. Oba sme byli lidi. Cože ? Ale jak je to možné, vždyť jsem byla u Alyi a usinala jsem jako kočka....
Zaradovala jsem se a chtěla jsem se k němu ihned dostat ale zarazilo mě to co jsem viděla. Kocour byl celý zraněný, úplně všude. Tekla z něho krev, jeho blond vlasy byly teď rudé od krve a celé slepené krví. Všude mal rány a jednou rukou se držel za břicho. Okamžitě jsem chtěla k němu přiskočit, ale mé tělo mě neposlouchalo, jakoby by bylo z kamene. A jen můj mozek pracoval. Kocour na mě hleděl s opovržením, nenávisti v jeho očích, které byly výrazně tmavší než obvykle, a hlavně s obrovskou bezcitnou prázdnotou. Pichlo mě neskutečně u srdce, už zas....pichlo mě u srdce přesně jak tehdy když Plagg řekl, že mě Kocour nenávidí. Nechápala jsem tomu proč ?? Proč mě tak bolí, že mě nenávidí ? Proč ?
,,Kocoure jsi v pořádku ?" Odhodlala jsem se na první slova, protože jeho pohled mě znervózňoval.
,,Jasně Beruško" mé jméno spíš vyplyvl než řekl.
,,Vidím že nejsi...Kocoure co se stalo ?"
Zeptala jsem se mírně zoufale.
,,Co se stalo ??!! No tak já ti to řeknu...Ty si se stala !! Tohle všechno jsi mi udělala ty ! Zranila jsi mě, když jsem tě nejvíc potřeboval, když jsem nutně potřeboval tvoji oporu si se mi otočila zády, tak jako všichni !!! Já tě miloval ! Byl jsem ochotný pro tebe udělat všechno na světě abys byla šťastná !! A tohle je tvůj dík.."
Překvapeně jsem na něj koukala a cítila jsem že nabíram na pláč. Do pekla s mojí citlivostí sakra...
,,Kocoure...já vím...ublížila jsem ti. Moc se omlouvám, je mi to tak líto, kdybych to tak mohla vzít vše zpět." Stekly mi slzy a cítila jsem se zoufale...
,,Tvoje omluva je mi k ničemu Beruško ! Nemusíš se namáhat..." koukl mi do očí
,,Já už k tobě nic necítím...teda vlastně jedno jo.....NENÁVIDÍM TĚ BERUŠKO !!! Už navždy tě budu jen nenávidět mrcho."
Šokovaně jsem na něj hleděla. Tohle ne. Cítila jsem obrovskou pálčivou bolest na hrudi...obrovskou tíhu a nesnesitelnou bolest srdce...jakoby ho někdo rozsekal na kousičky, tak malinký, že nepůjdou nikdy slepit....Začala jsem zoufale plakat a on se nad tím jen začal smát.
,,K-Kocoure promiň...pros-sim....odpust mi...prosím já tě nechtěla zranit...nikdy jsem tě nechtěla zranit.." byla jsem neskutečně zoufalá, vyčerpaná a cítila jsem bolest...tak urkutnou bolest...
,,Měj se "Bugaboo" řekl ironicky a otočil se. Z bolestným skurhanim se snažil dostat pryč. Jeho bolest mě bolela mnohem víc, než ta co teď pociťuji. Bolelo mě vidět ho zraněného a nejvíc mě bolel fakt, že za to můžu já....
,,Kocoure !!! Prosím neodcházej !! Odpust mi !!! Zůstaň !!! Prosím !!!!" Začala jsem zoufale křičet ale nedokázala jsem se pořád pohnout z místa. Tělo jakoby nežilo. Jen se ironicky zasmál a s tyčí se dostal na vedlejší střechu
,,Kocoure !!!!! Prosím ! Potřebuju tě ! Nenechávej mě samotnou !! Já tě potřebuju Kocoure !!! Prosím !!!"
Viděla jsem jeho siluetu, která se vzdalovala pryč, bodalo mě to jak šípy když odcházel. Až teď si opravdu uvědomuju o co jsem přišla
,,Kocoure !! Nepřipouštěj mě !! Potřebuju tě !! Kocoure !!!" Křičela jsem s pláčem a zoufalstvím a pak jsem řekla něco co by mě ani ve snu nenapadlo, že reknu.
,,Kocoure !!!Prosím !! Já tě miluju !!!"
Najednou se ze všech stran ozýval jeho ďábelsky smích, všude byli slyšet slova nenávidím tě, mrcho, zničila jsi mě, odejdi, dej mi pokoj, je pozdě
,,Neeeeeeeeeeeeeee !!!!!" Začala jsem křičet a pak....

Prudce jsem se probudila a koukala udýchaně kolem. Byla jsem pořád u Alyi. Spala. Byla hluboká noc a já byla pořád kočka....ufff byl to jen sen nic víc....jen hloupý sen....nedalo se to vydržet, potřebovala jsem vzduch a tak jsem se protáhla otevřeným oknem a utíkala ulicemi noční paříže. Vyběham ten stres a bude líp.

Tak kocour který se valý cely zbytek dne válel u Nina se v půlce noci probudí a jeho kočičí instinkt ho láká ven...protahne se oknem a vyrazi si užit svůj noční život.