Dopis (Snarry) - Probíhá úprava

~13~

Harry se převaloval v posteli a neustále pokukoval po dveřích. Pořád čekal, kdy ho někdo navštíví. Sám sobě namlouval, že očekává své nejlepší přátele, ale v hloubi duše věděl, že vyhlíží profesora lektvarů. Během posledních měsíců změnil na Snapea názor. Už ho netyranizoval jako dřív a po jejich ranním rozhovoru se cítil mnohem lépe. Možná srovnatelně jako v bradavickém expresu s Ronem a Hermionou. Otočil se na bok zády ke dveřím a zkusil odpočívat. Spát si netroufal, na to měl příliš velký strach. Cítil se naprosto bezmocný. Nikdy nechtěl nic jiného než obyčejný život. Netoužil po slávě ani nechtěl být vyvolený. Přál si klidný, spokojený život. Mít pár přátel, školu, která ho bude bavit a místo, které by mohl nazývat domovem. Mohl by říct, že to všechno získal s nástupem do Bradavic, ale za jakou cenu? Přátelé jsou díky němu v nebezpečí a všem ve svém okolí přidělává starosti. Tohle není to, co si přál.

Zaslechl otevření dveří a následné tiché kroky. Někdo došel k jeho posteli a o pár vteřin později opět odcházel. Harry se rychle otočil, ale spatřil jen zavírající se dveře. Na nočním stolku zůstal krátký vzkaz.

Dej se do pořádku a poraz Pána zla. Spoléhá na tebe víc lidí, než si myslíš a někteří trpí víc, než se zdá.

Věřím ti.

Žádný podpis ani náznak toho, kdo by to mohl napsat. Harry se zhluboka nadechl a ulehl zpět do peřin. Ač se bránil sebevíc, spánek ho nakonec přemohl.
                  
        ******

Profesor lektvarů seděl před téměř vyhaslým krbem a hluboce přemýšlel. To, že Harry byl viteálem a jednou bude muset zemřít, byla informace kterou nedokázal vstřebat. Hlídali ho, starali se o jeho bezpečí a jen proto, aby na konci zemřel. Mladý muž, který má mít život před sebou zemře, aby zachránil kouzelnický svět. A jak Snape znal Pottera, přijme svůj úkol s pokorou jako naprostou samozřejmost.

Ale lacino mu ho nedám!

Poppy už poslal vzkaz, že na noc přijde Harryho opět pohlídat. Usrkl ze sklenky vína kterou třímal v ruce, když mu svitlo. Náhle dostal nápad, který by mohl Potterovi pomoct nejen vyhrát, ale i přežít! Vstal a popadl z knihovny knihu černé magie Bolest a souboj mysli. Nalistoval příslušnou stránku a triumfálně se usmál.
  
                        ******

Madam Pomfreyová byla zoufalá. Chlapcův stav se přes den výrazně zlepšil, ale jakmile usnul, veškeré jeho hodnoty začaly opět klesat. Nevěděla jak dlouho tyto stavy trvají, ale upřímně se divila, že je Harry ještě naživu. Když ji za zády zahučel krb, oddechla si.

Severus si snad bude vědět rady.

K jejímu překvapení však z krbu vystoupil ředitel školy s profesorkou McGonnagalovou.

„Dobrý večer, Poppy,“ ozval se vlídně.

„Dobrý večer, pane řediteli, Minervo.“

Albus Brumbál přistoupil blíž k Harryho lůžku a důkladně si ho prohlédl.

„Jak je na tom?“

„Špatně, pane řediteli. Jakmile usnul, jeho stav se začal rapidně zhoršovat. Objevila se i horečka, která nejde srazit. Mám-li být upřímná, nevím jak dlouho to jeho tělo vydrží,“ oznámila tiše madam Pomfreyová.

Za zády zaslechla tichý vzlyk ředitelky nebelvírské koleje: „A já si myslela, že je to jen poplach. Že zase někde něco vyváděl a bude v pořádku jako vždy. Domnívala jsem se, že jeho stav není tak vážný. Netušila jsem…“

Hlas se jí zlomil.

„To nic, Minervo. Všichni jsme si mysleli, že není možné, aby na tom byl Harry tak špatně. Já sám jsem se domníval, že se z toho dostane, jako ostatně vždy,“ snažil se ředitelku nebelvírské koleje uklidnit Brumbál, ale bradavická ošetřovatelka se zamračila.

„Severus, ne. Nebral má tvrzení na lehkou váhu a ihned se snažil jednat. Včera, když se chlapcův stav zhoršil okamžitě přišel na pomoc a pak ho celou noc hlídal.“

„Ano, Poppy. Se Severusem jsem již mluvil. Je až neuvěřitelné, že loni měl na Harryho jen slova pohrdání a dnes se mu snaží zachránit život, že ano?“ opět se usmál Brumbál.

Všichni se na okamžik odmlčeli a sledovali nebohého chlapce.

„Myslím, že budeme důvěřovat Severusovi. Pokud bude chtít vyzkoušet jakýkoli druh léčby má mé povolení. Já sám si s touto situací nevím rady. Měli bychom jít, Minervo,“ dodal ředitel školy a spolu s profesorkou McGonnagalovou se otočil zrovna ve chvíli, kdy plameny znovu zezelenaly a vystoupil z nich Severus.

„Pane řediteli, Minervo.“ Více než strohé pokývnutí se od něj nedalo očekávat.

„Severusi. Myslím, že jdeš právě včas. Poppy ti jistě vše vysvětlí. My jsme již na odchodu.“

Ředitel školy krátce pohlédl Severusovi do očí a pocítil lehké potěšení, když v nich uviděl obavy a zároveň odhodlání.

Snape kolem něj prošel k Poppy a více si jich nevšímal. Knihu, kterou si přines s sebou položil na noční stolek a sáhl Potterovi na čelo. Otočil se na madam Pomfreyovou s otázkou v očích.

„Je mi líto, nic na tu horečku nezabírá,“ oznámila mu nešťastně.

Severus se otočil zpět k Harrymu a přisunul si židli k jeho posteli. Přiložil mu na čelo studený obklad a pustil se do čtení odložené knihy. Madam Pomfreyová pochopila, že je Harry v dobrých rukou, tak se otočila k odchodu.

„Dobrou noc, Poppy.“

Severus mluvil tak tiše, že jej málem přeslechla.

„Dobrou, Severusi.“