Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~45~

Harry znovu ležel obličejem k zemi. Nos mu naplňovala vůně lesa. Pod tváří cítil chladnou tvrdou půdu a brýle, které se mu při pádu svezly na stranu, se mu zarývaly do spánku.
"Vidíte?"
Zvolal Voldemort do všeobecné vřavy. "Harry Potter je mrtvý, zemřel mou rukou, a žádný další živoucí člověk už mě nemůže ohrozit! Dívejte se! Crucio!"
Harry s něčím podobným počítal, bylo mu jasné, že Voldemort nedovolí, aby jeho tělo zůstalo nedotčené ležet na lesní půdě. Voldemortova kletba ho zvedla do vzduchu a Harry jen s vynaložením veškeré vůle zůstal nehybný a bezvládný, bolest, kterou očekával, se ale nedostavila. Vymrštil se do vzduchu jednou, podruhé a potřetí, brýle mu odlétly z obličeje a cítil, jak se mu pod hábitem hůlka trochu posunula, stále však zůstával ochablý a neprojevoval jedinou známku života. Když naposledy dopadl na zem, mýtina se rozhlaholila posměšným křikem a hlasitým smíchem.
"A teď půjdeme do hradu a ukážeme jim, jak jejich hrdina skončil. Kdo tam jeho tělo odvleče? Ne… počkat…"
Po několika vteřinách Harry ucítil, jak ho zvedly něčí ruce. Tu vůni by poznal kdekoliv. Severus ho držel v náručí.
"Ty ho poneseš!"
Přikázal Voldemort za všeobecného veselí.
"A ještě brýle, nasaďte mu je na nos, chci, aby ho úplně jasně poznali!"
Prochazeli Zapovězeným lesem směrem k hradu. Harry si dovolil na okamžik pootevřít oči a pohlédnout na Severuse. V jeho obličeji se zračila nezměrná bolest. Přemýšlel jak mu dát vědět,že je naživu. Pak ho to napadlo. Myšlenkou přesunul Severusovu minci do jeho náprsní kapsy a rozehřál ji. Severus ztuhnul a vzápětí se zadíval do Harryho obličeje. Ten se nepatrně pousmál a cítil jak se atmosféra kolem Snapea změnila. Kvapem se blížili k Bradavicím a Harry se snažil vymyslet správný plán. Než si cokoliv stihl sesumírovat,vznikl chaos. Nevile zabil hada a Severus pohotově sebral čísi hůlku a vytvořil mezi Longbottomem a Voldemortem štít. Harry se skryl pod neviditelný plášť a nechal se davem unášet do Velké síně.
Všechno se seběhlo rychle a Voldemort byl poražen. Smrtijedi prchali a obyvatelé hradu propukli v jásot. Harry to nevnímal. Prohlížel si Velkou síň a hledal jediného člověka po kterém teď toužil. Když se jejich oči střetly,neváhal ani na vteřinu a vydal se jeho směrem. Nezáleželo mu na tom kolik lidí na ně překvapeně zírá,kolik jich musel odstrčit,aby mohl projít. Pro něj teď existoval Severus a jeho náruč. Padl do ní a na malý okamžik se cítil opět šťastný.
                          *******
Po spoustě vysvětlování a odpovídání na nekonečné množství otázek se konečně vydali do sklepení. Od okamžiku,kdy se ve Velké síni setkali se ani na malou chvíli od sebe nevzdálili. Konečně stáli na stejné straně a nemuseli se bát odsouzení. Byli zde hlavně jeden pro druhého. Mohlo by se zdát,že je konec trápení a nastává fáze šťastně až do smrti. Možná,že Severus tomu věřil,ale Harry moc dobře věděl, že ještě není konec. Pro tuhle chvíli však měl oči jen pro svého profesora lektvarů. Jeho srdce,tisíckrát rozbité a pošlapané bylo konečně opět celé a bilo pro Severuse. Pro jeho lepší život.
Severus Snape se snažil uchovávat svou neutrální tvář,ale v přítomnosti Harryho to prostě nešlo. Pořád se mu na rty dral úsměv a jeho tělo se třáslo štěstím. Takovým,které už nikdy nic nesmaže. Došli do Severusova kabinetu a posadili se na svá obvyklá místa. Jako,kdyby od jejich posledního setkání neuběhl rok,ale jen jeden den.
"Vyrostl jsi."
Harry se rozesmál zvučným upřímným smíchem.
"To nevím. Možná trochu. Ale rozhodně jsem zestárl."
Severus se zakabonil.
"Mrzí mě to."
"Co přesně? Vždyť jsi stál na správné straně. Pomáhal mi. Za zvěrstva,které napáchal Voldemort ty přece nemůžeš."
"Ale stejně..."
Harry se zvedl z křesla a umlčel ho polibkem.
"Život si člověk nevybírá Severusi. Neopakuj mou chybu a neházej na sebe vinu za všechny starosti světa."
Severus přivřel slastně oči. Harryho blízkost a jeho slova na něj působili jako afrodiziakum. Stáhl si ho do náruče a vrátil mu polibek. Harry se nerozpakoval a prohloubil byl ho. Mezi dva muže,kteří si prošli utrpením a dlouhým odloučením se vkradla touha a vášeň. Ani jeden se jí nebránil a v objetí se odpotáceli do ložnice.